České národní listy

Od Keltů po Slovany, “Češi nejsou Slované, ale Keltové!”

Takové tvrzení v posledních letech můžeme číst či slyšet od různých publicistů, kteří si buď nedělají těžkou hlavu s historickými fakty, nebo je prostě neznají. K uvedenému tvrzení je vlastně lepší skutečnosti ani neznat. Pak se takový “propagandista goebbelsovského typu” nemusí ani červenat, že nemluví pravdu. Vždyť on ani neví, o čem mluví. Jinak by nemohl takové zmatenosti vyhlašovat, ani snad u piva.

Národ můžeme chápat jako historicky vzniklé společenství lidí, kteří mají společný jazyk, území, kulturu, ekonomiku, historický vývoj a společné psychické založení. (Wolf, J.: Abeceda národů, nakl. Horizont, Praha 1984.) Při tomto výkladu je zřejmé, že na formování  moderních národů se podílí nejen etnický základ jednoho původu, ale všechno obyvatelstvo dané oblasti, jehož splynutím, vzájemnou asimilací, se současné společenství lidí v daném prostoru vytvořilo. Hovoříme-li proto o tom, že jsme Slované (že máme slovanský původ), nepopíráme tím skutečnost, že v toku staletí se na tvorbě našeho národa podílela i jiná než slovanská populace. Faktem však zůstává, že tato slovanská složka populace byla většinová nejen svým počtem a vitalitou, ale i konkrétním podílem na utváření současného národa. Jinak bychom museli tvrdit i takové nesmysly, jako že Němci nejsou Germáni, protože většina území Německa byla od počátku středověku osídlena slovanským obyvatelstvem, že Američané nejsou Američané, ale indiáni a podobně. Ostatně, ať hovoří historická fakta.

První známou etnickou složkou pravěkého osídlení našich zemí jsou Keltové již v 5. století př.n.l., jak uvádí řečtí spisovatelé (např. Hekotaios Milétský). (Československá vlastivěda II., s. 63-64.) Na Vyškovsku o tom svědčí několik sídlišť. V době keltské nadvlády se udrželo v našich zemích nadále starší domácí obyvatelstvo, zabývající se hlavně zemědělstvím a chovem dobytka. Keltové vynikali nad domácím obyvatelstvem kulturní vyspělostí a výrobní převahou. Řečtí spisovatelé a nálezy prozrazují vysokou technickou úroveň a řemeslnou výrobu v dílnách. České země ovládl kmen Bojů, podle něhož i země dostala jméno. Na Moravě kmen Volků a Tektoságů.

V době změny letopočtu keltská moc vrcholí. Vojenské porážky od Římanů a pronikající germánské kmeny podlomily však keltské panství a strhly na sebe dočasnou politickou nadvládu nad částí domácího obyvatelstva. Germánská moc bojových skupin se udržela do 4. století n.l. Nadvládě germánských bojových skupin na našem území zasadily rozhodné údery pustošivé nájezdy kočovných Hunů. Hunové uvedli do pohybu i jiné kmeny. Hunské nájezdy spadají časově do velkých sídelních přesunů, jež doprovázely rozklad římského impéria. Germánské skupiny z našich zemí ustoupily. V té době ovládly český a moravský prostor kmeny slovanské. Slované patří k nejstarším obyvatelům Evropy. Jejich kolébkou byly prostory severně od Karpat, mezi řekami Odrou a Dněprem. Tam se vyhraňovalo praslovanské obyvatelstvo jako svébytný etnický celek. Je pravděpodobné, že lid popelnicových polí, který osídlil i naše země, měl význačný podíl na utvoření západoslovanských kmenů, z nichž později vyrostly i národnost česká a slovenská.

Rozhodující význam pro konečný ráz osídlení našich zemí měl příliv slovanského živlu ze Zakarpatí. Pohyb Slovanů směrem k jihu na sklonku 2. století pokračoval i v dobách následujících; pronikli také daleko na západ k dolnímu povodí Labe, na jih do zemí alpských a do Podunají.

Základním zdrojem obživy Slovanů bylo zemědělství a chov dobytka. Ovládli i některé druhy řemeslné výroby, zvláště kovářství, zpracování dřeva a kostí. Byli zdatní bojovníci, dovedli obhájit své území a ohrožovali i moc sousedních kmenů. Celková úroveň výroby i směny byla méně rozvinutá. Proto se poměrně dlouho udržely pozůstatky rodového zřízení.

Nejstarší zpráva o trvalejším sjednocení západoslovanských kmenů se vztahuje k 1. polovině 7. století. V daném období, téměř dvě století, měli Slované co činit s Avary, pasteveckými nomády, kteří přišli z euroasijských stepí. Kolem roku 562 kočovali již v oblasti Dunajské delty. Ta jim skýtala nejen obživu pro početná stáda, ale i jistotu před možným napadením. Jejich hlavní akcí byly útoky na Byzanc, která pro ně znamenala bohatou válečnou kořist a vysoké výkupné. V úsilí o zajištění svého týlu vedli útoky proti slovanským kmenům a postupovali proti toku Dunaje do říše franské. Tak vzniklo v podstatě dvojí území – vlastní jádro avarské moci a obvodní pásma směrem k horám.

Slovanské kmeny stále tíže snášely nezkrotné avarské nájezdy a povinnost odvádět poplatek. První odboj zahájily české a slovenské kmeny v povodí Moravy v letech 623 – 624. Franský kronikář Fredegar podává svědectví o společné koordinované akci slovanských kmenů. V době povstání přišla k těmto Slovanům skupina franských kupců. Jeden z nich, nazývaný ”Sámo”, se v bojích s Avary tak vyznamenal, že Slované jej zvolili za svého “krále”. Sámo pak stál v čele západoslovanské říše téměř 35 let.

Sámova říše odrazila nejen nájezdy Avarů, ale také mocné útoky germánské říše franské, jejíž středisko bylo tehdy v západní Francii. Soudobá franská kronika vypráví, že germánská vojska utrpěla od Slovanů rozhodující porážku roku 631 u hradu Vogastisburku. Od poloviny 7. století ustávají další zprávy o společenském vývoji v našich zemích.

Archeologické nálezy z 8. a 9. století svědčí o značném hospodářském, společenském a kulturním pokroku v našich zemích. Zdokonalovalo se zemědělství a mnohá odvětví řemeslné výroby, především tkaní látek, dobývání a obrábění kovů, opracování dřeva a kostí, hrnčířství. Na vysoké úrovni bylo tehdy kovářství a kovotepectví, výroba šperků a zbraní. Rozšířila se směna výrobků, zvláště v oblastech, kde se křižovaly hlavní cesty dálkového obchodu, v povodí řek Dunaje a Moravy.

Soužití Čechů s Němci v českých zemích, PhDr. Václav Šůstek, CSc.