České národní listy

Německá menšina v ČR, vztahy k SL a SRN, loajalita k českému státu 12

„Postoje zástupců německé menšiny se v podstatě koncentrují na podporu základních politických cílů sudetoněmeckého landsmanšaftu a s ním těsně svázanou bavorskou vládou. Cílem je dostat Českou republiku pomocí kombinace vnějšího a vnitřního tlaku, včetně masové mediální agitace, ke zrušení (Benešových) dekretů.“ (Doc. PhDr. M. Bednář, CSc.,Landes-  Zeitung, 26.3.2002)

Koncem ledna 2004 navštívil apoštolský vizitátor pro SN Norbert Schegel za doprovodu P. Bartoně Jana Graubnera, předsedu České biskupské konference a arcibiskupa olomouckého. Společně připravili cestu 10 vizitátorů SN do ČR.

Kancelář SL v Praze navštívil místopředseda Junior Klubu KDU-ČSL, Vojtěch Belling. Mluvil o vyhnání Němců a o tom, že Němci za první republiky neměli stejná práva jako česká většina. Návštěvníkem této kanceláře je i senátor Zdeněk Bárta za KDU-ČSL. Diskrétně pochválily SdZ Křesťanské demokraty a Unii svobody za to, že v soutěži o voliče nenastolily nacionalistická témata. Jiná pochvala by údajně vedla Čechy k tomu, že by říkali, že jsou v žoldu sudetských Němců. (SdZ, 14.5.2004)

Svými sympatiemi k německé menšině se neskrývá dr. C. Svoboda. Při návštěvě Slezsko-německého spolku v Krnově se vyslovil pro odškodnění německých občanů. Prof. Jan Sokol pronesl projev němčině. Posléze jednal i se studenty z Krnova.

Dr. Michael Libal, velvyslanec SRN v Praze, je velmi zklamán, že myšlenka „humanitárního gesta ve formě jednorázové finanční částky pro příslušníky německé menšiny nebyla ještě uskutečněna. Dále vyslovil politování, že čeští politici nepovažují příslušníky německé menšiny za Čechy německé národnosti, ale za Němce.

9.3.2005 vydali čeští a němečtí biskupové prohlášení k výročí konce války. Němečtí biskupové se přihlásili k odpovědnosti za zločiny, kterých se na českém národě dopustili nacisté. Čeští biskupové pak „vyjádřili lítost nad vyhnáním Němců z jejich domovů aplikováním nespravedlivého principu kolektivního trestu.“ Vyslovili vděčnost za pomoc, kterou v těžkých letech nesvobody poskytli křesťané v Německu církvi sousední země.

V dubnu 2005 se konala v Domě křesťanské společnosti v Praze konference o smíření mezi Čechy a SN. Zakladatelem společnosti Jít na Východ je Paul Neústupný, který v r. 1968 emigroval do SRN a nyní se věnuje ČR a Estonsku. K čestným hostům konference patřili Emanuel Mandler, Petr Bartoň a Richard Šulko.

Určité církevní kruhy, duchovní i věřící, používají nejen terminologii SL, ale také více či méně akceptují jeho některé programové požadavky. Neustálé omlouvání některých katolických biskupů, činěné někdy i jménem našeho národa, je politováníhodné. Pro prohlášení nám neznámé tzv. Křesťanské mírové společnosti však již nenalézáme slov. Citujeme: „Sudetským Němcům, Naši milí krajané, tíží nás minulost českého národa a české země, která byla před šedesáti lety také zemí Vaší nebo zemí Vašich rodičů či prarodičů. Přestože jsme se o tom neučili ve škole, pronikla k nám děsivá pravda o kruté poválečné pomstě na německém obyvatelstvu Čech, Moravy a Slezska, prováděná většinou bez ohledu na to, zda a jak se kdo provinil. Víme o ponižování, lynčích, upalování, popravách bez soudů, znásilňování i o strašných pochodech smrti. Náš národ pro Vás tehdy na základě principu kolektivní viny přichystal koncentrační tábory srovnatelné s těmi nacistickými, tábory, kde docházelo k mučení a kde mnozí, zvláště nemluvňata a staří lidé zemřeli v důsledku podvýživy a na nakažlivé nemoci.

…jako Češi prosíme za odpuštění. Odpusťte nám, prosím, - fyzické utrpení, kterým jste museli projít, - hluboká duševní traumata …, ztrátu svých blízkých (Čechy tehdy zavraždění sudetští Němci se počítají na desítky tisíc, - ztrátu domova, - ztrátu majetku …Víme, že to, co se stalo, se také nedá nijak napravit. Hrůzné činy českého národa dodnes volají k nebi. Chceme Vám vyjádřit svou hlubokou lítost nad hrůzami, které jste museli prožít. Nechceme se jen omlouvat, prosíme Vás o odpuštění. Po Vašem odpuštění a smíření s Vámi toužíme!“  (Listy č. 40)

Pan Milan Horáček, poslanec EP za německé Zelené, je členem výboru EP pro menšiny. Podle jeho názoru humanitární gesto ČR vůči německé menšině mělo být uskutečněno již dříve. Vina je vláda ČR.

Pasov má patronát nad Němci vyhnanými ze Šumavy. Vrchní starosta tohoto města prohlásil v projevu ke shromážděným: „Vyhnání je a zůstane bezprávím. Za tímto tématem se nesmí udělat žádná tlustá čára.“V pasovském dómu se konala slavnostní bohoslužba. Za ČBK promluvil Mgr. Daniel Herman. „Milí Šumavané, moje sestry a moji bratři, milí přátelé. … Vyhnání je vždy spojeno s bezprávím, s utrpením vyhnance, s porušováním lidských práv a se ztrátou vlasti. Vyhnání sudetských Němců po druhé světové válce z jejich staré vlasti bylo hluboce nemorálním činem. Princip kolektivní viny musí být zcela jasně a otevřeně odsouzen.(Prager Volkszeitung, 1.9.2005)

Ackermann-Gemeinde Essen uspořádalo kulturní seminář, na kterém o situaci německé menšiny v ČR promluvila I. Kuncová. Informovala i o tom, že jedním z cílů ZSN je dosažení rovnoprávnosti, neboť Němcům je i nadále upíráno právo na navrácení v roce 1945 konfiskovaného majetku, a to přestože ČR byla v r. 2004 přijata za člena EU. Německou menšinu finančně podporuje nejen český stát, ale i vláda SRN, spolky vyhnaných a A-G.

Mezi funkcionáři A-G. dlouhodobě velmi pozitivně vynikal Franz Olbert, tajemník AG. Podle našeho historika Křena F. Albert patřil k umírněným sudetským Němcům. Vždy mu šlo jen o skutečné smíření. V r. 1998 předal jménem AG 5,2 mil. Kč pro oběti povodně v ČR. Prezident V. Klaus mu 28.10.2005 předal „Medaili za zásluhy 2. třídy“.

„Jihlavská setkání“ připravují společně AG v Mnichově a Nadace Bernarda Bolzana v Praze. Michal Petřík, poradce prezidenta Klauze, reagoval na slova B. Posselta, že vyhnání Němců bylo národnostní vraždou, slovy: „To je snaha změnit události druhé světové války, pokus o falšování historie…“.

Na 58. sjezdu odsunutých Němců, který probíhal v r. 2007 v Augsburku, vítal B. Posselt řadu hostí, mezi nimiž jmenoval zejména dva bývalé senátory. Tito přivedli delegaci Senátu do Sudetoněmeckého domu v Mnichově. První z nich zazpíval, druhý, evangelický kněz, se pomodlil.  Dále Posselt vzpomenul Daniela Hermana, pana Ditricha z křesťanské misionářské společnosti. Ze světských hostí jmenoval Petra Andrleho, předsedu Vlasteneckého poutníka, Vojtěcha Beligu z KDU-ČSL, dr. A. Sulitku, prof. Kučeru, Irenu Kuncovou ze ZSN a Irenu Novákovou z KS. 

Počátkem dubna 2008 SL oznámil, že na svém květnovém 59. sjezdu propůjčí cenu Karla IV. ing. Petru Uhlovi. K překvapení mnohých tento budoucí nositel  „čestné“  ceny landsmanšaftu napsal: „Cenou Karla IV., kterou mi příští měsíc udělí Sudetoněmecké krajanské sdružení, se cítím poctěn. Léta se stýkám hlavně s členy křesťanské Ackermannovy obce. Přesvědčil jsem se, že sudetští Němci jsou nejen důsledně protinacističtí, ale jsou i opravdovými demokraty. Evropského poslance a mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernda Posselta považuji za svého přítele, je to skutečný demokrat. Cenou jsem poctěn i proto, že mi v české, ale i německé společnosti chybí zhodnocení násilí a bezpráví, jehož oběťmi bylo německé obyvatelstvo v Československu v letech 1945-1946. Takzvaný odsun považuji za vyhnání, které v podmínkách československého státu, jenž chtěl být demokratický, nelze ospravedlnit nacistickými zločiny, jež právem odsoudil celý svět, včetně Němců a sudetských Němců. Dialog mezi sudetskými Němci, či spíše potomky těch Němců, kteří byli po válce vyhnáni z Československa, je nejen možný, ale i nutný. …“.

Kdo např. k tzv. nositelům Karlovy ceny patří? V r. 1960 ji obdržel Rudolf Logman von Auen, arcinacista, zapřisáhlý nepřítel samostatné Československé republiky. V den vstupu nacistických vojsk do našeho pohraničí v r. 1938 Hitlerovi napsal: „Děkuji Prozřetelnosti, že mi bylo umožněno prožít tento den, na jehož příchod jsem doufal už od svého mládí. …Vy jste nám dal otčinu a vlast, německému lidu sebevážnost a víru v nacionální ideu.“

Laureátem Karlovy ceny v roce 1968 se stal Hans-Christoph Seebohm, který v letech 1938-1939 byl jedním z vykonavatelů  tzv. arizace severočeské uhelné společnosti. O vztahu Oty Habsburka, jenž nás varoval, že cesta do Evropy se nám neotevře, pokud nezrušíme dekrety prezidenta republiky, a Waltra Bechera, který je mimo jiné znám autorstvím velmi odpudivých protižidovských a protičeských článků, k Československu je nadbytečné mluvit. I Roland Koch, hesenský zemský ministr, je velkým příznivcem odsunutých Němců z ČSR. Jeho zdravice sjezdům SL jsou známé. Své pověsti nezůstal nic dlužen ani v projevu k loňskému tzv. Dni vlasti v Berlíně organizovaném Svazem „vyhnanců“.

Do takové společnosti se pan ing. P. Uhl dostane. Tento fakt zřejmě potvrzuje pravidlo, že lidé patřící, ať již v minulosti nebo současnosti, k „partě“ V. Havla, se dříve či později k jeho proněmeckým, případně i jiným, stanoviskům přihlásí.  

V minulém roce jsem se zájmem poslouchal projev ing. P. Uhla, v němž se postavil proti zbudování amerického radaru na území ČR. Mluvil rozumně a velmi přijatelně. Hlasitě jsem mu tleskal. Vulgární volání mladých účastníků demonstrace „Uhl, vůl, Uhl, vůl atd., mě popudilo. Společně s několika dalšími posluchači jsme důrazně volali mladíky k pořádku. Dali si říci. Za chvíli však svou říkanku, v bezprostřední blízkosti sochy sv. Václava, opakovali. Tehdy snad jen náš patron věděl, co mladíci chtěli vyjádřit. My jsme byli jen obyčejnými božími prosťáčky.