České národní listy

Německý antifašista  - Ze života plného bojů

Lorenz Knorr

Lorenz Knorr se narodil dne 18. července 1921 v Chebu v rodině aktivisty dělnického hnutí. Rodina měla staré socialistické kořeny, už Knorrův dědeček působil za Rakouska-Uherska v socialistickém hnutí. V domě Knorrových v Chebu se před rokem 1938 scházeli k poradám činitelé německé sociální demokracie a odborů, ale i komunisté z Čech, Bavorska a Saska.

Po absolvování obecné a měšťanské školy se Lorenz Knorr učil (od roku 1935) v Chebu sazečem a knihtiskařem. Od roku 1936 byl předsedou Mladých knihtiskařů okresu Cheb a předsedou chebské organizace Socialistické mládeže. Po absolvování tříleté odborné školy studoval soukromě kaligrafii.

Od roku 1936 se aktivně účastnil protifašistického boje, a to především jako člen ochranných oddílů Německé sociálně demokratické strany (DSAP) a jako přepravce antifašistických tiskovin přes zelenou hranici z ČSR do Bavorska. Po obsazení pohraničí nacisty v roce 1938 působil v Chebu v odbojové skupině socialistické mládeže, byl vězněn a vyslýchán gestapem. Třiatřicetičlenná odbojová skupina, ve které Knorr působil jak jeden z vedoucích činitelů, prováděla i diverzní akce. V aktivní odbojové činnosti Lorenz Knorr pokračoval také během druhé světové války, kdy byl vojákem wehrmachtu.

Po propuštění z britského zajetí se vrátil ilegálně přes zelenou hranici do Chebu. Vzhledem k tomu, že jak on tak jeho rodiče měli v poválečné ČSR statut antifašistů, mohli v Chebu zůstat, ale rozhodli se dobrovolně vysídlit do západního Německa, kde se už dříve ocitla většina německého obyvatelstva z ČSR, podrobená odsunu na základě Postupimské dohody vítězných mocností.

V Německu pokračoval Lorenz Knorr neúnavně v politické činnosti. Stal se spolkovým tajemníkem Socialistické mládeže Německa – Sokolů (Die Falken), byl činný jako novinář a publicista. Deset let byl členem mládežnického a kulturně-politického výboru při spolkovém vedení SPD.

Počátkem 60. let, kdy Spolková republika Německo pod vedením kancléře Adenauera nastoupila ostrý kurz remilitarizace, Lorenz Knorr opustil SPD a společně s dalšími levicovými politiky založil Německou mírovou unii (DFU) a v letech 1961-1985 byl v jejím vedení. Zúčastnil se světových kongresů za mír a odzbrojení ve Vídni, Helsinkách, Ženevě, Moskvě, Varšavě, Stockholmu, Bruselu a dalších městech.

V letech 1963-1967 probíhala proti Lorenzi Knorrovi soudní řízení, neboť označil bývalé hitlerovské generály stojící po válce v čele bundeswehru za válečné zločince, a ti jej za to žalovali. Procesy proti němu byly nakonec zastaveny; v té době přišlo Lorenzi Knorrovi přes 3000 projevů solidarity z celého světa včetně významných osobností.

Od počátku 90. let se Lorenz Knorr angažuje ve Sdružení pronásledovaných nacismem - Svazu antifašistů (VVN-BdA), v letech 1992-1994 byl spolkovým mluvčím této organizace. Aktivně působí v Evropském mírovém fóru. Je pokládán za zásadního odpůrce historického revizionismu.

Jak vy, jako člověk politicky a publicisticky aktivní už přes sedmdesát let, hodnotíte současné česko-německé vztahy? Říká se, že jsou nejlepší vůbec od skončení první světové války.

Ano, ty zásadní konflikty, spočívající v systémových rozporech, byly odstraněny, hlavně pak proto, že po válce došlo k vysídlení většiny takzvaných sudetských Němců. Já ale tento pojem nepoužívám rád…

Proč? Jste přece Němec a chebský rodák. Proč se nepovažujete za sudetského Němce?

Protože jde o umělé označení, z kterého udělali nacisté politický pojem. Pokud si vzpomínám, tak ještě před rokem 1936 toto označení nehrálo zásadní roli. Ale na olympiádě, která se konala v roce 1936 v Německu, prohlásil Goebbels na adresu Němců, kteří přijeli z Československa: Vy nejste žádní občané Československé republiky německého jazyka – což bylo tehdy oficiální označení – vy jste sudetští Němci! V tomto pojmu je totiž obsažen nárok na pohraniční území, osídlená tehdy hlavně Němci. Takže já dodnes tvrdím: byl jsem německy hovořícím občanem Československé republiky!

Vraťme se k aktuálním česko-německým vztahům. Je na nich co zlepšovat?

Ke zlepšení by nepochybně přispěla eliminace činnosti Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Z jeho strany je neustále sypána sůl do ran, neustále zní požadavky na odstranění takzvaných Benešových dekretů, což jsou, málo platné, zásadní historické dokumenty. A takové dokumenty prostě nelze odstranit, zrušit, vyjmout je z historie. Článek XIII závěrů Postupimské konference výslovně nařídil odsun Němců z Polska, Československa a dalších zemí. Důvodem byla snaha vítězů druhé světové války zajistit mír a evropskou bezpečnost. Byla to snaha odstranit zdroje neklidu před válkou, a těmi byly bohužel německé menšiny. Tuto skutečnost a hlavně pak rozhodnutí postupimské konference dnes mnozí rádi přehlížejí. Já osobně třeba považuji za možné i jiné řešení, než bylo vysídlení skoro všech Němců z ČSR, ale byla zde nezvratitelná vůle Spojenců, aby bylo co nejvíce Němců soustředěno do Spojenci kontrolovaného prostoru. Tak to svého času prosazoval hlavně Churchill, nikoli Stalin.