Jdi na obsah Jdi na menu
 


Od Hronu k Vltavě 8 Podíl 2. ukrajinského frontu Rudé armády na osvobození Československa

3. 5. 2021

Od  Hronu k Vltavě 8

Podíl 2. ukrajinského frontu Rudé armády na osvobození Československa

 

Dne 30. dubna spáchal sebevraždu A. Hitler a Rudá armáda 2. května 1945 dobyla Berlín. V české kotlině se zkoncentrovalo velké a stále bojeschopné uskupení armád pod velením polního maršála F. Schörnera nazývané Střed (Mitte), s nímž měl führerův nástupce velkoadmirál Dönitz dalekosáhlé plány v politické hře o západní Československo a jeho hlavní město. Do popředí vojenského plánování vstoupila neodbytně potřeba přípravy a provedení pražské operace. To ovšem představovalo u 2. ukrajinského frontu provedení spousty přesunů, z nichž ale budou zmíněny jen ty nejdůležitější.

 

Už dříve bylo naznačeno, že na jižní Moravě u rakouských hranic maršál Malinovskij předpokládal utvoření hlavního útočného uskupení ve směru české Budějovice - Plzeň. Jeho nejdůležitějšími silami měla být 7. gardová armáda a 6. gardová tanková armáda, která sem byla převelena od Vídně a do boje zasazena od 19. dubna. Náročnost bojů na brněnském směru si vyžádala tankisty jinde. Už 25. dubna útočí na Brno, a sotva splní svůj podíl na osvobození hlavního města Moravy už přechází na olomoucký směr. Než tady splní předpokládané poslání, vydává maršál Malinovskij novou směrnici a požaduje, aby tanková armáda přerušila boj před Prostějovem, předala svá postavení pěšákům 53. armády a sama urychleným přechodem se k ránu 5. května soustředila v prostoru Uherčice-Strachotín-Starovičky-Kurdějov. Za velitelské stanoviště byly genplk. Kravčenkovi přikázány Hustopeče. Po 15 dnech vyčerpávajícího bojového nasazení opět pokračovala tam, kde na moravské půdě začínala.

 

Rozhodnutím hlavního velení RA byla od 3. ukrajinského frontu v Rakousku odvelena na Moravu ještě 9. gardová armáda gen. Glagoleva a zasazena po jižním boku už mnohokrát zmiňované 7. gardové. Tímto způsobem vzniklo primérní úderné uskupení, jehož cílem bylo ve dnech 12. - 14. května proniknout na řeku Vltavu- a podílet se na osvobozeni Prahy. V době vrcholného soustřeďováni sovětských armád rozťalo situaci jako blesk Pražské povstání. Všechno urychlilo a všechno změnilo. Poněvadž na Bměnsku zůstávala převaha sil 2. ukrajinského frontu, logika věcí napovídala, že tu musí vzniknout další útočné uskupení na Prahu, ačkoliv to v původní koncepci bratislavsko-brněnské operace nebylo. Jeho jádrem byla 1. gardová jezdeckomechanizovaná skupina genpor. I. A. Plijeva, včetně 7. mechanizovaného sboru. Postupně se stahovala z fronty Rozdrojovice-Rosice-Zbýšov-Ivančice-řeka Jihlava na západ od Brna na osu příštího postupu, kterou představovala silnice Brno-Jihlava-Praha. Přímo podél komunikace se připravovali tankisté 7. sboru, po jeho bocích měly by útočit oba jezdecké sbory.

 

Současně opouštěla svá stanoviště severně od Brna 53. armáda a podle ustáleného schématu zaujímala nová postavení před rychlými svazky generála Plijeva. 18. gardový střelky sbor dostal přidělený prostor Oslavany-Zbýšov-Babice u Brna 49. střelecký se připravoval v pásmu Tetčice-Rosice-Říčany u Brna a konečně 50. střelecký sbor měl vymezeno území Ostrovačice-Veverské knínice a Veverská Bítýška. Zjednodušeně řečeno, do souběžného pohybu se dostala všechna sovětská vojska od moravsko-slovenského pomezí až po Ostrovačice, dnes velice známé místo na dálnici D1. Střídáním vojáků bylo nejvíce překvapeno obyvatelstvo ve vesnicích severně od Brna-Řečkovic a v dalších vesnicích na východ, v Jehnicích, Útěchově, Soběšicích, Babicích nad Svitavou a dalších. Už 5. května odpoledne spatřili místní lidé jednotlivé vojáky v neznámých uniformách a s čepičkami se dvěma zvláštními rožky. Nemluvili žádným ze slovanských jazyků a teprve až po chvíli poznali, že jsou to Rumuni.

 

Cesta rumunské armády k Brnu byla velice spletitá. Starší lidé pamatovali, že Rumunsko před druhou světovou válkou bylo spojeneckým státem v rámci Malé dohody (ČSR, Rumunsko, Jugoslávie), a že naše i rumunská armáda pořádaly společné vojenské manévry a rumunští politikové bývali u nás vítanými hosty. Všechno se ale změnilo po Mnichovu 1938 a vypuknutím války 1. září 1939. Z rumunské politiky byli vytlačeni stoupenci odporu proti hitlerovskému Německu a jejich místo zaujal náčelník železných gard a "náčelník státu", fašista maršál Ion Antonescu. Zfašizované Rumunsko se od prvního dne přepadení SSSR Německem, od 22. 6. 1941, podílelo na bojích na východní frontě. Teprve v důsledku vojenské porážky a domácího antifašistického povstání ukončilo 24. 8. 1944 bojové akce po boku Německa a požádalo o přiměří. Kapitulaci podepsalo v Moskvě vůči všem členům Velké Trojky (SSSR, V. Británie, USA) dne 12. 9. 1944. Jednou z kapitulačních podmínek bylo ustanovení, že se Rumunsko silami 12 (později 17) divizí zúčastní boje proti Německu po boku Rudé armády. Rumunská armáda v následujícím období prošla v bojích Maďarskem a od 18. prosince se začala podílet na osvobozování Slovenska.

 

V době, kdy rumunští vojáci překonávali Bílé Karpaty a vstupovali na východní Moravu, vytvářely dvě samostatné vševojskové armády. 1. rumunské armádě velel sborový generál Vasile Atanasiu a 4. armádě sborový generál Nicolae Dascalescu. Obě byly operativně začleněny do 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského. První byla podřazena 53. sovětské armádě a bojovala na jejím pravém boku. Čtvrtá armáda bojovala v sestavě 40. sovětské armády, a to na jejím levém boku, takže obě rumunské armády postupovaly pospolu a osou jejich postupu bylo rozmezí mezi 53. a 40. armádou. V několika posledních letech zdůrazňují brněnská media zásadní podíl rumunských armád na osvobození Brna a nechybí ani vyjádření, že při tom padlo v Brně víc Rumunů než Sovětů. O tom, kde 27. dubna 1945, den po osvobození města, stály rumunské formace, nás informují operační svodky pro štáb 2. UF. Podle nich 4. rumunská armáda pravým křídlem stále ještě bojovala na Slovensku přibližně na čáře Čičmany-Zliechov-Trenčanská Teplá-Opatové a na Moravu přecházela v prostoru Lopeníku. Dál její postavení lemovala Březová pod Lopeníkem, Bánov, Uherský Brod, Vlčnov, Dolní Němčí a končila východně od Suchova.

 

A právě tam, východně od Suchova, začínalo bojové pásmo 53. sovětské armády a tím také 1. armády rumunské. Její bojovou linii vyznačovala místa Suchov-Lipov-Blatnice-Moravský Písek, Vracov-Kyjov (jih) a Stavěšice. Je vyloučeno, že by 26. dubna 1945 bojovala v městě Brně jakákoliv rumunská vojenská část a tudíž zde v tento den nemohla mít ztráty na životech svých vojáků. Nebudeme-li uvádět účast Rumunů v bojích o Ořechov u Brna anebo v Brně samém, neznamená to umenšování zásluh rumunských armád za osvobozeni podstatné části Moravy. První rumunští vojáci se přiblížili k severním okrajům Brna (Řečkovice) 5. května 1945 aby po příjezdu dalších vystřídali v noci ze 6. na 7. května jednotky 53. armády, která jak už víme, byla na přesunu západně od Brna do nového bojového uskupení. Nová postavení zaujímali Rumuni po náročných a vyčerpávajících pochodech, někdy dorazili později než se předpokládalo a některé části stanovený úkol v této vypjaté situaci už ani nestihly.

 

Rumunská linie severně od Brna probíhala od Obory (mimo) na východ a vyznačovala je tato místa: Rozdrojovice, Ivanovice, Mokrá Hora, Jehnice, Jezera, stanice Babice, Babice. Už 7. května začaly pronásledovat ustupující německé vojsko a svůj postup 1. rumunská armáda ukončila v prostoru soustředění jižně od Havlíčkova Brodu a 4. armáda v okruhu Žďár n. S., Bystřice n. P. a Nové Město na Moravě.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář