Nové tváře, staré chyby
Nové tváře, staré chyby
Místopředseda ČSSD Tomáš Petříček hodlá na dubnovém sjezdu vyzvat předsedu strany Jana Hamáčka k souboji o předsednické křeslo. Zatím prozradil dvě věci, na které bude klást se svým týmem důraz.
Jednak chce usilovat o to, aby sociální demokracie byla schopna nabídnout řešení problémů, kterým naše společnost bude čelit. Z toho by nezaujatý pozorovatel mohl usoudit, že toho zatím ČSSD schopna nebyla. To je docela vážná obžaloba. Proč vlastně až dosud obsazovali funkcionáři ČSSD významná místa ve vládě i jinde ve státě, jestliže vůbec netušili, jak řešit problémy společnosti?
Ve svém druhém předsevzetí si vytyčuje cíl dosáhnout stabilní a dobře placenou práci pro všechny. Žádné vládě na světě se něco takového v podmínkách, které navodila ekonomická globalizace, zatím nedaří. Ukázat to lze na vývoji nezaměstnanosti, nárůstu neplnohodnotných pracovních smluv, na sociální zranitelnosti, která se již týká i částí středních vrstev. Je docela odvážné tvrdit, že ČSSD s novým vedením tento celosvětový trend zvrátí.
Ponechme bokem, že obě zmíněná předsevzetí jsou takového charakteru, že je může mít ve svém programu se stejnou vážností jakákoliv strana.
Když na jaře roku 2014 probíhala kampaň do Evropského parlamentu, bylo to těsně po ukrajinském Majdanu. Občané, kteří chodili na besedy a účastnili se mítinků, neměli příliš zájem diskutovat o Evropské unii. Všichni chtěli vědět, proč tehdy česká vláda jen kopírovala protiruskou pozici. Odhadem to tehdy mohlo stát ČSSD jedno až dvě místa europoslanců.
Ministr zahraničí Tomáš Petříček by se na to měl připravit. Málokdo se ho bude před volbami ptát, jak chce jako jediný na světě vrátit trhu práce podobu, kterou měl naposled někdy v polovině 70. let minulého století. Dotazy se budou týkat jeho volání po stále tvrdších sankcích vůči Rusku a dost možná i jeho postoje v případě další vlny migrace.
Zvolit nové vedení jen proto, aby opakovalo staré chyby, to by nebyla příliš rozumná strategie.
Prof. J. Keller
Přišlo e-poštou
