Nýčko pojedeme do Banátu !
Nýčko pojedeme do Banátu !
Psal se rok 1823, v té době vesnice v Čechách vypadaly zcela jinak, něž je známe dnes. Dětí bylo hodně, půdy málo a v té nouzi svitla naděje. Ve vzdáleném jižním koutku rakouské monarchie bylo prázdno, jen hory, lesy, pastviny a mohutný Dunaj. Za hranicemi ale vykukoval Turek, tedy Osmanská říše. Cílem vládního osídlení Banátu byla proto i ochrana jižní hranice. S kolonizací byly spjaty výhody i sliby. Osvobození od vojenské služby, příděl půdy, osvobození od daní... Pro mnohé české chasníky, řemesníky, dřevorubce to znělo, jak v té staré pohádce... Je to již 200let co české krajany zavál osud do tohoto dalekého a pro ně zcela neznámého Banátu
V roce 1823 prvních 52 českých rodin, převážně z plzeňského a klatovského kraje, se vydalo s povozy na tisíc kilometrů dlouhou cestu, spíše necestu, do země zaslíbené. Cesta jim trvala dva měsíce. Byli to převážně lesní dělníci, dřevaři, tesaři... budovali první dnes již zaniklou osadu Elizabetu, v roce 1826 dalších 28 rodin založilo osadu Svatá Helena. Po roce 1826 se byli čeští kolonisté přijati do vojenského svazku, osvědčili se a proto Vojenská správa dosídlovala Banát opět českými kolonisty. Ti již pluli po Dunají z Vídně až do míst, kde je dnešní město Nová Moldava. Byly jich tisíce v několika vlnách. Vzniklo tak postupně 12 českých osad.
Nebyly cesty, jen hluboké lesy a tak od Dunaje do kopců podle potoků stoupaly celé rodiny i se svým majetkem, směřovaly do míst jim vládou určených. To zklamání všech bylo obrovské, tak jako dřina, která je zde čekala. Kácení lesů, odlesňování polí, kolonisté strážili hranice, budovali cesty. Stavba prvních obydlí byla z dubových kmenů, teprve později z kamene a vepřovic, tedy z hlíny smíchané se slámou. V první polovině 19.stol. zde žilo již 9 tisíc Čechů. Rakousko-uherská pozemková kniha uvádí v roce 1900 počty obyvatel, ale i počty hospodářských zvířat. Zajímavá čísla dokládají život v českých obcích např. Gernik měl 1155 obyvatel, kteří chovali 927 hovězího, 688 vepřů. Svatá Helena 776 obyv. 609 hovězího, 464 vepřů. Bígr 325 obyv., 247 hovězího, 135 vepřů.... Dnešní počty obyvatel jsou jen čtvrtinové. Život krajanů v té době byl bojem o holé přežití, ale i zápasem o zachování českého jazyka. A to vše bez školního a náboženského zázemí, tedy bez učitelů, kněží... Žili v cizím jazykovém i náboženském prostředí, čelili pokusům o odnárodnění, později i maďarizaci... Zejména první čeští učitelé Jindřich Schlogl a Vincenc Zamořil, v druhé polovině 19.století se zasloužili o záchranu českého jazyka i kultury. Po rozpadu habsburské monarchie se Banát dostal do pozornosti prvorepublikového Československa, Rumunsko bylo našim spojencem, na východě státu jsme měli společnou hranici. Druhá světová válka, Rumunsko se zúčastnilo po boku Německa válečného tažení.
Jak návštěvníky z Čech přivítá Banát dnes ? Na dovolenou u moře brzy zapomenete, pobyt u krajanů vám zůstane dlouho v paměti. Podle posledních odhadů, žije v Banátu kolem 1500 našich krajanů, jejich počet klesá, důvodem je návrat do pravlasti. První vlna krajanů odcházela na výzvu československé vlády po roce 1945, osidlovali české pohraniční vesnice. Zajímavostí je, že mezi nimi byli i prarodiče našeho slavného fotbalisty Pavla Nedvěda. Další odchod nastal po roce 1990, pracovitost, český jazyk se staly opět jejich výhodou.
Krajané žijí i dnes svým životem, zcela odlišným od okolního pravoslavného prostředí. Z těch původních ryze českých vesnic zbyla Svatá Helena, Gernik, Eibental, Rovensko, Bígr, Šumica. Ale i na dalších místech ještě uslyšíte češtinu, dokonce i za Dunajem v Srbsku. Ještě nedávno většina krajanů pracovala v dolech na měď, černé uhlí, dnes uzavřených, zemědělství bylo jen doplňkem. Dnes se stala agroturistika významným ekonomickým přínosem pro krajany. Turisty láká hornatá krajina, často vysoko nad Dunajem, Rovensko leží ve výšce 900m/n.m. Také Svatá Helena vás okouzlí svým výhledem na Dunaj, který zde tvoří hranici se Srbskem. V lesích daleko od Dunaje je ukrytá vesnice Bígr, potěší vás i Eibental, Gernik, Šumica.
Vesnice se každým rokem mění. Nové cesty, vodovody, místo kravských potahů, traktory. I přes tyto změny si český Banát zachovává své kouzlo, na rozdíl od jiných cest do zahraničí zde nepotřebujete cizojazičný slovník, budete se procházet, toulat po turistických značkách, které zde před lety udělal Klub českých turistů. A dokonce si zde vystačíte i s českou korunou. Krajané jezdí do Čech za svými dětmi, vnoučaty, nemusí do směnárny. V každé vesnici je obchod, hostinec, někdy vše v jednom. Před dvaceti lety nás zvědavé české turisty vedla k ubytování dvouletá holčička, dnes již vysokoškolská studentka před státnicí. Banát se změnil.
I přes ten obrovský pokrok, je pro turisty z Čech příjemným překvapením, že ve vesnicích se hospodaří stále ještě „postaru“, jak jsme znali naši vesnici krátce po válce. Najdeme zde funkční vodní mlýny, dvory jsou plné drůbeže. Na pastvinách můžete pohladit, jak malebnou krajinu, tak i volně pasoucí se koně, stáda ovcí, či osamělé rumunské salaše. Nebo si jen tak lehnout na mez a dívat se na kopečky kolem vás. Při bližším vzájemném poznání místních můžete ochutnat slivovici, domácí kozí sýr, chléb přímo z pece, švestková povidla, šípkovou marmeládu, nebo „nefalšovaný“ pravý včelí med. Na rozdíl od rumunského pravoslaví je převážná většina krajanů katolického vyznání. Nedělní bohoslužby a zejména církevní svátky jsou tradičním místem setkání krajanů. Tradičně po kostele následuje mužské posezení v hospodě, ženy po mši chystají nedělní oběd.
Každá česká vesnice žije svým autonomním životem, vesnice si zachovaly svůj ráz. Některé vesnice mají školy s českým vyučovacím jazykem, na Svaté Heleně s příspěním české vlády byla postavena nová škola. Další školy byly zmodernizovány. Jsou zde učitelé z Čech, přijíždí český lékař, zubař, sociální pracovníci.... Krajané naopak navštěvují své děti, vnuky, příbuzné v Česku. Každý rok se v Banátu koná festival za účasti hudebních skupin a návštěvníků z ČR. I ta česká písnička, spojená s posezením v hospůdce u Štěpána na Svaté Heleně, má své kouzlo, doletí přes nedaleký Dunaj až do Srbska. I zde žije ostrůvek českých krajanů, v ryze české vesnici České selo. Také česká hymna v podání našich krajanů, zní více od srdce.
Přes internet se Banát stavá dostupnějším pro turisty z Čech, včetně ubytování v rodinách i dopravního spojení. Pokud pojedete autem, cesta vede přes Bratislavu, Budapešť, Seged, Temešvar a poté až k Dunaji do Mové Moldavy a zde již uvidíte směrovky do vesnic krajanů. Poznáte lidi ryzího srdce, kteří se stále řídí božími zákony.
Od nás naopak očekávají respekt k jejich životu, kultuře, Banát by se neměl stát ani atrakcí, či skanzenem. Nevíte kam na dovolenou ? „Pojeďme nýčko do Banátu !“
Přemysl Votava
zdroj : Československá větev zapomenutá Češi v Banátu - spolek Komenský (1937)
Česká menšina v Rumunsku – Jaroslav Svoboda (1999)
Dějiny a tradice české menšiny v Rumunsku - D. Gecse a A. Gecse ( 2010)
foto : autor (P.V.)
