České národní listy

Německá menšina v ČR, vztahy k SL a SRN, loajalita k českému státu 8

„Postoje zástupců německé menšiny se v podstatě koncentrují na podporu základních politických cílů sudetoněmeckého landsmanšaftu a s ním těsně svázanou bavorskou vládou. Cílem je dostat Českou republiku pomocí kombinace vnějšího a vnitřního tlaku, včetně masové mediální agitace, ke zrušení (Benešových) dekretů.“ (Doc. PhDr. M. Bednář, CSc.,Landes-  Zeitung, 26.3.2002)

Irena Kuncová samozřejmě dále prosazuje požadavky německé menšiny na odškodnění. Zatímco ZSN vznášelo tyto požadavky, KS o odškodnění nežádalo. O to je úsilí o odškodnění složitější. Napětí a slovní přestřelky mezi ZSN a KS pokračovaly i v r. 2003. Martin Dzingl, místopředseda ZSN, zdůraznil: „ … bohužel musím říci, že KS někdy pracuje proti politice německé menšiny  v ČR. Přinejmenším mi to tak připadá…. ZSN bojuje za to, aby německá menšina obdržela mj. zpět svůj majetek. … Tvrdíme, že jsme byli poškozeni. Nejen pouze diskriminováni – německá menšina byla i fyzicky poškozena. Zda to takto vidí i KS, někdy pochybuji.“

K otázkám zmírnění bezpráví se rozhořela prudká diskuse i mezi zástupcem ZSN v Koordinační radě Německo-českého diskusního fóra W. Piverkou a pozorovatelkou KS na tomto zasedání Ingrid Pavelkovou. W. Piverka tvrdil, že KS ignoruje již léta  návrh ZSN na spolupráci nebo přístup do ZSN. Rosemarie Knappová, předsedkyně KS, údajně napsala v dopisu Radě národností, že KS se vzdává všech humanitárních gest, poněvadž považuje za nutné zabývat se pouze perspektivami budoucnosti.

Nejen čas změnil vztah SL k paní R. Knappové. Za dobrou spolupráci jí B. Posselt poslal již koncem prosince 2004  k životnímu jubileu blahopřání.

Dopis o požadavcích menšin byl zaslán dr. P. Marešovi, místopředsedovi vlády. Ve srovnání s H. Korbelem jazyk paní I. Kuncové je diplomatičtější. Vláda ČR na podzim připravovala jednání o odškodnění občanů ČR německé národnosti. LZ informovaly, že odškodnění má dosáhnout výše 1,5 milionu euro. (19.8.2003), které bude považováno za humanitární gesto. Odškodnění by se mělo týkat asi 1.500 českých Němců. Dr. P. Pithart se vyjádřil, že si „velmi přeje, aby vláda měla úspěch se svým návrhem na zmírnění bezpráví u příslušníků německé menšiny.“ P. Pithart, předseda Senátu, v rozhovoru pro LZ znovu slíbil odčinit bezpráví na českých Němcích. 

Je však zajímavé, že na zasedání Německo-českého fondu budoucnosti (Berlín, 14.10.2003) navrhl Walter Rzepka, předseda Pracovního společenství sudetoněmeckých svazů (ASV), projekt, který předpokládal odškodnění  obzvlášť těžce poškozených sudetských Němců  ve výši 4,5 mil eur. Jeho návrh byl zamítnut.

Obviňování Čechů a české společnosti z protiněmeckého nacionalismu je i nadále evergreenem.

X.

ZSN má též vlastní mládežnickou organizaci. Vystupuje od r. 1999 pod názvem JUKON. Zatímco pardubického mládežnického semináře, konaného v listopadu 2001 se zúčastnilo 26 mladých lidí, aby se poučilo o zásadách práce s mládeží, v r. 2003 již měla 60 členů. JUKON se stal jedním  ze svazů německé menšiny v ČR. Mládež velmi často vždy jezdila i na zahraniční cesty, zejména do Německa.

V rámci JUKONu se diskutovalo i o přechodu od slov k činům. V diskusi došlo ke střetnutí názoru „pouze německy“ s názorem „německy, ale“ v souvislosti s budoucí podobou věstníku. Má časopis obsahovat jen německy psané příspěvky, nebo také české. Je správné, že se na internetových stránkách píše více česky než německy?

XI.

Představitelé německé menšiny na různé úrovni celá léta zdůrazňovali a stále dosud zdůrazňují, a to dokonce i v zahraničí, že Němci jsou vůči Čechům v nerovném postavení.

Jaká jsou fakta kromě již dříve uvedených? O celkové skutečné situaci německé menšiny v ČR svědčí celá řada skutečností. V provozu je, jak ZSN uvádí, 22 středisek setkávání. Všechna střediska mají německou knihovnu, učebnu a společenské místnosti. V němčině vycházejí noviny, časopisy. Existuje řada německých škol, včetně gymnázií., jsou zřizovány i česko-německé mateřské školky, např. v Praze.

Ve prospěch německých občanských sdružení plyne z rozpočtu ČR každoročně asi 7 mil. Kč. Ministerstvo zahraničí a ministerstvo vnitra SRN poskytují německé menšině v ČR několik desítek milionů korun. Uvedená finanční pomoc je doplňována i z jiných zdrojů. Řada nadací poskytuje finanční pomoc německé menšině, jejím organizacím a též i českým proněmecky orientovaným subjektům. K nadacím, které napomáhají šíření německého vlivu v ČR patří např. Nadace F. Neumana, H. Seidla, K. Adenauera, B. Bolzana. Je skutečností, že některé z nich, a i další, mají úzké vztahy k církvím, politickým stranám, univerzitám a řadě občanských sdružení.

Zejména za peníze odsunutých Němců jsou financovány nejrůznější semináře.V Bad Kissingenu se např. konalo setkání pro Němce z Liberce, Rumburku, Znojma, odsunuté i zůstavší v ČR, na téma „Německá jednota a evropské sjednocení“. Bylo zdůrazněno, že Češi se dosud nevyrovnali se svou minulostí, konkrétně s vyhnáním Němců, což je velkou překážkou na cestě do EU. Referentem byl i pan E. Scholze z Liberce.

Doc. dr. W. Baumann píše o plzeňském doprovodném programu, v jehož rámci se dostalo 412 českých studentů germanistiky na různé studijní pobyty, semináře a stipendia do Německa. Mj. pobývali i v zařízení landsmanšaftu, v známém Bad Kissingen. Uvádí v článku „10 let rozhovorů s Němci a Čechy“ (LZ,20.11.2001), že v době, kdy se hodně mluvilo o tzv. brněnském pochodu smrti v r. 1945, brněnští studenti germanistiky „do diskuzí nezasáhli a nevyzdvihli, že brněnská Masarykova univerzita za okupace ztratila velký počet profesorů a studentů odvlečených do Mauthausenu.“ Brněnští Němci by rádi diskutovali o „pochodu smrti“ ale nejevili zájem o transporty českých studentů a pedagogů do Mauthausenu.

Horst Kostritza, který je znám svými články o Hlučínsku, přiznává: „Na činnost naší domovské světnice, našich místních skupin je často nazíráno jako na něco cizího, protože je financována výlučně  z prostředků vlády Spolkové republiky Německo“.

Pan Richard Šulko, který se v tu dobu stal členem vedení ZSN, v článku „Funkci musím provádět v praxi“ uvádí: „Jedním z nejvýznamnějších úkolů by mělo být revidovat obraz sudetských Němců, ba dokonce ještě víc: probudit v nich pocit hrdosti. My můžeme být skutečně hrdi na činy svých předchůdců.“

Čtyřstránková příloha tohoto čísla LZ obsahuje článek „Obrazy Michala Kadlečka chtějí prolomit mlčení o vyhnání“. Ve Furth im Wald uspořádala radnice výstavu obrazů mladému českému malíři z Prahy – Podolí. Redaktor A. Adam píše: „ Mlčení o zločinech  (pozn. red.:myšleno Čechů spáchaných na Němcích) je určujícím tématem Kadlečkovy umělecké práce.“ Malíř vědomě staví holocaust na Židech do jedné řady s vyhnáním Němců. Pan Kadleček dále říká: „Jen díky naší neinformovanosti a našim předsudkům je možné, že stále mluvíme o ´odsunu´ a spravedlivém trestu, místo o ˇvyhnání´ a bestiální mstě. … měli bychom znát pravdivá fakta o nerovnoprávném postavení německé menšiny za 1. Československé republiky, o vyhnání 3 milionů Němců z jejich vlasti a o jejich mučení a vraždění na podkladě neakceptovatelného principu kolektivní viny.“.

Nejen jednotlivce, ale i různá občanská sdružení lze označit za proněmecká. K takovým jistě patří i tzv. o.s. „Česko-německá vzájemnost“. Dovolím si citovat z jeho prohlášení z 23.1.2002. „… tím víc nás mrzí nynější napjaté vztahy mezi Rakouskem a Českou republikou. Považujeme za svou povinnost protestovat proti tomu, že tyto napjaté vztahy eskalovaly zejména v důsledku agresivních, zcela nestátnických výroků českého premiéra Miloše Zemana. Tyto výroky byly urážlivě zaměřeny proti Jörgu Heiderovi, ale rovněž proti rakouským občanům a sudetským Němcům. … Zemanův zlostný výpad proti občanům, které naše vláda po 2. světové válce vyhnala z jejich domovů, považujeme za zvlášť odsouzeníhodný. Pod prohlášením se skví jména: Viktor Dobal, Emanuel Mandler, Ján Mlynárik. K uvedeným signatářům se připojili  zejména následující: Pavel Smetana, synodní senior evangelické církve, Jan Pelc, Jan Zahradníček.