Německo a řešení české otázky IX, Ing. Josef Mikš
Válečné úspěchy na jaře a v létě 1942, kdy se fašistickým vojskům na jižním směru podařilo proniknout na východní frontě až ke Stalingradu, znovu podnítily zájem nacistů o plán na „konečné řešení“ slovanské otázky.
V tomto roce vzniká v Himmlerově štábu další tak zvaný „Plán Ost“ ve kterém se předpokládá na východě likvidace 30 milionů Slovanů a vytvoření germánského kolonizačního osídlení tohoto prostoru s postupným rozšiřováním hranic říše na východ.
Po Heydrichově pohřbu dne 9. června 1942 přednesl Himmler šéfům hlavních úřadů SS a vedoucím činitelům bezpečnostní služby, shromážděným při této příležitosti své představy o tom, jak bude v dalším na východě postupováno. Charakterizoval situaci tak, že této zimy (zima 1941 – 1942 - pozn. aut.) stálo Německo před katastrofou, ale nebezpečí je nyní zažehnáno. Zřejmě v očekávání, že dobytím Stalingradu, Kavkazu budou dosaženy cíle války, rozvinul Himmler dalekosáhlé plány postupného budování nové Evropy a všegermánské říše. Spojením 85-90 milionů lidí dosavadní Třetí říše a 30 milionů lidí germánské krve ostatních evropských národů se mělo vytvořit jádro nové Evropy. Zdůraznil, že: „Čechy a Morava, německé Východní župy, jihovýchodní Prusko, Vartská župa, Horní Slezsko, generální gouver-Ostland, Krym, Ingermanie musí být po dvaceti letech totálně německy osídleny a to výlučně podle rasových hledisek, podle hledisek krve“. K budování této velkogermánské říše se použije domorodé obyvatelstvo, které bude přeměněno v pracovní otroky.
O tři dny později uložil Himmler šéfovi svého štábu zpracovat ke Generálnímu plánu Ost ještě celkový osídlovací plán, ve kterém měly být konkrétně vyčísleny potřeby lidí, dělníků, prostředků a všeho potřebného k zabezpečení těchto zločineckých plánů.
Pokud se týká českých zemí, je třeba připomenout, že přesto, že Čechy a Morava nebyly zahrnuty do Plánu Ost, do celkového osídlovacího plánu byly zahrnuty stejně jako některá další území ve střední a západní Evropě.
Po atentátu na Heydricha došlo v českých zemích k vyhlášení druhého stanného práva a k dalšímu vystupňování otevřené vyhlazovací politiky. Osud Lidic a Ležáků měl být výstrahou celému národu. Rovněž přípravy na „konečné řešení“ české otázky a úplnou germanizaci Čech a Moravy pokračovaly ještě intenzivněji, zřejmě i jako důsledek shora uvedeného Himmlerova projevu. Nyní probíhaly pod nálepkou „plnění odkazu velkého mrtvého“. V Praze byla novým zastupujícím říšským protektorem Dalügem založena další říšská organizace tzv. „Služebna říšského komisaře pro upevnění němectví“ v čele s K. H. Frankem. Jeho zástupcem se stal komisařský vedoucí Pozemkového úřadu Fischer, který jako „expert“ prováděl rasové přezkoušení lidických dětí. Víme, že ze 104 dětí bylo uznáno schopno poněmčení jen 9. Ostatních 95 bylo posláno do koncentračního tábora s označením „návrat nežádoucí“. Dá se tedy předpokládat, jaký osud by český národ očekával. Tato Frankova služebna, navazující na Himmlerovy záměry, zpracovala svůj vlastní plán, podle kterého mělo skončit poněmčení Čech a Moravy k 31. prosinci 1945.
V roce 1942 také dále pokračovalo stěhování obyvatelstva z určených obcí na Vyškovsku. Současně jižně od Prahy v prostoru Benešovska a Sedlčanska byla zahájena nejrozsáhlejší evakuace obyvatelstva, kterou u nás nacisté v létech okupace provedli. Postihla 71 obcí, z nichž 11 částečně, v celkové rozloze asi 44 000 hektarů půdy, která byla vyčleněna pro zřízení cvičiště zbraní SS. První obce musely být vystěhovány do 15. září 1942.
V duchu Himmlerovy kolonizační politiky byly v okrajovém pásmu vysídleného území vytvořeny tzv. dvory SS (SS-Hofe). Byly to většinou hospodářské celky vytvořené sloučením usedlostí celé vesnice nebo ještě dalších katastrů. Celkem jich bylo 39 a měly být po válce přiděleny zasloužilým bojovníkům SS. Ve středu vyklizeného území byly střelnice a cvičiště. Pak ale přišel Stalingrad a s ním definitivní konec bleskové války. Katastrofa wehrmachtu u Stalingradu a následující mohutný protiútok sovětské armády znamenají konec nacistických snů o tisícileté germánské říši sahající až po Ural. Dne 13. ledna 1943 vydává Hitler výnos, kterým nařizuje zastavit všechny „přípravy a plánování pro budoucí mírové úkoly“, což v normální řeči znamená přerušit i plánování kolonizace a germanizace východu.
V létě 1943 je Frank jmenován „státním ministrem pro Čechy a Moravu“ a stává se tak neomezeným pánem nad osudy Čechů. Nový říšský protektor Frick je jen reprezentačním činitelem. Přicházely další porážky, ale nacistická mašinérie v protektorátu pracovala nerušeně dále. Pokračovala germanizace, pokračovala kolonizace a vysídlovací českého obyvatelstva i vraždění vlastenců. Dokonce ještě v únoru 1944, kdy každému jasně myslícímu člověku bylo zřejmé, že porážka fašismu je neodvratná, líčil K. H. Frank před nacistickými činiteli župy „Sudety“ na shromáždění v Karlově Studánce základní rysy německé politiky v Čechách a na Moravě přesně v duchu přijatých plánů.
Frankem zřízení SS-Ansiedlungsstab (osídlovací štáb), který řídil veškerou kolonizační politiku v protektorátu, ještě v posledních měsících války usídlil severovýchodně Prahy kolem 1 300 německých kolonistů. Původní majitelé konfiskovaných usedlostí se stali levnou pracovní silou na své půdě.
V této politice pokračoval tak dlouho, dokud postupující vítězná Rudá armáda neosvobodila postupně celé naše území a nevyhnala okupanty s celým jejich aparátem, armádou a nakonec i samotného Franka, který v posledním okamžiku před ní ujel na západ, kde předpokládal nalézt ochranu. Ale byl zatčen, vydán československým úřadům a po spravedlivém procesu před Národním soudem popraven.
Jedině vítězství spojenců za rozhodujícího vojenského úsilí SSSR zachránilo náš národ před vyhubením. Je třeba to stále připomínat, zejména naší mládeži, protože tyto události jsou jim interpretovány tak, že falšují historickou pravdu a pojmy vlastenectví jsou zaměňovány za přepjatý nacionalismu, který dnes v moderním světě nemá místo. Jsme pro rovnoprávné partnerství s německým národem, ale musí být naprosto jasné, kdo byl okupantem a kdo začal válku a kdo tedy musí nést důsledky, které rozhodnutím vítězů byly uskutečněny.
Redakce: J. Skalský Autor: Ing. Josef Mikš
