České národní listy

O soše maršála I. S. Koněva

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

V archivu jsem čirou náhodou našla novinovou glosu 10 let starou. Je to připomínka 65. výročí vítězství spojenců ve 2. světové válce nad hitlerovským Německem. Podivila jsem se. Ta glosa mě upozornila na skutečnost, že už tehdy v pražské Bubenči hrozilo odstranění sochy legendárního  maršála I. S. Koněva, jednoho z těch vojevůdců, kteří se zasloužili o slavné historické vítězství nad fašistickými vojsky. Jednoho z těch vojevůdců, kteří se stali symbolickým ztělesněním  svých vojáků, jejich bojů na život a na smrt  a jejich vítězství. Podivila jsem se. Jak je vidět, odstranit   sochu je starý záměr, starý úmysl. A v současnosti,  k 75. výročí,   se tedy podařilo  jej uskutečnit.  Vychytrale, lstivě. Za stavu epidemického ohrožení obyvatelstva a  za stavu nařízených protiepidemických opatření.

Tajně, bez účasti lidu, který musí povinně setrvávat mezi čtyřmi stěnami, se podařilo  odstranit  sochu maršála I. S. Koněva. Viditelnou památku historie, kterou představoval a zosobňoval. Viditelnou památku na ty,  které vedl a kteří bojovali za svobodu národů, těch, kteří padli i těch, kteří se dožili vítězství. A zvláště těch, kteří  se účastnili osvobozování i naší země. 

Komu překážela a dodnes překáží  historická pravda, kdo ji chce přizpůsobit svým potřebám a zájmům? Kdo si přeje skrýt, zamlčet a na věky zrušit posvátná místa, pomníky a památníky, které  mají tu moc, aby  občanům připomínaly  historii, jaká skutečně byla? Sdělovací prostředky by ji  měly  veřejnosti připomínat, rodiče svým dětem, učitelé svým žákům. Vzdávat čest bojovníkům, kteří položili životy v boji  za svobodu -  i naší vlasti. Ale vlivná skupinka Pražanů si to nepřeje. Přepisuje dějiny. Neuznává hrdiny, které jsme  od konce 2. světové války ctili a jejichž odkazu jsme si vážili. Chce se tvářit, jako by jich nebylo. Sochu  maršála I. S. Koněva již tedy zahanbujícím způsobem odstranila. Koho chce  dosadit na jeho  místo?