České národní listy

Německo a příští válka 15

Wolfgang Michal

III. Válka

„Náš národ se musí učit, že zachování míru nikdy nebude účelem politiky, nebude a být nesmí .“ (Friedrich von Bernardi, 1912)

Strategická obchodní jednání

Německo se připravuje na válku. Prvním důvodem je ekonomický tlak. Pád komunismu změnil jak svět, tak i denní pořádek sedmi vedoucích západních průmyslových zemí. Porady o světovém hospodářství, které se konají každý červenec, se v minulosti zabývaly tématy jako měna, nafta, státní dluhy. S ukončením studené války, stržením berlínské zdi, jsou nové zdroje surovin, nové trhy, zájmem číslo jedna. Cílem je ovládnout trhy Ruska, Číny a rozdělit si bývalý komunistický koláč.

Otázka, zda Německo se stane největší mocností Evropy nebo zda sestoupí mezi menší státy, musí být rozhodnuta ještě v tomto století. Dosažení rozhodnutí o velmocenském postavení charakteru Německa se usadila jako fixní idea v hlavách vojenské elity. Buď světová mocnost nebo porážka, Mezi tím nic není.

Tato vojenská elita sama sebe chápe jako nejkvalifikovanější skupinu v oblasti zahraniční politiky. Snaží se, aby Německo získalo větší moc a stouplo tak na významu.A protože jsou vojáky, vidí jedinou možnost – válku.

Cíle armády jsou válečné cíle

Již v roce 1991 naplánoval nejvyšší představitel německé spolkové armády generální inspektor Klaus Neumann úplné přezbrojení armády, přeměnu armády obranné na armádu intervenční. 6.11.1992 nabyly platnosti tzv. „linie obranné politiky“. Zdánlivě změna pod vlivem nově vzniklé situace, ve skutečnosti revoluce.  Dosavadní nejdůležitější úlohou německé spolkové armády byla obrana vlasti. Podle nové vojenské doktríny musí armáda zajistit ochranu národních zájmů. A ty mají globální charakter, protože, jak zdůraznil Neumann, Německo je kontinentální mocností se světovými hospodářskými zájmy. Německo má zájem na svobodném světovém obchodu, na volném přístupu k trhům a surovinám v celém světě. To, co je naplánováno, by bylo dříve označeno za imperialistický program, napsal vojenský historik Wolfram Wette. V řeči „nového moderního myšlení“ se uvedené cíle nazývají „rozšířeným programem bezpečnosti“.

Od roku 1991 je spolková armáda „přebudovávána“ v souladu s měnící se koncepcí NATO. Měla by být rozdělena na dvě části. Na mobilní armádu s 300 000 vojáky, která by mohla být kdykoliv doplněna o stejný počet rezervistů, a na rychlou útočnou armádu s 50 000 vojáky, kteří by během třiceti dní mohli být nasazeni na kterémkoliv místě na světě.  Úkolem mobilní armády, má být jako dosud, bránit vlast. Armáda rychlého nasazení bude jistit zájmy světové politiky. Německá spolková armáda má být armádou kvalitně vyzbrojenou, vysoce specializovanou a jednoznačně privilegovanou.

Pro tuto elitu nejsou manévry pouze „hrou na vojáky“. Tito vojáci trénují za bojových podmínek. Cvičnými místy vojenských jednotek byly či dosud jsou Irák, Kurdistán, Kavkaz, Turecko a Bosna. Další výcvikové tábory se nachází v Somálsku, Ruandě, a Kambodži. Důležité je testování sociálních, klimatických a geografických extrémních podmínek. Všichni, pozemní armáda, letectvo, námořnictvo, musí získat zkušenosti. V roce 2000 budou tyto síly tak vycvičené, že budou schopné efektivně zvládnout jakýkoliv úkol v džungli, na poušti, v bažinách, pod vodou nebo na souši. Podíl letectva a námořnictva v armádě rychlého nasazení je velký. Je to pochopitelné. Německo se řadí mezi největší obchodní velmoci. 50 % jeho vývozu a dovozu je uskutečňováno přes moře. Námořnictvo a námořní letectvo jsou síly první hodiny. Včas ukázat vlajku znamená demonstrovat přítomnost. Námořnictvo dostane v příštích letech novou výzbroj, včetně čtyř ponorek za 7,7 miliardy DM. Nejdokonalejším plavidlem německého námořnictva bude letadlová loď, která bude moci transportovat 800 vojáků včetně těžké výzbroje na nejvzdálenější místa světa. Vše stojí a bude stát hodně peněz, ale Kancléř Kohl ubezpečil, že spolková armáda bude z jakéhokoliv šetření vyjmuta.

Cílem Německa je evropská Asie a evropská Afrika. První fázi procesů vedoucích k dosažení těchto cílů je vytvoření superstrátu Evropské unie. Ovládnutí EU Německem je další fází, která postupně bude přecházet v třetí fázi.

Zatím je pro Německo druhá fáze nejdůležitější. Francie nehraje v německých plánech žádnou roli. Německo je ochotné dělit se o obrovskou moc s Ruskem, ale pouze za předpokladu, že role Německa zůstane klíčovou. Německo nikdy nemělo strach z války. „Válka nám je svatá“, napsal v roce 1912 Heinrich Classe. V září 1914 označil říšský kancléř Bethmann Holweg za cíl války zajištění německé říše na západě i na východě  na všechny časy.

Za tím účelem musí být Francie tak oslabena, že už se jí jako velmoci nikdy nepodaří vstát. Rusko musí být zatlačené od německé hranice a jeho vláda nad neruskými národy zlomena. Během války se posunovaly německé zájmy stále více na východ.  Plánem bylo rozdělení Ruska a tím oslabení jeho moci.  Ještě v červnu 1918 věřili Němci na svůj plán „Impérium Germaniae .“ Turecko mělo posloužit jako most k Perskému zálivu, Afganistanu a Egyptu.

Dalším konkrétním cílem Německa bylo ovládnutí Belgie a Lucemburska. Výhodné smlouvy s Francií a Holandskem  měly vést k izolaci Anglie.

K Německu měla být připojena i Litva, Estonsko a Polsko. Součástí Německa se mělo stát i Rakousko-Uhersko, Rumunsko a Bulharsko. Ovládnutí východní části Středozemního moře mělo donutit  Řecko ke spolupráci s Německem. Tak měla být zajištěna cesta k Suezskému průplavu.

V listopadu 1918 byl tento sen dosněn. Před 50 lety selhal nový pokud podruhé. Roku 1992 vstává Německo opětně.

***

(Uvedené materiály jsou pouze volným a částečným překladem publikace. Text neprošel řádnou jazykovou úpravou.

 Vydání: první – 1996, druhé 1998, 2007 – třetí. )

Překlad z němčiny a redakce: prof. J. Rychlý