Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrození - Dočká se probuzení?“ V Otázka znovu aktuální.

3. 3. 2021

Obrození - Dočká se probuzení?“ V Otázka znovu aktuální.

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.    

 

Máme teď u nás dvojí pojetí společných dějin Čechů a Němců. Jsou to dvě vyprávění, která   nemohou být protikladnější. Srovnání obou pojetí lze (podle pramenů) podat věcně a přehledně takto:

1. Podle Čechů přišli Němci do země jako kolonizátoři a dobyvatelé. V německém podání přišli imigranti z německých zemí jako nositelé a strůjci pokroku a činitelé vývoje.

2. Dobu husitskou ctí Češi jako zdroj demokratických tradic země a počátek evropské reformace. Sláva českých dějin. Podle Němců to bylo hrůzostrašné a úděsné barbarství.

3. Baroko je pro Němce označením doby kulturního rozkvětu. Pro Čechy je to „temno“, do kterého byli uvrženi po porážce stavovského povstání, ztrátě suverenity, triumfu habsburské protireformace a zničení protestantské elity národa. Jen dík buditelům a národnímu obrození se opět stali národem.

4. Vznik  Československé republiky  r.1918 znamená pro Čechy spravedlnost, návrat suverenity po dlouhých 300letech nesvobody,  otevřenou možnost budovat s láskou nezávislý demokratický stát.

Němci  odmítli  nový stát přijmout.  Jevil se jim jako zneuznání jejich práva na sebeurčení a na  seberealizaci. Až „Mnichov 1938“ přinesl jim  kýženou nápravu a satisfakci. V očích Čechů bylo ovšem rozbití Československa  přičiněním  německých spoluobčanů ve službách Hitlera velezradou a zločinem.

5. Protektorát znamenal pro Čechy vyhánění z pohraničí, zatýkání, popravy, ponižování a pokořování, nejhlubší porobu, likvidaci inteligence. (Zavřeny vysoké školy, popraveno 60 universitních profesorů a docentů.) A budoucnost? Po vítězství Říše byla připravena  totální germanizace, deportace, genocida. Ve vlastní zemi neměl zůstat ani jediný Čech. Podle Němců se Čechům za války nežilo špatně. Nemuseli rukovat  do boje,  měli co jíst na lístkový příděl, nebyli bombardováni. 

6. Denacifikační odsun Němců z Československa  z rozhodnutí vítězných mocností z 2. světové války přinesl Čechům rozuzlení dávných i nedávných excesů a  základ stability evropského poválečného uspořádání. Němci v odsunu  spatřili  katastrofu, bezpráví  a zločin všech zločinů.

Je pozoruhodné, jak po roce 1989 téma odsunu ožilo. Dříve bylo jak v SRN, tak v Rakousku „tabu“ 

(jen s výjimkou  vysídleneckých spolků ). Bylo nepohodlně a  trapně spojeno s nacismem. Věřilo se, že časem zmizí ze světa vůbec. Paradoxně však  sjednocování Evropy jako by  probudilo démony minulosti. Objevila se „změna paradigmatu“. Mnohým ze spolků odsunutých  dělá dobře  zapomenout, co se skutečně stalo a  přeměnit se z obžalovaných v žalobce. Chtějí trestat údajné „zločiny druhé strany“. O svých vlastních  nevědí nic. A  jejich  revanšismus získává vliv a podporu na nejvyšších místech.

I na nás dolehla „změna paradigmatu“. Mnozí dnes vykládají dějiny podle německého vzorového schématu. Říká se tomu „demýtizace“ a týká se   všech významných  období naší minulosti. Ale  není to  ani nijak složité. Podle německého pojetí je prostě všechno naopak. Připomeňme si jen pár

příkladů: Nečekanou a  nesmyslnou  omluvu  prezidenta Havla za  denacifikační  poválečný odsun, stanovený vítěznými mocnostmi. Tvrdě  revanšistické, pobuřující  stanovisko byvšího

uchazeče  o prezidentský úřad. Neuvěřitelné ztotožňování naší národní identity s identitou bavorskou z úst předsedy minulé  vlády. Prohlašování  revanšistických Němců za spojence od  současného premiéra, který údajně pokračuje tam, kde předchozí premiér přestal. Pohoršující   paktování několika  členů současné vlády  s mluvčími útočných  spolků odsunutých.  Je to  neomluvitelná kolaborantská servilita přeběhlíků na vládní úrovni. A  k tomu připočtěme přemnoho  účelových tiskovin a ustavičné přepisování dějin  v televizních pořadech – všechno  v zájmu  uvedené protičeské orientace.

Proti destrukci historické paměti vystupují odborní historikové, učitelé dějepisu, pamětníci, mluvčí vlasteneckých organizací. Ale jejich hlas je slabý, většina tisku a ostatních médií přeje spíše „demýtizátorům“ v cizích službách. Před časem vystoupil Bořivoj Čelovský a pokusil se burcovat národ, který sice získal svobodu slova a svobodu  tisku, ale ne už prostředky k tomu, aby jich   mohl

využívat.Vydal brožuru „Konec českého tisku“? S otazníkem na konci. Brožuru poslal politikům a jiným veřejným činitelům k vyjádření. Většina oslovených byla překvapena, že většina našeho tisku je v cizích rukou. Ale zároveň usoudila, že v době kapitalismu a volného pohybu kapitálu se  proti tomu nedá nic dělat. Někteří s daným stavem dokonce souhlasili, protože prý monopol kapitálu je lepší než monopol stranických sekretariátů. Ztratíme  prý sice suverenitu, ale polepšíme si ekonomicky.

Čelovský vydal brožuru znovu, rozšířenou o tyto a četné jiné podobné odpovědi vůdčích osobností. Titul, opět „Konec českého tisku“, tentokrát bez otazníku.

 

Když před lety (1991) vyšel Podivenův manuál „demýtizace“ našich národních dějin, většina posuzovatelů jej kriticky odmítla. Ale oficiální mínění  se s ním zřejmě  ztotožnilo. Milan Kundera kdysi napsal, že  se národy  likvidují tak, že se jim nejdříve  vezme paměť. Zničí se jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii .. ..Nedovolme to. Bez odkazu předků a bez vlastní sebeúcty bychom přestali existovat. Nechceme se přece proměnit v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav.  Nedopusťme to !

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář