Německá menšina v ČR, vztahy k SL a SRN, loajalita k českému státu 7
Německá menšina v ČR, vztahy k SL a SRN, loajalita k českému státu 7
„Postoje zástupců německé menšiny se v podstatě koncentrují na podporu základních politických cílů sudetoněmeckého landsmanšaftu a s ním těsně svázanou bavorskou vládou. Cílem je dostat Českou republiku pomocí kombinace vnějšího a vnitřního tlaku, včetně masové mediální agitace, ke zrušení (Benešových) dekretů.“ (Doc. PhDr. M. Bednář, CSc.,Landes- Zeitung, 26.3.2002)
IX.
V březnu r. 2001, po spanilých jízdách některých členů vedení, zejména ing. H.D. Korbela, do Bavorska, kde zřejmě došlo k „předjednání“ připravovaných požadavků, ZSN schválilo návrh na odškodnění občanů ČR německé národnosti. Petičnímu výboru PS PČR jej předalo 15. srpna téhož roku. Postoupený materiál se skládal ze tří složek, a to: a) Z dvoustránkového průvodního dopisu hodnotícím údajný útisk a bezpráví páchaném na německé menšině v poválečné ČSR; b) Z vlastního návrhu na odškodnění občanů německé národnosti v ČR, jehož preambule obsahuje tvrzení, že u nás došlo a dochází k hrubému porušování lidských práv a svobod německé menšiny, a z šesti vlastních požadavků, tvořících jádro návrhu; c) Ze sedmi stránek ´historického exkurzu´. Jeho autorem je pan Franz Chocholaty Gröger, který ve svém historickém díle píše o útisku Němců, o křivdách a bezpráví, jež na ně v republice doléhaly. Dokonce označuje určité dekrety prezidenta republiky za pokyn ke genocidě německé národnosti v Československu. Autor mluví o masakrech Němců. Tyto a další protiněmecké akce považuje ne za excesy jednotlivců, ale za organizované násilí. Ani slovem se však nezmiňuje o tom, co Němci napáchali v republice. Dějiny pro autora začínají květnem r. 1945. Za zmínku stojí následující slova preambule: „..Vyjadřujeme svůj nesouhlas s porušováním lidských práv a svobod této menšiny (německé, pozn.red.) uplatňovaného československým státem od počátku roku 1945, především však na základě Dekretů prezidenta republiky…“ Počátkem r. 1945 existoval ještě tzv. protektorát, takže československý stát v tu dobu nemohl potlačovat německou menšinu, která v tu dobu, kdy ještě menšinou nebyla, se naopak bez viditelného odporu podílela na potlačování a vyvražďování Čechů a Slováků.
24. srpna naše média uveřejnila zprávy o tiskové konferenci uspořádané ZSN, v jejímž průběhu prezident ing. Hanz Korbel informoval novináře o obsahu návrhu ZSN na odškodnění. Jeho autoři zřejmě seděli nejen v Praze, Opavě, ale i v Mnichově.
Průvodní dopis a vlastní návrh s historickým exkurzem svým obsahem překonaly i obvyklou úroveň materiálů ´landsmanšaftu´.
Ve stručnosti a bez komentáře o jednotlivých bodech zmíněného návrhu:
- Parlament ČR má přijmout usnesení, že dekrety prezidenta republiky z roku 1945 pozbývají platnosti pro občany německé národnosti, žijící v České republice.
- Majetek, který byl občanům německé národnosti na základě dekretu prezidenta republiky č.12 z roku 1945, bude přiměřeně vrácen. Nebude-li to možné, bude poskytnuta náhrada ve výši aktuálního odhadu ke dni 1.1.2001.
- Za pracovní povinnost, která se vztahovala na všechny osoby německé národnosti, které pozbyly československé státní občanství podle dekretu č. 33/1945 Sb., budou občané německé národnosti podle konkrétního návrhu odškodněni.
- Budou vráceny vázané vklady příslušníků německé menšiny v přepočtu na kupní sílu k 1.1.2001.
- Za újmy způsobené násilným přemístěním budou osoby německé národnosti jednorázově odškodněny částkou ve výši 10 000 Kč.
- Občané německé národnosti, kterým bylo znemožněno užívat akademické tituly získané na německých vysokých školách po 17.11.1939 a vykonávat práci odpovídající jejich vzdělání, budou odškodněni jednorázovou finanční částkou ve výši 10 000 Kč.
Okruh osob, který by měl nárok na výše uvedená odškodnění, je velmi široký. Majetkový nárok přecházel v případě smrti oběti stejným dílem na žijící manželku a děti, příp. sourozence; nebyl-li nárok uplatněn přechází na oprávněné dědice.
Uvedené návrhy můžeme hodnotit jako útok nejen na čs. právní řád, jehož nedílnou součástí dekrety prezidenta republiky jsou, ale i na mezinárodní poválečné normy, především na Pařížskou reparační dohodu, podle které každý signatární stát, a to ČSR byla, je povinen zajistit německý majetek tak, aby se nemohl opět stát německým majetkem.
Německá menšina reagovala pobouřeně, když petiční výbor PS P ČR na svém zasedání dne 10. ledna 2002 velkou většinou návrh zamítl. PV sdělil, že „petice není způsobilá pro další jednání, nevyplývá z ní oddělení požadavků mezi revizi poválečného právního řádu a individuálního utrpěného bezpráví v rámci československého právního řádu“, uvedl závěrem poslanec dr. Svoboda. Na podkladě velmi živé diskuze mohl, uvádí redaktor LZ A. Adam, vzniknout u některých poslanců dojem, že německá menšina je pátou kolonou Spolkové republiky Německo či sudetoněmeckého landsmašaftu.
I. Kuncová reagovala slovy: „My petici přepracujeme a výboru předložíme podruhé. ... Jsme občany této země a chceme pouze stejná práva, jako mají ostatní.“
Vyjádření M. Zemana, předsedy vlády ČR, o sudetských Němcích jako o páté koloně nacistického Německa, pokládala I. Kuncová za hlubokou urážku všech Němců.
Ani v tu dobu však nebylo vedení ZSN ve výše uvedených otázkách jednotné. Martin Dzingel nastoupil počátkem roku 2001 do funkce jednatele ZSN. V tu dobu v rozmluvě, kterou poskytl Landes-Zeitungu, uvedl: „… měli bychom se namáhat, aby se na nás čeští spoluobčané dívali jako na menšinu této země a ne jako na venkovskou centrálu sudetoněmeckého landsmanšaftu. …Musíme se prezentovat jako samostatná organizace.“ Jiné směřování v ZSN však jasně převážilo, jak svědčí provokativní návrhy na odškodnění v březnu vedením ZSN schválené. Jejich obsah prokazuje, že ZSN onou zmíněnou venkovskou centrálou SL zřejmě je.
Na podzimním zasedání ZSN v roce 2001 bylo zvoleno nové vedení. Paní Irena Kuncová se stala prezidentkou. Ing. Hans Korbel byl zvolen pouze členem prezidia. V předvečer volby navštívili zasedání ZSN zástupci „Sudetoněmecké domovské rady“, která týž den zasedala v bavorském Markredwitz. Mezi hosty byla i státní ministryně v.v. B. Stammová. Ta ve svém projevu kritizovala český právní řád, který dosud vylučuje německou menšinu z jakýchkoliv restitučních nároků. Výslovně též poděkovalo prezidentovi ZSN za vykonanou práci. Hosté se zúčastnili následného kulturního programu spolu s účastníky zasedání.
O volbě vedení podrobněji informoval Landes-Zeitung z 6.11. 2001. „Mariánské Lázně: Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku má nové vedení. Irena Koncová, vedoucí střediska setkávání v Moravské Třebové a dosavadní členka prezidia, se prosadila s 19 hlasy proti 16 hlasům dosavadního prezidenta SN ing. Hanse Korbela“.
Prvním viceprezidentem byl zvolen Bac. Martin Dzingel, druhým viceprezidentem Richard Šulko.
Rozhodující pro výsledek voleb bylo rozdílné názory kandidátů Kuncové a Korbela na podporu německé menšiny ze zahraničí. Korbel zastával mínění, že v případě odmítnutí vznesených požadavků na odškodnění se musíme obrátit na sudetoněmecký landsmanšaft a další místa v zahraničí. Kuncová však vše viděla jako ryze interní problém, který musí být řešen v ČR a českou vládou. ´Máme mnoho přátel v Česku a musíme jich využít´, řekla. Při hledání rozhodující opory v zahraničí, mohli bychom narazit na zesílený odpor v české společnosti. Právě toto vidění problémů jí zřejmě pomohlo získat většinu delegátů. Kuncová o Korbelovi řekla: „…přivedl SN o velký kus vpřed. Byly navázány nové kontakty, vybudována spolupráce s mnoha dalšími organizacemi a dále byly rozpracovány nové úkoly a cíle SN. … My všichni, kteří zde žijeme, jsme občany této republiky a naší prací budujeme společně tento stát – nejen hospodářsky, ale i kulturně. Naše svazy jsou malými mosty dobrého sousedství mezi našimi městy a městy v Německu a Rakousku“.
Zprávu ke končícímu třetímu volebnímu období, předcházející volbám, přednesl ing. Hans Dieter Korbel. Mimo jiné řekl: „ Aktivity Shromáždění se neomezují jen na dětské prázdniny, vzdělávací semináře a kulturní setkáni regionálních svazů. Zástupci německé menšiny jsou činní i v mnoha grémiích. Zájmy zůstavších (těch, kteří nebyli odsunuti) Němců zastupoval např. v Německo – českém diskusním fóru p. Walter Piverka. Ten zastupoval i zájmy Shromáždění Němců až do svého odstoupení v květnu t.r. v Radě vlády pro národnostní menšiny. Po odstoupení p. Piverky byl prezident jmenován řádným členem rady. Členové SN se podíleli dále na činnosti poradních rad ministra kultury, školství a programového ředitele České televize.
