České národní listy

Německá menšina v ČR, vztahy k SL a SRN, loajalita k českému státu 9

„Postoje zástupců německé menšiny se v podstatě koncentrují na podporu základních politických cílů sudetoněmeckého landsmanšaftu a s ním těsně svázanou bavorskou vládou. Cílem je dostat Českou republiku pomocí kombinace vnějšího a vnitřního tlaku, včetně masové mediální agitace, ke zrušení (Benešových) dekretů.“ (Doc. PhDr. M. Bednář, CSc.,Landes-  Zeitung, 26.3.2002)

Skupina Antikompex, sdružuje převážně mladé lidi, uspořádala diskusi na téma „Jak vypadalo sudetské území dříve, jejich stav dnes a kde leží budoucnost pohraničí? Tato skupina uspořádala též výstavu „Zmizelé Sudety“. Antikomlex, který přebírá terminologii SL, je stálice v česko-německém smiřování. Příloha jednoho čísla LZ  (z února 2003), která je nazvaná Nová krajina ve vysídleneckých územích, je dílem Antikomplexu. Na 52. sjezdu odsunutých Němců, který se konal v r. 2001 v Augsburku, se dr. E. Stoiber ve svém projevu pochvalně zmínil i o Antikomlexu.

K neokolaborantům lnul též Pavel Tigrid. V článku Co bych si přál (LZ z 21.1.2003) dojemně napsal: „“Přál bych si , abychom my, Češi, sami, z vlastního rozhodnutí, nikým jiným nevynuceni, než vlastním vědomím a intelektem, pochopili, že vyhnání tří milionů sudetských Němců po skončení války (a způsobem jak bylo provedeno) mělo charakter etnické čistky, že bylo nenávistným aktem odplaty, založeném na nepřijatelném principu kolektivní viny“. Toto vyznání je častým snem SN, který se však nikdy nemůže naplnit.

Protičeská nenávist, šířená i LZ, čiší z článků o ústeckém masakru z 31.7. 1945. LZ  nechá promlouvat i údajným očitým svědkům, kteří viděli, jak ženy a děti mizí ve vlnách. O život přišlo 1 000 Němců. Rakouský SL každoročně vzpomíná  na „masakr Němců v Ústí n/L“. Gerhard Zeihsel nechal mluvit pana Horsta Mücka. Ten  hovořil již o tisících obětích. Dokonce požádal, aby otcové města most přejmenovali na most 11. července 1945. Pro sudetské Němce je nesnesitelné, že most stále nese jméno E. Beneše, největšího zločince míru. Tak a podobně se nenávistník vyjadřoval.

Nejen Landes-Zeitung, ale i Prager Volkszeitung (např. z 18.8.2005) obsahuje řadu protičeských článků. „Čeští revoluční gardisté a někteří rudoarmějci utloukli sochory a latěmi domácí obyvatele označené jako Němce bílou páskou na rameni a naházeli je bez počítání do Labe a stříleli kulomety a pistolemi po těch, kteří k nim plavali a pokoušeli se jen zachránit. … Předcházela tomu pravděpodobně  českými agenty zinscenovaná exploze muničního depa v Krásné Bříze. Ta však byla připočítávána ´německým wervolfům´ jako sabotérům. Zřejmě to měla být záminka pro vysoce založený ´akt pomsty´na sudetských Němcích, aby účastníci právě probíhající Postupimské konference dospěli k názoru, že další soužití Čechů a Němců v této části Evropy by se nemohlo podařit. Tak se chtělo vsugerovat, že jedině vyhnání Němců by mohlo v budoucnosti zabránit podobným excesům, jako byly ty poslední.“ (Martin Schmidt).

LZ z 28.2.2006 nám přinesl zajímavou zprávu. V Ústí n/L. vyšla kniha „Stalo se v Ústí nad Labem 31. července 1945“. Jejími autory jsou ústečtí historici Jan Havel a Vladimír Kaiser a jejich mnichovský kolega Otfried Pustejovsky. Kniha se zmiňuje asi o 40 obětech. Autoři však poukazují na to, že německé obyvatelstvo utrpělo i psychické škody a společný život ve městě dostal silnou ránu. 

LZ od léta 2003 přinášel sérii rozsáhlých článků o vyvražďování a týrání Němců v r. 1945. Začal masakrem v Postoloprtech, kde údajně mělo být zavražděno 1300 Němců.

Takto a podobně psal Landes Zeitung, čtrnáctideník ZSN. Jeho šéfredaktorka M. Řehoříková uvedla, že počet členů různých svazů dosahuje asi 5000 členů, ale odběratelů v republice je jen 850 a v zahraničí 300. I. Kuncová poděkovala Radě vlády pro národnostní menšiny za uvolnění prostředků na vydávání LZ. Její dík patřil i MK ČR.

Některé organizace německé menšiny nadsazují počty svých stoupenců. Horst Kostritza, představitel „Kravařského německého kruhu přátel“ sdělil rakouské televizi, že na Kravařsku je asi 3 000 osob s německým nebo dvojím státním občanství. Podle oficiálního sčítání v Kravařích však bylo jen 25 občanů s německým občanstvím  a 400 s dvojím. (LZ10.9.2002)

Některé SN mohou existovat pouze s pomocí ČR, SL, velvyslanectví SRN, někdy poskytované i prostřednictvím Ss.

V r. 2003 bylo v ČR 21 svazů (v Čechách 8, na Moravě 5, ve Slezsku 8) a 14 středisek setkávání. Podle LZ z 15.4.2003 se počet osob majících německý pas a tím i dvojí občanství  blíží hranici 100 000. Konzulární dny německého velvyslanectví  probíhaly i na Hlučínsku. Německý kruh přátel podporuje snahy obyvatel Hlučínska o získání druhého občanství.

O kontaktní kanceláři SL v Praze se LZ též zajímaly. Citovaly slova P. Bartoně, že „zde se nebude konat žádná politika.“ I. Kuncová výslovně řekla: „Pokládám za správné, že v Praze bylo otevřeno byro Sudetoněmeckého landsmanšaftu.“

LZ někdy obsahují silně kontroverzní články. Jedním z nich je i příspěvek J. Škrábka „Jan Žižka a Al Kaida“, který se tázal, zda mezi Božími bojovníky a dnešními muslimy neexistuje podobnost. Sám se snažil dát odpověď, že ano.(LZ 13.5.2003)

LZ však přináší i jiné články. Redaktor Gerd Lemke v příspěvku „Kříže smíření a hákové kříže“ píše: „Pan Zeihsel požaduje, aby se případem poškození památníků zabývaly evropské instituce. K tomu lze jen říci: Dobře zařváno, lve! Ale zcela nesmyslně! Pokud by EU měla vykládat každý na zeď načmáraný hákový kříž jako znak chybějící právní státnosti, nebylo by Rakousko nikdy přijato do EU.“

LZ jsou podporovány  nejen MK ČR, ale i nepřímo z ministerstva zahraničí SRN, např. jedno místo v redakci LZ je financováno Ústavem pro zahraniční vztahy, který do států střední a východní Evropy posílá kolem 24 kulturních a médiových asistentů ročně, jež podporují činnost německých menšin. V ČR je další takový asistent určený pro pomoc slezským svazům. (LZ, 4.2.2003)

ZSN již v r. 2003 mělo rozsáhlé zahraniční kontakty. O svých cestách informovala I. Kuncová. Nejdříve byla ve Vídni na zasedání o problematice jazykových ostrůvků. Poté odjela s dalšími členy vedení ZSN na zasedání frakce CDU/CSU, kde byla diskutováno postavení německé menšiny v ČR. Po návratu do Prahy ji čekala televize, pak do Bolzána na konferenci, organizované Evropským byrem pro menšinové jazyky. Dále následovala  konference o národnostních menšinách v Evropě. 54. sjezdu odsunutých Němců z ČSR v Augsburku se zúčastnila nejen sama, ale i několik svazů Němců, které měly i své informační stánky. V kulturním programu vystoupily též krojované skupiny národních tanců ze Sokolovska a Chebska. I. Kuncová ocenila i vyznamenání Franze Neubauera Karlovou cenou. (LZ 24.6.2003)