České národní listy

Na samotném počátku minulého století tzv. Západní civilizace, ziskavší odvahu z průmyslových a vědeckých revolucí, pochopila, že jí výsledky technického pokroku mohou posloužit k novému dobývání světa, stanoví nové cíle. To nejsou pouze území Asie a Afriky, ale i země bohaté nerosty a zdroji energie, které obývají Slované, především obrovská prostranství na kterých se rozprostírá Rusko. Počátkem minulého století centrum politické moci a tzv. civilizace  postupně opouští Evropu. Rodí se nová zámořská koloniální velmoc, která  se opírá o koloniální zkušenosti své anglofonní matky. Tato velmoc má velké "zásluhy" za dvě války světových rozměrů a během 20. století za ještě spoustu lokálních dobyvačných, nebo lépe řečeno  "drancovacích" výprav. Postupně si pomocí vojenského průmyslu a  politiky nátlaku a násilí získala kontrolou nad světovým kapitálem, finančními toky a sociálním a politickým děním ve světě. Již začátkem minulého století zrozená "skrytá" světová vláda, která na tom zámořském území sídlí, úspěšně začala provádět státní revoluce v jiných státech. A postupně se jí během dvacátého století podařilo vnutit tzv. světovému společenství nejen svůj jazyk jako mezinárodní jazyk jednání, a hlavně svou peněžní valutu jako prostředek obchodních styků. Tím pádem se do jejích pokladny z obchodních styku na celé planetě stékají proudy finančních zisků.

Cílem  nové kolonizace je především Rusko a potenciálními nepřáteli téměř všechny slovanské státy, které by se mohly stát jeho spojencem. Rusko je cílem kvůli svému nerostnému bohatství a energetickým zdrojům, ostatní slovanské výechodoevropské státy jako cesta k Rusku. Ty všechny měly být a byly zatahovány do společných světových projektů jakožto "spojenci". Jedině tak, jako ke spojenci se lze dostat do nějakého státu a zevnitř ho rozdrobit. Toto je nová taktika v dobyvatelské politice. O této taktice Napoleon málo přemýšlel.

Takovéto spojenectví Slované, a především Rusové, zakusili během a po obou světových válkách. Zakusila ji i Jugoslávie a všechny její národy. Války proti státu, který je vyvolal, skončily bez válečných odškodnění (v obou případech války začaly státy germanofonního národa, ač podporované Amerikou), a velice zajímavým jevem je fakt, že anglofonní a frankofonní západní státy, ačkoliv se slovanskými státy  byly ve spojenectví, hned po válce (válkách) začínaly tajnou válka proti svému spojenci. To hlavně ze strachu, aby se nikdy nestal silným. Ten strach z Rusů doprovází novou zámořskou velmoc již dlouho, od samého počátku minulého století…

Výňatek z článku

Přišlo e-poštou