Obětí heydrichiády
Obětí heydrichiády
(Ludvíček přežil II)
Ale smrtka heydrichiády si v ouběnickém případě vybrala svou krutou daň Panna Maria k mnohým milosrdná nebyla tak jako k babičce. Nechala napospas mnohá těla a duše lidí českého národa, který heydrichiáda bezcitně plenila a hubila. Jen v Ouběnicích a jejich okolí si vyžádala jednadvacet obětí.
Přímo v této obci si 21. července 1942 sami vzali život v obklíčení gestapem Břetislav Lyčka, lékař z Prahy Karlína a řídící učitel František Kotrba z Nové Dubče u Prahy. V táborské nemocnici 2 srpna téhož roku zemřel zatčený Emanuel Vejvoda, truhlář z Bystrice V koncentračním táboře Mauthausen pak v říjnu 1942 popravili katané Antonína Čuříka, šafáře z Líšna a jeho manželku Marii. Četnického strážmistra Jana Heše z Bystrice a jeho ženu Kateřinu. Karla Jedlana, truhláře z Bystřice. Františka Karabela, truhláře z Votic. Jarmilu Karabélovou, hostinskou v Srbicích u Votic. Marii Kotrbovou, učitelku z Nové Dubče, manželku Františka Kotrby. Františku Lyčkovou, ženu lékaře Břetislava Lyčky. Antonína Opičku, městského tajemníka ve Voticích. Františka Trojana, obchodního vedoucího z Bystřice a jeho ženu Annu Trojanovou. Ludvíka Vaňka, truhláře z Ouběnic. Jitku Včelákovou a Marii Vejvodovou, obě z Bystrice. Vladimíra Vy hnise a jeho manželku Annu z Drachkova. Ze všech těchto mučedníků nacisté nejpozději usmrtili Josefu Vaňkovou, za svobodna Sekáčovou, v plynové komoře Mauthausenu 26. ledna 1943. To už pomalu začínala zvonit hrana hitlerovskému Německu v bitvě o Stalingrad, který po vítězství Rudé armády znamenal zásadní přelom ve válce na východní frontě.
Jožka byla zavražděna záhy poté, co v pražském vězení v listopadu 1942 porodila syna Ludvíka.
Matce ho odebrali a převezli do jednoho z pavilonů Thomayerovy nemocnice v Krči, kde tyla umístěna také batolata z vypálených Udic.
Ouběnice a domek manželů Vaňkových
Při hledání Ludvíka, syna zavražděných manželů Vaňkových, mi pomohl profesor pražské Univerzity Karlovy ve výslužbě Josef Petráň, erudovaný historik a rodák z Ouběnic, o jehož skvělou studii se v některých faktech opírám. Rozmlouval jsem s ním v Ouběnicích na zápraží jeho chalupy, která se nachází poblíž domku Josefy a Ludvíka Vaňkových. Stavení nyní patří Petru Vaňkovi, jehož strýc je Ludvík Vaněk, syn popravených rodičů Josefy a Ludvíka. Útulná je ves Ouběnice, jíž tak málo scházelo k osudu Lidic a Ležáků. Pod naším národním stromem na návsi - lípou - se vyjímá kamenný obelisk s kovovým českým lvem. Do obelisku jsou vytesána pozlacená písmena: „Obětem heydrichiády v Ouběnicích 21. 7. 1942. Věrni zůstaneme."
Památník pod lípou svobody zdejší občané odhalili v roce 1947. Lípa na návsi byla zasazena již 28. října 1920 na počest druhého výročí zrodu Československé republiky. Současně s odhalením památníku v sedmačtyřicátém byla na domku Josefy a Ludvíka Vaňkových číslo popisné 31 odhalena i pamětní deska, na které je nápis: „MUDr. Břetislav Lyčka z Karlina, přímý účastník atentátu na Heydricha, a jeho spolupracovník František Kotrba, učitel z Dubče, zastřelili se v tomto domě 21. července 12942, aby unikli zatčení."
Stateční manželé Vaňkovi tak jako tisíce ryzích českých vlastenců, kteří položili své životy na oltář vlasti, jsou mučedníky našeho národa. Právě pro ně Julius Fučík ve své Reportáži, psané na oprátce, vzkázal budoucím pokolením svůj nehynoucí vzkaz za lepší svět: „Chtěl bych, aby se vědělo, že nebylo bezejmenných hrdinů. Že byli lidé, kteří měli své jméno, svou tvář, své touhy a své naděje, a že proto bolest i nejposlednějšího z nich nebyla menší než bolest pivního, jehož jméno bude zachováno. Chtěl bych, aby vám všichni byli vždy blízcí, jako lidé vám známí, jako lidé rodní, jako vy sami. Byly vyvražděny celé rodiny hrdinů. Zamilujte si aspoň jednoho z nich jako synové a dcery a buďte naň hrdi jako na velikého člověka, který žil budoucnosti. Každý, kdo věrně žil budoucnosti a pro její krásu padl, je postavou z kamene tesanou."
Ukázka z chystané knihy Drahokamy domova
Jan Jelínek, Haló noviny, 3.5. 2017, str. 11, 13,
