České národní listy

Německá prokuratura je připravena provádět razie a domovní prohlídky v ČR a na Slovensku u podezřelých osob, které jsou obviněny ze smrti německých občanů na československých hranicích v dobách Železné opony
Česká neziskovka udala Němcům více jak 50 českých a slovenských občanů!
Pro 20, 2017

Blížící se Vánoce nejsou nijak důvodem k radosti, protože naše redakce byla upozorněna na neuvěřitelnou kauzu, která bez pozornosti proběhla v minulých dnech i českým mainstreamem. Německé nejvyšší státní zastupitelství v Karlsruhe pověřilo státní zastupitelství v bavorském Weidenu, aby začalo vyšetřovat smrt 4 německých občanů z bývalého NDR, kteří v dobách Studené války zahynuli při pokusu o překročení československé státní hranice do Rakouska a NSR [1]. Obviněno je 54 občanů České republiky a 13 občanů Slovenské republiky, vesměs jde o bývalé vojáky ČSLA a příslušníky Pohraniční stráže. Ovšem jsou tam i politici, mezi jmény dominují především Lubomír Štrougal, předseda federální vlády ČSSR a Miloš Jakeš, generální tajemník ÚV KSČ v 80. letech. V případě odsouzení jim podle německých zákonů hrozí až doživotí v německých vězeních. Podnět a žalobu na těchto několik desítek osob podala česká nezisková organizace Platforma evropské paměti a svědomí (PEPS), která vznikla 14. října 2011 pod záštitou Petra Nečase jako pokračování procesu vypořádání se s totalitní minulostí, který započal podpisem Pražské deklarace z roku 2008 [2].

Neziskovka PEPS má dvě sídla, jedno v Praze a druhé v Bruselu a jejím prezidentem je v současné době viceprezident Parlamentního shromáždění Rady Evropy Lars Göran Axel Lindblad ze Švédska. Výkonnou ředitelkou neziskovky je pro změnu Neela Winkelmann-Heyrovská. Neziskovka nemá české stránky, jenom anglické [3] a o kroku německé prokuratury hrdě informuje na svém webu jako o přelomovém rozhodnutí [4]. To bezpochyby, protože nikdy předtím se ještě nestalo, aby prokuratura jedné země žalovala vojáky a politiky cizí svrchované země z kriminálních činů. To dosud mohl provádět jen mezinárodní soudní tribunál v Haagu. Přestože neziskovka PEPS vznikla v Praze, má charakter tzv. nadnárodní neziskovky. Hlavními sponzory a partnery PEPS je nadace Konrad Adenauer Stiftung, Visegrad Fund a International Photovoltaic Investors Club.

Hlavním sponzorem je však Evropská unie, konkrétně Evropský sociální fond ESF, který slouží jako kanál pro financování neziskovek a think-tanků v celé Evropě. Neziskovka PEPS se v žalobě proti českým a slovenským občanům opírá o Lisabonskou smlouvu na základě charty, která činy proti lidskosti a humanitě staví do pozice mezinárodně (vnitrounijně) stíhatelných činů, kdy kterékoliv státní zastupitelství v EU může žalovat občany jakékoliv jiné členské země EU a vykonávat příslušné exekutivní úkony, včetně domovních prohlídek a razií. Platforma evropské paměti a svědomí se tak 6 let po svém vzniku stává nátlakovým mechanismem na likvidaci české státnosti a svrchovanosti.

Obžaloba německé prokuratury proti československým občanům za jejich službu na ochranu hranic ČSSR je porušením svrchovanosti České a Slovenské republiky!

Před rokem 1989 platily v Československu jasné zákony na ochranu státní hranice a občané NDR neuposlechli výzev příslušníků pohraniční stráže a pokusili se prostříhat, přelézt nebo prolézt ostnaté zátarasy. Při těchto pokusech byli zastřeleni, v jednom případě narušitel podlehl zraněním v oblasti krku po zastavení služebním psem. Veškeré zásahy pohraničníků proběhly v souladu s tehdejšími platnými zákony a předpisy. Jelikož Československá federativní republika (ČSFR) a později Česká republika a Slovenská republika zachovaly kontinuitu práva z dob ČSSR, není možné podle českých ani slovenských zákonů stíhat občany ČR nebo Slovenska za činy, které nebyly v rozporu s tehdy platnými zákony ČSSR. Jenže, podle Lisabonské smlouvy to možné je. Přesně před tímto varoval Václav Klaus, že podpisem Lisabonu se otevírá Pandořina skříňka, která může mít dalekosáhlé důsledky pro suverenitu České republiky.

Německá prokuratura může uplatnit výkon práva podle Lisabonu i na území České republiky, i když za asistence a dozoru českých orgánů, které ovšem nebudou smět do výkonu práva zasáhnout. Německá prokuratura tak bude moci provést přepadové domovní prohlídky u obviněných občanů ČR a SR, stejně tak bude moci odsoudit české a slovenské občany podle německých zákonů a po odsouzení je uvěznit v německých věznicích. A to všechno za činy, které proběhly před rokem 1989 na území Československa na základě tehdy platných československých zákonů a vojenských předpisů o ochraně státní hranice. Pokud jste dočetli až sem, tak asi cítíte tu bezmoc a pocit absurdity, jak je tohle vůbec možné. Odpověď je na to stejná, jako už jsem uvedl o několik odstavců výše. Toto je důsledek podpisu Lisabonu.
Žaloba německé prokuratury podkopává kontinuitu práva ČR a SR po roce 1989, a to s odvoláním na ustanovení v Lisabonské smlouvě!

Celá tahle akce je zkušební balónek, který má zjistit, jak daleko může Německo zajít v nátlaku na ČR ve svých poválečných požadavcích a jaký odpor a pobouření to vyvolá v České republice a na Slovensku. Tady poděkujme Pavlu Bělobrádkovi a Danielu Hermanovi z KDU-ČSL, kteří svojí účastí na posledních dvou sjezdech Sudetoněmeckého landsmančaftu zavdali německé prokuratuře důvod k domněnce, že česká otázka je již “pečená”, čeští politici vyměkli, a proto lze na Česko tvrdě udeřit skrze německou prokuraturu. A k tomu teď došlo.

Naše redakce přitom dopředu varovala před naivním českým appeasementem k Němcům, viz. naše články o Hermanově návštěvě na sjezdu landsmančaftu v roce 2016 zde a v roce 2017 společně s Pavlem Bělobrádkem v článku zde. Varovali jsme současně v dalším článku, že německé soudy zrušily změny stanov Sudetoněmeckého landsmančaftu, takže sudetské územní požadavky na ČR tím pádem nadále trvají! A teď přichází první úder od německé prokuratury proti České republice, proti bývalým vojákům a představitelům československé vlády před rokem 1989. To je síla, že? A stačilo jenom podat Sudeťákům ruku a oslovit je: “Drazí krajané!”, jako to udělal v roce 2016 právě Daniel Herman v Norimberku.

Německá prokuratura zaútočí nejprve na členy bývalé československé vlády a na kluky, kteří sloužili na hranicích. Zrádci a udavači z neziskovek se budou jenom šklebit! Pohraničníci nemají v ČR a na Slovensku příliš dobrou pověst, takže právě proto dochází k prvnímu pokusu o odsouzení českých pohraničníků a bývalých komunistických politiků právě v těchto případech, které u mnoha lidí vyvolají soucit s obětmi, které zahynuly vlastní hloupostí na Železné oponě. Pokud se proti tomuto skandálnímu narušení české a slovenské suverenity nezvedne odpor, tak příště německá prokuratura přitlačí na pilu a bude trestně stíhat i české občany, kteří se podíleli na odsunech Němců z Československa po roce 1945. Několik žalob již leží u německých soudů, jde vesměs o žaloby členů Sudetoněmeckého landsmančaftu, kteří přišli o někoho blízkého během odsunu svých předků z ČSR. A pokud projde i taková žaloba a Česko bude jenom přihlížet, potom ve třetí fázi německá prokuratura zažaluje Českou republiku za konfiskaci majetků německých občanů v roce 1945, protože Lisabon zakotvuje nepromlčitelnost činů proti chartě, tzn. proti svobodě, životu nebo majetku jednotlivce.

Současnou obžalobu československých pohraničníků a představitelů předlistopadové KSČ u německé prokuratury lze chápat jako Overtonovské okno a jeho posun od nepředstavitelného kroku ke kroku myslitelnému. Není přece možné stíhat někoho za něco, co udělal v jiné době na základě předpisu, rozkazu a platných zákonů. Pokud by voják neuposlechl na hranici a nezastavil narušitele, sám by mohl být zastřelen za vlastizradu při výkonu služby. Není možné přece akceptovat, že cizí mocnost bude dnes soudit české a slovenské spoluobčany za to, že plnili svoji povinnost a chránili podle předpisů státní hranici...

-VK-

Šéfredaktor AE News