Německý antifašista o nových imperiálních plánech, revisionismu a přepisování dějin v Německu 4
Německý antifašista o nových imperiálních plánech, revisionismu a přepisování dějin v Německu 4
Nadvláda ekonomiky nebo politiky v ČSR ?
Diskuse o přesunutí moci v hitlerovském Německu vedly k otázce, jak v mnohonárodnostním státu ČSR s jeho silným českým hospodářstvím a jeho o něco slabším, nicméně vysoce vyvinutým německým průmyslem, je reálná moc rozdělena. Kde zůstalo úsilí o lepší materiální a kulturní životní podmínky ?
Nadvláda českého kapitálu, účinná primárně v česko - moravských oblastech s vlivem v německy osídlených regionech a zprostředkovaná občanskými stranami, především však státním aparátem, byla přece jen oslabena hitlerovsky orientovanou SdP. Němečtí průmyslníci vedli boj na dvou frontách, jednak proti českému kapitálu, na druhé straně proti německým antifašistům. Tito stáli často před tvrdou alternativou, buď vstoupit do SdP ( dělat dojem poslušnosti vůči německým kapitalistům) , nebo přijít o práci !
Vlivný český generál Syrový, prohlášený antifašista se zásluhami o „obranyschopnost“ proti narůstajícímu fašistickému nebezpečí, se pokusil posílit českou politiku proti risikům ve vlastní zemi a proti říšsko německým agresivním plánům. Agitoval pro pospolitost všech antifašistických sil namířenou proti vlivu SdP. V důstojnickém sboru v ČSR, který byl částečně orientovaný nacionalisticky, našel ozvěnu hlavně tam, kde šlo o zahraničně politické nebezpečí. Podporoval české občanstvo – ačkoliv dělnické organizace nesly hlavní břemeno zápasu – a rovněž emigranty z fašistického Německa i klerikálně fašistického Rakouska, právě tak jako překvapené interbrigadisty španělské občanské války
Po delším projednávání nebylo pochyb – primát politiky, který byl za fašismu relevantní, neexistoval v ČSR! Zde vládly poměry, které socialisté považovali za běžné. Dělnictvo však bylo rozděleno působením SdP. Čeští kapitalisté a agrárníci se cítili ohroženi SdP : ne z třídně politických důvodů, nýbrž z nacionalistických a rasových.
Přednostním se stal tedy antifašistický boj. Od snah situaci dělníků hmotně a kulturně dále kvalitativně zlepšovat, však nebylo upuštěno. Rozpory, které se z této situace vyplývaly, byla však méně silné.
Hitler potřeboval „občanskou válku“! SdP ji zorganizovala !
Situace v ČSR se dramaticky změnila, když Wehrmacht 12. 3. 1938 přepadl klerikálně fašistické Rakousko O den později nacistické vedení vyhlásilo „Velkoněmecko“ . Reakce západních mocností byla zase liknavá ! Unesly zvýšené německé zbrojení, obsazení demilitarizovaného Porýní, i jiné hrubé porušování Versailleské smlouvy, takže byly důvodné obavy, že ČSR bude další obětí, aniž by byl očekáván z Velké Británie a Francie opravdový odpor. Březnové události tak mocně povzbudily fašistické vedení .
Tomu adekvátně stupňovalo vedení SdP své cílené provokace jak proti vládě ČSR a jejím bezpečnostním silám, tak proti jejím antifašistickým německým protivníkům Četnické posty a policejní stanice v ČSR, národní domy, antifašistické schůze, byly přepadány aktivisty SdP, kteří byli ovlivněni masovou psychózou. „ Vůdče! Vezmi nás domů, do říše!“ a „Nemůžeme s Čechy dále žít společně!“ zněla shodně hesla na severu a jihu, na západě a východě. Fanatismus se stupňoval! Obě německé strany ČSR a mnoho svazů se připojilo nyní k SdP. V květnu 1938 měla přes milion členů. Při komunálních volbách získala SdP v určitých oblastech země cca. 90 % hlasů! V mnohých městech antifašisté ještě měli 20 %; nejvěrnější stoupenci s upevněným socialistickým postojem bojovali odhodlaně dál!
Protože Hitlerovy hrozby sílily a chování aktivistů SdP bylo stále brutálnější, začali antifašisté s přípravou na ilegální boj po pravděpodobném nadcházejícím obsazení ČSR. Důležití funkcionáři měli „po dobu Hitlera“ emigrovat. Říšsko němečtí emigranti referovali o chybách v odboji, kterých by se byli měli ostatní nadále vyvarovat.
„Fall Grün“, který generál Keitel v březnu 1938 presentoval a který Hitler 20.5.1938 podepsal, byl rozsudkem smrti pro poslední demokratickou baštu ve střední Evropě.
39 divizí s tanky stálo nyní na severu, západu a jihu ČSR připraveno k útoku. SdP byla pokládána za podstatný element v tomto plánu: měla sloužit jako „ pátá kolona“. Hitler chtěl prezentovat svůj útok proti ČSR jako pomoc pro údajně ohrožené „ sudetské Němce“. Vedení SdP akceptovalo plány nacistického Německa. „Občanská válka“ byla připravena. Na Karlovarském sněmu SdP 24.4.1938 požadoval Henlein „plnou nacionální samosprávu“ a „jen německé úředníky na německém území“ v ČSR, jakož i plnou svobodu k přiznání německé národnosti a německému světovému názoru“. Byla to cílená provokace! Později henleinovci prozradili svůj nezakrytý rasismus, šovinismus,vůli po panství německých Germánů a požadavek na dostatečný životní prostor !
V květnu 1938 založila SdP „ Dobrovolnou německou ochranou službu“, která jako ozbrojený úderný oddíl cíleně přepadala, s použitím střelných zbraní, státní orgány ČSR i německé antifašisty. Blízkost „občanské války“ byla znatelná.
Henlein pobýval častěji v Berlíně kvůli přijetí rozkazů. „Přičlenit český, moravský a česko – slezský prostor k Německé říši“ navrhl Hitler již v roce 1937.
Začátkem června 1938 začala intenzivní militarizace SdP. Hitler potřeboval před Norimberským sněmem NSDAP „oběti na životech“ v ČSR jako důkaz o utlačování německé menšiny a pro následné „připojení Sudet“. Když 22.8.1938 české státní orgány zatkly 26 pašeráků zbraní z řad SdP, Henlein volal po „právu a sebeobraně“. Vedle zdánlivého jednání s pražskou vládou schválila SdP tajný plán, který předpokládal „vymazání češství ….jako samostatné národnosti“ . Další ozbrojené útoky na státní orgány ČSR následovaly . Před sněmem NSDAP, kterého se vedení SdP účastnilo, nechal Hitler počet násilných incidentů stoupat. Masové demonstrace pro „ připojení“ a ozbrojené útoky dosáhly nových dimenzí. 12.9. vysvětlil Hitler: „Němci v ČSR nejsou ani bezbranní ani opuštěni“. Slíbil pomoc!“. To byl signál. Nyní se pokusili aktivisté SdP odzbrojit státní orgány ČSR a přivlastnit si úřední moc. 13.9.1938 vyhlásila vláda ČSR stanné právo v oblastech, o které se bojovalo. O dva dny později bylo povstání potlačeno. Zatím co Goebbelsův rozhlas odsuzoval „vraždění husitsko bolševické soldatesky“, odcestovalo vedení SdP 14.9.do Německa. Tisíce členů SdP odešly rovněž, a dokonce i mnozí ti, kteří nebyli žádným způsobem ohroženi.
Na hranicích čekali ozbrojené fašistické oddíly na bojový rozkaz. Přepadaly nechráněné obce v pohraničí ČSR, zabíjeli a odvlékali antifašisty i členy pohraniční stráže ČSR. 1.10.1938 bylo registrováno 24 500 ozbrojených bojovníků SdP. V deseti týdnech před Mnichovskou dohodou zavraždili 110 německých a českých antifašistů; 2029 osob odvlekli přes hranice – polovina z toho zůstala nezvěstná, pravděpodobně zavražděna nebo při výsleších přišla o život Členové SdP se podíleli více nebo méně surově na vojenském rozbití fungující demokracie podle gusta fašistické diktatury. Později udávali zbývající antifašisty SS a gestapu. Vědomě se účastnili přípravy dalších útoků s četnými oběťmi.
Mnichovská smlouva – funkce a následky
Britský premiér N. Chamberlein jednal v roce 1938 v Berchtsgaden a Bad Godesbergu s Hitlerem. Cílem byl ultimativní požadavek, „Sudety“ postoupit Německu. Premiér se domníval, že tím zachrání mír, poněvadž Hitler hrozil válkou! Britská vláda skutečně naléhala, aby Němci osídlená území ČSR postoupila Německu. Vyslaný lord Runciman jednal de facto v duchu britského vydírání. Hitler triumfoval!
29.9.1938 se dohodli Chamberlain, Daladier, Musolini a Hitler v Mnichově o připojení „Sudet“ k Německu!. Od 1.10. – 10.10 1938 následovalo obsazování. Tato smlouva kolidovala s mezinárodním právem. Jednalo se o ČSR, ale bez jejích zástupců.
Strategický zisk Hitlerova Německa pro další agresi byl zřejmý. Povzbuzování agresora pokračovalo. Skoro 400 000 antifašistů bylo vydáno teroru nacistických barbarů, z toho 80 000 nejvyšší měrou bojeschopných! Vydaní poslední demokratické bašty střední Evropy, nemohlo být považováno za „zabezpečení míru“ Opak byl pravdou! Češi, kteří v „Sudetech“ bydleli, byli vyhnáni s tím málem, které mohli v kufrech a malých vozíčcích vzít sebou. Někteří utekli již před mnichovskou dohodou do středních Čech a na Moravu. Pozdější britský premiér W. Churchill kritizoval Chamberlainovo ústupnost. Chamberlain měl Stalinovi nepřímo doporučit, aby si hledal jiného partnera k jednání než západní mocnosti ( což se také později stalo). Mnichovská smlouva - byla Čechy klasifikována jako „ diktát“ , antifašisty jako „zrada“. Poznaná agresivita německých nacistů směřovala na východ. Nové „říšsko sudetské okresy“ registroval , poté co SdP byla integrována do NSDAP, absolutně nejvyšší procento členů v parlamentu.
15.3.1939 obsadily německé oddíly zbytek ČSR. Byl následně jako „ Protektorát“ podroben a vypleněn. Slovensko získalo na Berlínu závislou vládu. Němečtí kapitalisté, generalita a vedoucí nacistická klika pokračovali nyní s novým elánem ve svých materiálních a ideologických válečných přípravách. Místo izolace fašistického Německa, bojkotu, mu bylo pomoženo! Fašismus se jevil západním vládcům jako menší zlo, než národem kontrolovaná. samosprávná ekonomika. Trvalo dlouho, než bylo pochopeno, kdo je „ hlavní nepřítel lidstva“. Velmi, velmi pozdě došlo k sjednocení a vytvoření antihitlerovské koalice!
Zkreslování historie jako nástroj vlády?
Svazem vyhnaných plánované „Centrum proti vyhánění“ a upřednostňovaná výstava „Vynucené cesty – útěk a vyhnání v Evropě 20. století“ je bezpochyby vrcholem falšování dějin a bagatelizace nebo zatajení jedinečnosti nacistických zločinů.
Pochopitelně nacističtí ideologové ukázali cestu. Vydávat zločince za odškodňované oběti, to byl cíl od samého začátku. V důsledcích však podléhají mladší oficiální spisy moderního revisionismu historie, event. nové interpretace německé historie včetně mezinárodního práva a ústavy, značné kritice. Stěžejní bodem nového úsilí je zatemnění strašlivých zločinů spáchaných od roku 1933 do 1945, resp. jejich zúžení na „ Hitlera a jeho poradce“. S tím bylo započato již v roce 1945. V historii politiky SRN je dávno v působnosti Velká koalice !
Iluze padly. Vláda Schröder/ Fischer 4.7.2002 nechala v německém sněmu hlasovat o projektu „ Evropské centrum proti vyhánění“ Měla to být korektura plánu Svazu vyhnaných, protože ten byl v této zemi i v zahraničí silně napadán. Avšak již pojem „ vyhnání“ místo „ přesídlení“, jak je zakotveno v Postupimské dohodě vítězných mocností z 2.8.1945, vzbudil nedůvěru. Oznámený plán, „začít evropský dialog“ obsahoval pozitivní základ. Nyní veřejná výstava „ Útěk, vyhnání, integrace“, včetně doprovodné knihy, dokládá ovšem, že pokračuje historický revisionismus, který nezahrnuje vychvalovaný „evropský charakter“!
Síly v tehdejší ČSR – zejména SdP, které se podílely na přípravě a provedení anexe, jsou opomíjeny. Nemluví se o roli bývalých nacistů v pravicovém vývoji staré SR. Je otázkou, do jaké míry tehdejší většina Spolkového sněmu, která „ Evropské centrum“ schválila, byla ovlivněna národně fašistickými idejemi Raschhofera a Lemberga.
Proč „ Nová interpretace“ německé historie?
Na konec několik poznámek k funkcím revisionismu historie. Nepochybně je jím přiřčena úloha stabilizovat systém. Trvající pokus Schöbla, Hundta, Thomanna a jiných založit ,„národní identitu“, zakrýt rozvírající se sociální protiklady a národ orientovat na expanzivní politiku, jde nebezpečným směrem. Cílem je předstírat „historickou kontinuitu“ německého vývoje, přestože mezníky let 1918,1933 a 1945 jsou stěží opravitelné.
Nejtemnější doba Němců se proto dostává do tlumeného světla. Tak mají být odstraněny eventuelní bloky usilování Německa hrát opět roli mocnosti. Bezpochyby by měly být zproštěny viny také vedoucí osobnosti v bývalém nacistickém Německu a ve staré SRN , které se na úspěšném pokusu podílely. Nyní sledují německé cíle „evropsky“ . Proto je tak nutný nově interpretovaný obraz dějin. Mohlo by se také říci: Padělaný! Postrkovat dále „ vinu“ za vysídlení jiným, ulehčuje zařazení Němců do evropské společnosti. Manipulace německým dějepisem je provázena i jinou interpretací mezinárodního práva a ústavy
Volný překlad: Irma von Tirb
www.ceskenarodnilisty.cz
