Německé nacistické hnutí v Československu 1918 – 1938 V
Německé nacistické hnutí v Československu
1918 – 1938 V
Prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.
Ve stručném chronologickém přehledu uvádíme hlavní události:
17. říjnu 1937 došlo k prvnímu sudetoněmeckému pokusu o puč. Na krajském sjezdu stran v Teplicích vystoupil Konrad Henlein v prudce útočném projevu proti celé vnitřní a zahraniční politiky Československa, žádal její změnu a konstatoval, že "hodina osvobození sudetských Němců se přiblížila" a že Německo zakročí na jejich ochranu. Současně v osobním dopise Hitlerovi uvedl, že "v srdci netouží po ničem tak horoucně, jako po vtělení nejen sudetoněmeckého území, ale i celých Čech, Moravy a Slezska do německé říše." Demonstrace a srážky s československou policií, k nimž došlo i v dalších městech, byly však zásahem české policie urychleně potlačeny a žádná německá intervence se nekonala. Puč ztroskotal.
Do československé krize a v příčinné závislosti na ní, zasáhla 19. října do situace anglická diplomacie. V Berchtesgadenu navštívil Hitlera lord Halifax a tlumočil mu stanoviska Chamberlaina. Uvedl, že ve snaze o zachování míru, Anglie netrvá na statu quo ve střední Evropě a pokud dojde k územním změnám má zájem na jejich "pokojném vyřešení". Tím byla v rámci politiky appeacementu otevřena Hitlerovi cesta do střední Evropy - do Rakouska a do Československa.
11. března 1938 obsadila německá armáda během několika hodin Rakousko. Henlein uvítal anšlus a zahájil přípravy k řešení situace v Československu. Vyzval všechny sudetské Němce ke vstupu do své strany, "do velké politické fronty německé národní skupiny." Důsledkem akce byla faktická likvidace tzv. německých aktivistických stran, které byly od toku 1926 součástí československých vlád. Henleinova sudetoněmecká strana reprezentovala 80% německého obyvatelstva v Československu. Samostatnost si uchovaly pouze německá sociálně demokratická a komunistická strana.
V dubnu 1938 navštívil Henlein Hitlera v Berlíně a poté vytyčil svých 8 karlovarských bodů. V nich SdP požadovala na československé vládě: "Uznání uzavřeného německého sídelního území" spravovaného pouze německými úředníky, "odčinění bezpráví spáchaného na sudetském Němectvu od roku 1918 a náhradu škod vzniklých mu tímto bezprávím." "Úplnou svobodu přiznání se k německému národu a k německému světovému názoru", tj. k nacismu.
V květnu 1938 se v celém Německu konaly okázalé oslavy Henleinových čtyřicátých narozenin. Po jednání Henleina s Hitlerem v Mnichově byla zahájena rozsáhlá kampaň "proti nesnesitelnému útisku sudetských Němců" a na základě vojenského plánu Grün se začala německá vojska stahovat k hranicím Československa. Československo mobilizovalo. Z celé záležitosti se stala mezinárodní událost. Německá armáda se zastavila.
V létě 1938 vypracovala Henleinova strana tzv. Základní plánování své následující činnosti (Grundplanung OA). Šlo o návod na rozbití československého státu, jeho vtělení do říše a germanizace českého národa. Autorem plánu byl zřejmě K. H. Frank. Tento plán se později stal základem německé okupační politiky.
3. srpna přijel do Prahy lord Runciman, mluvčí anglické vlády, který měl přimět československou vládu k přijetí 8 karlovarských bodů a tak zabránit ozbrojenému konfliktu.
Za této situace se ujal jednání se sudetoněmeckou stranou sám prezident Beneš. Vypracoval plán ústupků - nejprve tzv. "třetí" a 5. září "čtvrtý" plán - splňující všechny Henleinovy požadavky. Oficiálně ho prezident oznámil anglické i francouzské vládě a ve svém rozhlasovém projevu 10. září i široké evropské i československé veřejnosti. Také lord Runcimen potvrdil, že z československé strany byly všechny německé požadavky splněny. Od Henleina žádal pak prezident prohlášení, že je ochoten na řešení celého problému skutečně spolupracovat.
Prezidentovým čtvrtým plánem se dostal Henlein do obtížné situace. Přijmout nemohl, ani nesměl. Obrátil se proto o instrukce do Berlína. Z Berlína bylo vypraveno do Prahy soukromé letadlo a již o půlnoci ze 17. na 18. září se v Berlíně konala schůzka Henleina s Ribbentropem. Ten mu oznámil, že Hitler je rozhodnut řešit celou otázka zbraněmi, že chce vjet do Československa "v čele první pancéřové divize". Také na nacistickém sjezdu v Norimberku získali Henlein a K. H. Frank 6. a 10. září od Hitlera informace, že se mají připravit na vojenské řešení sudetoněmecké otázky.
Již 12. září došlo také v pohraničí k pokusu o nacistický puč. I tentokrát byl československými orgány okamžitě zlikvidován, řada vedoucích nacistů uprchla do Německa, Henlein se pak ukrýval nedaleko Aše.
26. září vystoupil ve svém projevu ve Sportovním paláci v Berlíně Hitler s novými ultimativními požadavky vůči Československu. Uvedl, že pokud československá vláda nevydá Německu do 28. září, 14.00 hodin své pohraniční území, zahájí Německo proti republice letecký útok.
Za této vyhrocené situace byla zahájena intenzivní politická jednání, která vyvrcholila svoláním konference do Mnichova. Výsledkem bylo usnesení o rozbití Československa a vydání jeho pohraničí Německu.
Po svém návratu do Londýna oznámil Chamberlain slavnostně, že touto dohodou byl zachován mír "pro naše dny". Velmi brzy se však ukázalo, že to bylo zcela mylné hodnocení situace. Rozbití Československa mnichovskou dohodou bylo ve skutečnosti počátkem nové války.
Hitler sám považoval mnichovskou dohodu pro sebe za ponižující. Díky taktice prezidenta Beneše byl totiž donucen k jednání v době, kdy připravoval rozhodující vojenský útok na Československo. K němu poté došlo 15. března 1939.*
* Text přednášky na schůzi SEB 13. října 2013. Podrobněji viz V. Olivová, Dějiny první republiky. Knižnice SEB sv. 40
