Německo a příští válka 14 Wolfgang Michal
Německo a příští válka 14
Wolfgang Michal
ČÍNA – místo na slunci
V prvních letech po pádu berlínské zdi byla Čína pro německou zahraniční politiku tabu. Krvavé události na náměstí Nebeského míru v červnu 1989, které proběhly s vědomím čínského ministerského předsedy Li Penga, mohly mít své opakování v Lipsku nebo v Berlíně. Kdo do lidu nechá střílet, nemůže být nikdy partnerem k rozhovorům. Sama „Mladá unie“ neviděla šanci na smíření s „vražednou bandou“ Li Penga.
Stanoviska morálky se však těžko srovnávají s reálnou politikou a národními zájmy. Proto, když Němci o rozkvětu asijského hospodářství a jeho trhu slyší, odsunují své morální zásady.
V listopadu 1992 odcestoval Klaus Kinkel do Pekingu s úmyslem znormalizovat vztahy s nejlidnatější zemí světa. Když se vrátil domů, prohlásil: „Vztahy jsou téměř normální“. Již čtyři měsíce poté konstatoval ministr hospodářství Günter Rexrodt, že vývoz Německa do Číny ohromně vzrůstá, v roce 1992 o 40 % a v roce 1993 dokonce o 100 %. V německém zahraničním obchodě byla Čína v těchto letech jedinou pozitivní výjimkou. Ani to však Německu nebylo dost. Jestliže chce obstát v konkurenci s Francií, Anglií, Japonskem a USA, musí bojovat pěstmi. A tak začalo mezi Německem a Čínou to, co se nazývá politikou velkých obchodů.
V listopadu 1993 odcestoval kancléř Kohl jako představitel i německých hospodářských zájmů do Pekingu. Doprovázeli jej němečtí průmyslníci i bankéři; Hilmar Kopper, šéf Daimler-Benz a Siemens. “Zeit“ v této souvislosti napsal, že podobná delegace ještě nikdy kancléře Kohla při jeho zahraniční cestě nedoprovázela. Jen Vilém II. cestoval s podobnou výpravou.
Nová politika Německa vůči Asií přináší zakázky v miliardové výši, např. nová železniční trať z Pekingu do Šanghaje, metro v Kantonu, atomové elektrárny, dálnice, letiště, telefonní vedení. Číňané kupují jako posedlí. Chybí jim sice peníze, ale doufají, že najdou investory, kteří nejen objekt staví, ale také sami investují, kteří stavby financují, a to za použití úvěrů, které by Čína získala za výhodnějších podmínek. Li Peng za potlesku „německého hospodářství“ vyslovil přání: „Doufám, že spolkový kancléř prosadí výhodné exportní kredity.“ A tak financuje ministerstvo pro vývojovou pomoc stavbu metra, kterou provádí firma Siemens, 350 milionovým úvěrem za vysněných podmínek – splatnost do 40 let, 0,5 % úroku.
Také Francie a Japonsko bojují o přízeň Číny půjčkami. Boj mezi firmami vyústil v boj mezi zeměmi. Pro Německo jako hospodářskou velmoc, je spolupráce s Čínou životně nutná. Od této spolupráce závisí úspěšnost vývozu a zaměstnanost. Čína se těší výjimečné pozornosti. 45 000 firem zahraničních podnikatelů bojuje o nejlepší zakázky. To je třikrát více než v USA a to je také světový rekord.
Žádný stát na světě neposkytuje zázemí tolika zahraničním koncernům jako Čína. Žádný jiný stát neposkytuje takové gigantické zakázky. V příštích letech chce čínská vláda vydat 2,5 bilionů dolarů na přestavby infrastruktury. 90 miliard dolarů chce investovat do 1 200 nových letadel. 1,2 miliardy Číňanů hodlá vyměnit kolo za auto. Čína působí na investory jako opium.
