Němečtí antifašisté byli loajální k Československu. Henleinovci usilovali o jeho rozbití
Němečtí antifašisté byli loajální k Československu. Henleinovci usilovali o jeho rozbití
Proto našimi krajany nemohou být pohrobci henleinovců, ale pouze němečtí antifašisté
V druhé polovině 20. let a v první polovině 30.let 20. století většina německých aktivistických stran byla zastoupena, jak parlamentu ČSR, tak i ve vládě. Tak se podílely na vládě v Československu.
Po roce 1933, kdy Hitler získal vládní moc v Německu, nabývala stále větší početnosti a politické síly tzv. Sudetendeutsche Partei, v jejímž čele stál Konrád Henlein, který zpočátku se tvářil vůči republice navenek loajálně, ač potají již "spolupracoval s Hitlerem", od něhož dostával instrukce na zničení Československa. V roce 1935 se henleinovci stali rozhodující politickou stranou v německé menšině. Aktivismu dalších německých politických stran ustával. V r. 1938 vstoupily tyto strany do SdP.
Tomuto tlaku znacizovaných henleinovců dále vzdorovali němečtí sociální demokraté a komunisté, přestože jednotlivci i z jejich řad odcházeli k SdP Ti jediní zůstali Československu věrní.
V květnu 1938 se v Československu konaly obecní volby. SdP získala 90% hlasů německé menšiny. Pouze 10% Němců zůstávalo republice věrných. Toto číslo odpovídá přesídlení německé menšiny z Československa v době poválečné. Asi 90% z nich jsme přesídlili do Německa a zbylých 10% u nás zůstávalo.
Vztahy mezi nimi a henleinovci byly zásadně nepřátelské. Docházelo mezi nimi k potyčkám, nejen slovním, ale i fyzickým. Henleinovci je považovali za zrádce němectví, Proti nacistickému nástupu u nás stáli němečtí antifašisté nám po boku. Jejich vojenské jednotky byly připravené bojovat i se zbraní v ruce proti přicházející agresi. Někteří z nich dokonce bojovali s našimi sosáky a vojáky proti henleinovským, ordnerským a freikorpsáckým, jednotkám v roce 1938. Jejich spolupráce s námi zahrnovala i zpravodajskou činnost. Naše ozbrojené jednotky od nich získávaly tedy důležité informace o pohybu henleinovských bojůvek.
Po Mnichovu mnozí z nich, pokud němečtí antifašisté včas neodjeli do bezpečí, byli krvavě biti svými henleinovskými soukmenovci, kteří v nich viděli zrádce. S našimi lidmi němečtí antifašisté trávili léta v koncentračních táborech, věznicích.
Je důležité zdůraznit, že němečtí antifašisté se nikdy nepovažovali za tzv. sudetské Němce. Distancovali se od „sudetismu“ svými činy. Ani po válce nevstupovali do nově formovaných tzv. sudetoněmeckých organizací. Výjimkou byli tzv. jakeschovci. Ač byli někteří z nich v exilu, vždy sledovali tzv. velkoněmecké hledisko. W. Jaksch dokonce protestoval u některých spojeneckých státníků, když tito zavrhli Mnichovskou dohodu.
Němečtí antifašisté, k nimž jakeschovce nemůžeme počítat, si zasluhují naší úcty. Ti a jejich potomci si skutečně zaslouží uznání za naše krajany.
Dr. Eva Hahnová o uvedeném říká: Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)
https://pravednes.cz/HahnovaEva.profil
Proč tedy naše vlády, za zvláště od doby premiéra P. Nečase, do současnosti, kdy vládní pětikolka překonává vše, co bylo v těchto vztazích dosud dosaženo, např. nejen považují tzv. sudetské Němce za naše krajany, přestože je obecně známé, že "sudetští Němci" zradili republiku a pomáhali hitlerovskému Německu k rozbití Československa. Vždyť k zakladatelům "sudetoněmeckého landsmanšaftu" (SL) patřili mnozí ti, kteří naši republiku programově rozbíjeli a zbavili nás samostatnosti, aby náš stát mohl být přeměněn v tzv. protektorát, který územně byl přičleněn k Německu. Po válce měl být český národ likvidován tak, aby naše sídlení území mohlo být osídleno výhradně německým obyvatelstvem. Na tom všem se podíleli i tzv. sudetští Němci.
Všimněme si, jak často v některých "českých" médiích se opět mluví o "sudetech, sudetských Němcích", přestože všichni víme, že tzv. sudety nikdy nebyly v Československé republice územně-správní jednotkou. Vždy se mluvilo jen o našem pohraničí. Němci jej zabrali a vytvořili z něj Sudetengau. Ta zanikla společně s německou tisíciletou říší.
Slovo "Sudety" a jeho odvozeniny jsou henleinovsko-nacistickým výplodem. Toto stanovisko zastávali a zastávají i němečtí antifašistéa jejich potomci. . Sami nikdy nemluvili o "sudetech, sami nikdy se nepovažovali za sudetské Němce. Naše stanovisko je jasně. Žádné "sudety" neexistují, žádní tzv. sudetští Němci nejsou. Ti, co se tak nazývají, nejsou našimi krajany, ale pouze držiteli kontinuity henleonovské strany, jak správně řekla dr. Eva Hahnová.
J. Skalský
