Od 1. března 1939 otevřena poprvé v dějinách obce německá škola
Od 1. března 1939 otevřena poprvé v dějinách obce německá škola
Též veřejná knihovna byla přestěhována do sálu v hostinci na Rychtě. Od 1. března 1939 otevřena poprvé v dějinách obce německá škola.
Vojna Kunstfeld kontra velitel četnické stanice Hummel skončila odstraněním obou soupeřů. Nenáviděný K. byl přeložen, ale taktéž sympaticky Hummel byl odvolán jinam. Vševědoucímu okupantskému systému se situace u nás nehodila do krámu.
15. března obsazen zbytek republiky a tak pohasly všechny naděje, stále ještě živené, že budeme spolu s českým Zábřežskem připojeni tehdy ještě k samostatnému zbytku Moravy. (Tonoucí se každého stébla chytá.)
S hrůzou a nenávistí byly sledovány kolony motorizovaného vojska, jedoucího večer ze 14. na 15. březen 1939 obcí k nedaleké hranici, by dle vnuceného ujednání vzaly časně zrána pod ochranu vůdce zbytek Moravy a Čech. Bylo posíleno sebevědomí našich mocipánů. Horlivý Spanbauer, četnický strážmistr (sudeťák), strůjce obrazové výtržnosti v hostinci u Váňů na Rychtě, se přičinil, by koncem roku byl hostinec uzavřen.
Opatrnost v projevech byla nejvýš žádoucí. Dle zachovaného opisu na Gend. Inspektor Sternberg (četnickém inspektorátu ve Šternberku) z 11. 6. 1939 byl počet Čechů v Šumvaldě 1625 a Němců 167, v Břevenci Čechů 39 a Němců 357.
V červnu 1939 byl obnoven latinský nápis na pomníku Jana Nepomuckého před kostelem: Sv. J. Nepomuckému oddaní: Sv. Jene Nepomucký, budiž ochráncem v moru! Nato 9. července v neděli ráno se objevil na obnoveném nápisu český plakát s havlíčkovským: "Sv. Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku. Ať nám Bůh dá, co dal tobě, by náš jazyk neshnil v reichským hrobě." Chodilo tehdy mnoho lidí do kostela, ale ne všem se jej podařilo přečíst. Pro velký zájem spadl na zem. Nešťastně jej zvedl F. Axman č. 90 k přečtení. Ale to již mocipáni z pošty pozorovali podezřelý shluk u Jána. Milého Axmana zatkli a do večera uvěznili v nově zřízené šatlavě. Jeden za všechny čtoucí.
Poté 11. července byl odvezen do čtyřdenní vazby ve Šternberku starosta Jan Kouřil - mlynář č. 47. Všeobecně usuzováno, že to je odveta za plakát. Byl ale udán agentem, placeným provokatérem z Rýmařova, který u Blaháků jej přivedl k diskusi o národnostní otázce, kterou Kouřil hájíl. Byl proto ihned zbaven starostenského úřadu a v případě opakování slíben jemu pobyt v koncentračním táboře.
Třetím starostou od říjnové okupace určen 1. náměstek Jarolím Ungr, zvolený před rokem za sociální demokraty. Sešlo se jednou sice obecní zastupitelstvo tak více potajmu, dle zápisu projednány některé záležitosti a u všech byla dojemná snaha po jednotě, tehdy poctivě dodržovaná.
V červenci 1939 byli donuceni někteří rodičové podepsat prohlášení, že dobrovolně pošlou svoje čtrnáctileté dcerky vyjdoucí po prázdninách školu na pracovní výcvik do říše. Akce "Arbeitsdienst" (pracovní služba) způsobila rozruch, když šest děvčat bylo odvezeno až k moři severního Německa na práci u německých statkářů. Na štěstí se nábor neopakoval a po roce se šťastně vrátily domů.
Dne 22. července 1939 přišlo na Gemeindesamt (obecní úřad) oznámení z landrátu ve Šternberku, jestliže do 29. července občané neohlásí, kdo napsal plakát, zaplatí obec 1000 RM (říšských marek) pokuty. Nikdo pachatele neohlásil, a tak až v říjnu vyměřena pokuta 1,20 RM na jednu osobu (dospělou) české národnosti. Bylo zajímavé, že některé manželky českých občanů, rozené německé národnosti, ochotně zaplatily pokutu, přestože výběrčí ji od nich nežádal. A důrazně přesvědčoval, že ony platit nemusí.
