České národní listy

Nepřítelem nebyl český či německý kapitál, ale český národ vůbec

Zneužití hospodářské krize k rozbíjení ČSR, nástup nacionalistických a fašistických sil proti demokratickému zřízení Československa

    Hospodářská krize v letech 1929 – 1934 zasáhla všechny kapitalistické země a postihla také všechny hospodářské úseky – zemědělství, průmysl, obchod i úvěrovou soustavu.

I v našich zemích zasáhla krize pronikavě do všech oblastí hospodářského života. Nejdříve propukla v zemědělství. Pokles cen zemědělských výrobků postihl hlavně střední rolníky. Mnoho rolnických hospodářství se zadlužilo tak, že propadla exekuci. V krizi se ocitla i výroba průmyslová. Práce v řadě továren se zastavila, stovky průmyslových podniků i živností ohlásily úpadek. Nedostatek finančních prostředků u pracujících vedl ke stagnaci odbytu, dochází k poklesu zahraničního obchodu a ke ztrátě trhů. To vše vyvolalo poruchy a otřesy v oblasti finanční, bankovní a úvěrové.

V průběhu hospodářské krize se projevila jako určující faktor vnitropolitického vývoje národnostní různorodost československého státu. Nacionální demagogie, takový byl charakter politiky negativistického proudu v německém politickém táboře. V jeho čele stála Německá nacionálně-socialistická dělnická strana (DNSAP). Jednostranně svalovala vinu a odpovědnost za kritickou hospodářskou situaci na československý stát. Ve své agitaci využívala skutečnost, že hospodářské a sociální důsledky krize byly velmi těžké zvláště v severních oblastech českých zemí, osídlených převážně německým obyvatelstvem. Nezaměstnanost zde byla zpočátku vyšší než ve vnitrozemí. (V dalším vývoji krize se tato rozdílnost vyrovnala.) Počáteční situace vytvořila vhodné podmínky pro rozdmýchávání nacionálních kampaní i rozněcování šovinistické averze německých pracujících proti ČSR; nepřítelem nebyl český či německý kapitál, ale český národ vůbec.

Československá  vláda nevěnovala zvláštní pozornost řešení a snižování sociální bídy v německých krajích. Tím usnadňovala iredentistickým a fašistickým silám využívat nepříznivého stavu k odvedení pozornosti německého obyvatelstva od skutečných sociálně-třídních zdrojů těžké životní situace, vštípit mu ideologii schopnou zmobilizovat jej do útoku proti československému státu.

Německá nacionálně-socialistická dělnická strana v ČSR / DNSAP/ nebyla samostatnou stranou. Tvořila nedílný celek s nacionálněsocialistickým hnutím v Německu a v Rakousku. Společně usilovali o rozvrácení dosavadního uspořádání střední Evropy ve snaze znovu v ní obnovit předválečnou hegemonii Německa. Nacistické hnutí v Německu, Rakousku i v Československu se začalo připravovat k fašistickému převratu v těchto státech. Z hlediska takových cílů zesílila DNSAP svou činnost a prováděla nábor do strany. Začala budovat masové organizace k získání a přípravě německého obyvatelstva. Mezi dělnictvem organizuje budování odborových svazů, organizací mládeže a vysokoškolských spolků. Nejdůležitější z nich byl pak tzv. Volkssportverbund. Jeho jednotky byly ustaveny ve všech sudetoněmeckých městech a zemích. (Moravec, F.: Špion, kterému nevěřili, s. 25.)

Německé nacionálněsocialistické hnutí v ČSR dovedně zneužívalo hospodářské krize k postupnému získávání německého obyvatelstva. S jeho pomocí usilovalo o rozbití Československa a napomáhalo fašistickému převratu v Německu.

Růst aktivit DNSAP, její bojovný iredentismus  a úzká spolupráce s říšskými nacisty si vynucovaly zásahy československých úřadů.

V březnu 1931 byl vydán zákaz nošení hnědých košil a odznaků s hákovým křížem, omezení a zákazy slavností strany a znemožňovány projevy nacistických předáků z Německa.

V únoru 1932 na základě prokázané rozsáhlé protistátní činnosti byl Volkssportverbund, obdoba německých SA, rozpuštěn. V březnu 1932 byli někteří vedoucí ´Volkssportu´ zatčeni. Během několika měsíců byly desítky osob ve vazbě, obviněny nejen ze špionáže, ale i z podvratné činnosti. Obviněni, ale poslaneckou imunitou chráněni byli poslanci DNSAP Hans Krebs a Rudolf Jung.

V srpnu 1932 byl rozhodnutím Nejvyššího soudu delegován brněnský krajský soud k projednání obžaloby vznesené proti hlavním představitelům Volkssportu. K nim patřili Alexander Petermichl, Rudolf Heider, B. Pakieg, Petr Dauhäuser, Ant. Schwabe Paul Ciling a Adolf Metzner. Byli obžalováni z toho, že v letech 1930 – 1932 ve spolupráci s cizí mocností připravovali útok proti ČSR, který měl být součástí příprav k provedení převratu v Německu. Státní zástupce a vojenské úřady předložili materiály a důkazy o činnosti tohoto ´Volkssportu´. Vedoucí činitelé v úzké součinnosti s reprezentanty cizí mocnosti prováděli nábor a výcvik podvratných vojenských jednotek. Vojenský výcvik byl řízen bývalými německými důstojníky armády Rakouska. Zahrnoval pravidelné polní cvičení s ostrými náboji a s modely ručních granátů. Předmětem výuky byla tzv. kurýrní služba, za níž se skrývala špionážní a sabotážní činnost. Byly předloženy důkazy, že členové Volkssportu se zúčastňovali polních cvičení v pohraničních oblastech spolu s říšskými jednotkami SA. (Moravec, F.: Špion, kterému nevěřili, s. 25 – 26.)

Proces s německými národními socialisty byl přeložen z Prahy do Brna podle návrhu obhajoby. Ani v brněnském prostředí se značnou německou menšinou, do něhož vkládali obhájci i obžalovaní mnoho nadějí, se jim nepodařilo popřít předložená fakta a dokumenty žaloby.

Brněnský krajský soud vynesl v září 1932 rozsudek. Uznal, že všichni obžalovaní jsou vinni zločinem úkladů proti republice, a podle paragrafu 2 zákona na obranu republiky byli odsouzeni. Rozsudky byly poměrně nízké – podmíněné tresty na dva až tři roky.

Historie zrady - Vyškovský německý jazykový ostrůvek 1918-1946, PhDr. Václav Šůstek, CSc.