O soše maršála I. S. Koněva
O soše maršála I. S. Koněva
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
V archivu jsem čirou náhodou našla novinovou glosu více než 10 let starou. Je to připomínka 65. výročí vítězství Spojenců ve 2. světové válce nad hitlerovským Německem. Podivila jsem se. Ta glosa mě upozornila na skutečnost, že už tehdy v pražské Bubenči hrozilo odstranění sochy legendárního maršála I. S. Koněva, jednoho z těch vojevůdců, kteří se zasloužili o slavné historické vítězství nad fašistickými vojsky. Jednoho z těch vojevůdců, kteří se stali symbolickým ztělesněním svých vojáků, jejich bojů na život a na smrt a jejich vítězství. Podivila jsem se. Jak je vidět, odstranit sochu byl starý záměr, starý úmysl. A v současnosti, k 75. výročí, se tedy podařilo jej uskutečnit. Vychytrale, lstivě. Za stavu epidemického ohrožení obyvatelstva a za stavu nařízených protiepidemických opatření.
Tajně, bez účasti lidu, který musí kvůli virovému nebezpečí většinu dne povinně setrvávat mezi čtyřmi stěnami, se podařilo odstranit sochu maršála I. S. Koněva. Viditelnou památku historie, kterou představoval a zosobňoval. Viditelnou památku na ty, které vedl a kteří bojovali za svobodu národů, těch, kteří padli, i těch, kteří se dožili vítězství. A zvláště těch, kteří se účastnili osvobozování i naší země.
Již je to řada let, co byl nejdříve dehonestován a pak odklízen tank, který stával na smíchovském náměstí. Scházeli se tam chlapci s dívkami. Ten tank č.23 připomínal, jak Rudoarmějci přispěchali z Drážďan na pomoc Praze v jejím povstání proti okupantům. Ten tank byl v Praze mezi prvními toho památného 9. května 1945, ale jeho velitel, poručík Gončarenko, tu na neštěstí při střetu s německými obrněnci na Klárově padl. Pražané v době povstání ztratili 3000 zúčastněných, Rudoarmějců tam padlo přes 700. A tak se ptám: Komu ten tank, památka na osvobození roku 1945, mohl tolik po nečekaném převratu roku 1989 vadit?
Komu překážela a dodnes překáží historická pravda, kdo ji chce přizpůsobit svým potřebám a zájmům? Kdo si přeje skrýt, zamlčet a na věky zrušit posvátná místa, pomníky a památníky, které mají tu moc, aby občanům oživovaly historii, jaká skutečně byla? Sdělovací prostředky by ji měly veřejnosti připomínat, rodiče svým dětem, učitelé svým žákům. Vzdávat čest bojovníkům, kteří položili životy v boji za svobodu - i naší vlasti. Ale vlivná skupinka Pražanů si to nepřeje. Přepisuje dějiny. Neuznává hrdiny, které jsme od konce 2. světové války ctili a jejichž odkazu jsme si vážili. A ta skupinka se tváří, jako by dějin vůbec nebylo. Sochu maršála I. S. Koněva již tedy zahanbujícím způsobem odstranila. Koho chce dosadit na jeho místo? Okupanty? Fašisty? Nepřátele našeho národa? A to jim v demokratickém státě prochází?
Prochází. Socha maršála Koněva byla odstraněna. Místo toho instalovali pamětní desku příslušníkům Vlasovovy armády. Především zásluhou řeporyjského starosty, který veřejně sprostě mluví proti Rusům a v televizi vystrkuje (s prominutím) - holý zadek. I ta nechutná forma destrukci dějin a tomu obnovovanému fašismu prochází.
Masaryk kritizoval politický Kocourkov a Hulvátov. Varoval před nimi. Ale situace je dnes mnohem horší, než jakou on znal. Tehdejší Kocourkov je proti dnešnímu něco jako „Učená společnost.“ A Hulvátov? Něco jako „Salon vybraného chování a etikety.“
A tak se ptám: Proč vládní síly u nás dávají přednost potlačovatelům historické pravdy národní a sociální? Proč máme přepsat dějiny a místo osvoboditelů máme oslavovat utlačovatele? Proč máme přispět k obnově protilidského fašismu?
