Od republiky k novému protektorátu
Od republiky k novému protektorátu II. Stopa sobotkovská
Vláda Mgr. Bohuslava Sobotky se ujala kormidla České republiky dne 29. ledna 2014. Za nedlouhou dobu poté se ozval z blízkého bavorského zahraničí rozhodný hlas, který nám zvěstoval, že vláda B. Sobotky začala tam, kde nečasovská proněmecká vláda skončila. A skutečně kroky sobotkovského vládního týmu, zvláště některých ministrů, dávaly tušit, že sudetofilní a proněmecká politika bude osou vládního snažení, a to bez ohledu na naše národní a státní zájmy.
Po prvé v našich dějinách se stal ministrem vlády člověk, který zastával funkci předsedy Sdružení Ackermann Gemeinde, jež přes vyhlašovanou samostatnost měla společné tzv. říšské (celoněmecké) sjezdy s mnichovskou Ackermann-Gemeinde a společného předsedu. Lidově bychom asi mohli říci, že „poloviční sudeťák“ se stal ministrem kultury v sobotkovské vládě. Brzy jsme všichni „obdivovali“ pana D. Hermana jako předskokana blízkého zahraničí. Těsně za ním se umístil i P. Bělobrádek, místopředseda nové vlády, jehož následoval L. Zaorálek, ministr zahraničních věcí, a ministryně sociálna Michaela Marková, vyšlá z kruhů blízkých Ing. P. Uhlovi, nositeli tzv. sudetoněmecké Karlovy ceny. A závěrem jednu perličku. Ministr zahraničí L. Zaorálek cítil nutkavou potřebu, aby v jeho resortu byl někdo, kdo by mu zajišťoval blízké kontakty s německou sociální demokracii. Hledal, až našel. S ním na ministerstvo odcházela pani Kristina Larischová, původně vědecká pracovnice nadace Friedrich Ebert Stiftung, jež měla sídlo v Praze. Tato dáma udělala na MZV ČR rychlou kariéru. Prošla různými funkcemi, aby nakonec se stal generální konzulkou ČR v Mnichově, a to již v době, kdy vláda pomalu spěla ke svému brzkému konci.
Zvláštní pozornosti se těšil v té době i P. Bělobrádek, místopředseda vlády ČR. Tvůrčím způsobem jemu vlastním rozpracoval i otázku tzv. Sudet. Podle něj do politických Sudet patří celá Šumava i město Brno. Pokud jde o Brno, tak ani Hitler nepodlehl přáním místních německých elit a Brno do „Sudet“ nezařadil. Korunu všemu dal, když sám sebe prohlásil za „sudetského“ Čecha. Samozřejmě pan Bělobrádek navštívil i Mnichov a „Sudetoněmecký dům“. Dokonce v něm položil kytici květin jako vzpomínku na německé oběti vyhnání. O dalším řekněme jen ve stručnosti, jaký pán, takový krám.
Pokračování
