O šestém balíčku, ropném embargu a idiotovi, který způsobil válku...
O šestém balíčku, ropném embargu a idiotovi, který způsobil válku...
20220602 ROSTISLAV IŠČENKO
Zelenskému se podařilo nemožné: hlavy států a vlád, obvykle vázané etiketou a diplomatickými konvencemi, o něm začaly veřejně mluvit.
Přestože si ukrajinské úřady už dlouho dovolují mluvit s maximální neúctou nejen o Putinovi, kterého nenávidí, ale i o svých euroamerických mecenáších, všichni, kdo s Ukrajinou jednali, se drželi na uzdě, dokonce i podráždění Číňané, kteří mají více než dost důvodů označovat ukrajinské politiky hanlivými a sprostými slovy. Pro Ukrajinu bylo spojení "čínská smlouva" dlouho synonymem pro "ukrást zálohu naivním Asiatům a utéct". A tato metoda byla použita na státní úrovni.
Jako první se stal obětí maďarský premiér Viktor Orbán. Zralý Maďar, který se záviděníhodným klidem přežil kolektivní šikanu EU za to, že se mu nelíbí LGBT, i všechny pokusy Američanů uspořádat mu barevný majdan v Budapešti, se po skončení dalšího summitu EU nechal slyšet, že Zelensky je opět nespokojený s tím, že Maďarsko neposkytuje Ukrajině vojenskou pomoc a nepropouští přes své území vojenské náklady pro Kyjev, a poučil ho, jak má žít, načež vypustil filipiku, když prohlásil, že ho USA a Ukrajina nezajímají, protože je Maďar a nechce ztratit svou zemi kvůli idiotovi, který způsobil válku v centru Evropy. A s kým? Rusko! (Mimochodem, netýká se to jen Zelenského, ale i Bidena, který by si to mohl vzít osobně)
A řekl pravdu. Samozřejmě ne celou pravdu. Například nenazval ukrajinského prezidenta odporným prolhaným parchantem a nacistickým vrahem. Obecně však i výše uvedené stačí k tomu, abychom pochopili, jak je Zelenskému, jeho Ukrajině a jejím "vlastencům" z Evropy zle a jak jsou z ní unaveni.
Přesně Evropa: ne Orbán sám nebo Maďarsko samo, ale celá Evropa. To, co řekl Orbán, mají na jazyku Francouzi a Němci, Italové a Rakušané. Zatím mlčí. Ale to, že Orbán mluví a nikdo není šokován a rozhořčen, má velkou cenu. Dokonce ani věrní stoupenci USA, Poláků a pobaltských států necouvnou - chápou, že je směšné a kontraproduktivní hájit Zelenského na evropské platformě: sami mohou být za hlupáky.
Orbánova odpověď Zelenskému byla navíc pouze konečnou dohodou. Důležitější je, že Maďarsko na summitu EU zablokovalo tzv. kompromisní verzi šestého balíčku protiruských sankcí, který zahrnoval embargo na nákup ruské ropy členy EU.
Již více než měsíc leží v Bruselu na stole šestý balíček sankcí. Maďarsko blokuje jeho přijetí již více než měsíc. Zdálo se, že Evropská komise našla kompromis - vyjmout potrubní ropu používanou Maďarskem ze sankcí. Polsko však vyvolalo skandál a požadovalo, aby se rozhodlo o podmínkách konečného odmítnutí ruských energetických nosičů, a dokonce i šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen v předvečer summitu prohlásila, že ve skutečnosti v kompromis nedoufá. A je pravda, že kompromisu nebylo dosaženo, protože, jak řekl Orbán, existovala dohoda, že Evropská komise nebude provádět žádné dodatky k dohodnutému balíčku sankcí bez předchozího souhlasu členských států.
Proto však EK předložila návrh na vyjmutí ropy z ropovodů ze sankčního balíčku, protože EU potřebuje uvalit ropné embargo, jak požadují USA, a Maďarsko je proti. Evropští byrokraté se proto snažili vyjmout ropu nakoupenou Maďarskem ze sankcí. Zdá se, že Orbán by měl být spokojen. Navíc může nakupovat další levnou ropu z Ruska a prodávat ji ostatním členům EU jako maďarskou.
Je to právě proto, že je zkušeným politikem, je doma ve způsobech EU a dobře ví, že "když se zasekne drápkem". Stačí formálně souhlasit s ropným embargem a zítra budou Poláci a další američtí přátelé, včetně Evropské komise, kvílet, že Maďarsko těží ze společného evropského problému, že zrazuje evropskou jednotu a vymyslí nějaké pokuty, které učiní nákup ruské ropy Maďarskem nerentabilním. Zároveň se budou odvolávat na skutečnost, že pro embargo hlasovala sama Budapešť.
Celý příběh má však ještě jednu nuanci. Orbán by těžko riskoval konfrontaci s celou EU. Předtím Budapešť, ačkoli se tvářila opozičně, nakonec souhlasila s podporou všech sankčních omezení vůči Rusku. Maďarsko-ukrajinské vztahy se samozřejmě v posledních letech prudce zhoršily, ale ani předtím nebyly nijak oslnivé. Maďarům se ukrajinský nacismus zjevně nelíbil, a to jak z hlediska zájmu o své krajany na Zakarpatí, tak z principu (svými drzými nároky). Ale ani dřívější skepse vůči Kyjevu nezabránila Budapešti, aby po čistě akademickém odporu znovu a znovu hlasovala pro uvalení nových a rozšíření starých sankcí. Co se stalo nyní?
Došlo k tomu, že Maďarsko už není samo. Pilíře EU, jako je Francie, Německo a Itálie, se již netají přáním, aby Ukrajina přijala jakékoli podmínky ze strany Ruska a aby válka konečně skončila. Pak bude moci EU bez ztráty tváře nastolit otázku, zda nezačít od režimu sankcí ustupovat. Nemohou to říci otevřeně. Proto sabotují dodávky zbraní na Ukrajinu a posílají minimum, a to po kapkách. Jejich přední politici otevřeně říkají, že Ukrajina musí přistoupit na územní ústupky, aby dosáhla míru. V příběhu šestého balíčku sankcí tiše podporují Maďarsko. Veřejně předstírají, že tvrdě prosazují jeho přijetí, zatímco v zákulisí povzbuzují Maďary a žádají je, aby své námitky za žádných okolností neodvolávali.
Amerika ztrácí kontrolu nad EU. V příběhu ropného embarga i v tradičním pásmu limitrofů vzniká obrovská mezera. Pouze Poláci a Pobaltí jsou otevřeně pro. Maďaři jsou proti. Ostatní se tváří, že se jich tato diskuse netýká, ale ve skutečnosti přijetí dalšího balíčku sankcí všemi prostředky sabotují. Proto byla Ursula von der Leyen ke kompromisu tak skeptická. Ten tam je dřívější optimismus.
EU si uvědomila, že Rusko bude bojovat až do konce. Zatím do konce Ukrajiny (je jedno, jaký bude, hlavně že ona nebude). V případě potřeby až do konce EU. A ani hrozba přímé konfrontace s NATO a USA ho neděsí. Uvědomili si, že Moskva celé ty roky neblafovala, ale upřímně varovala. Pak si prostudovali poslední varování Kremlu a dostali strach…
A ještě více se vyděsili, když si uvědomili, že Rusko ani nepotřebuje jaderné zbraně, aby Západ zcela zničilo. Stačí počkat dva-tři roky v současném režimu a Západ vybuchne
