České národní listy

Německá menšina v ČR, vztahy k SL a SRN, loajalita k českému státu 10

„Postoje zástupců německé menšiny se v podstatě koncentrují na podporu základních politických cílů sudetoněmeckého landsmanšaftu a s ním těsně svázanou bavorskou vládou. Cílem je dostat Českou republiku pomocí kombinace vnějšího a vnitřního tlaku, včetně masové mediální agitace, ke zrušení (Benešových) dekretů.“ (Doc. PhDr. M. Bednář, CSc.,Landes-  Zeitung, 26.3.2002)

G. Lemke o 54. sjezdu napsal: „Hitler a nacionálně socialistická ideologie ještě zdaleka nevymizely z mnoha jejich hlav… Ten pán (Überlacker, předseda Witikobundu –pozn. red.) označil atentát na říšského protektora Heydricha za vraždu a vyzývá všechny, aby majetkové nároky ve staré vlasti dědičně zakotvili v závěti. … Jako Němec, který žije v Česku, se stydím za některé zde pronesené výroky a postoje. Je mi líto, že musím říci, že sudetoněmecký den nepřispívá porozumění mezi národy.“

Martin Dzingel mluvil v rozhlasu o odškodnění německé menšiny. V té době P. Mareš připravoval návrh odškodnění pro vládu ČR.

LZ z 26.2.2002 obsahuje článek Patrika Bejdy z Prahy. Diví se reakci Čechů na nedávno rozšířený nápad  zástupců německých a rakouských revanšistických svazů, aby v bývalých Sudetech byla tabule s názvy měst a obcí uvedeny dvojjazyčně. U „zdomácnělých“ obyvatel to vyvolalo obrovské rozhořčení. Češi neustále hledají a využívají příležitosti, aby pomluvili Němce a odvrátili pozornost od svých vlastních hanebných činů.

Vděčným stále opakovaným tématem německé menšiny  jsou tzv. Benešovy dekrety. LZ uvádí informace, že v Rakousku je chystaná hromadná žaloba proti českému státu, který vyvlastnil a vyhnal kolem 3 milionů sudetských Němců. Představitel rakouského landsmanšaftu Gerhard Zeihsel prohlásil: „Omluva Česka za vyhnání a vyvlastnění nám již dnes nestačí. Já nejsem pro nějakou omluvu, ale pro odsouzení a zrušení dekretů“. Benešovy dekrety jsou důvodem, že mezi Prahou a Vídní jsou spory.

SL rozvinul širokou kampaň proti Benešovým dekretům. LZ se do této kampaně zapojil. Vztahy mezi ZSN a SL jsou soustavné a téměř všeobsáhlé.

I. Kuncová vyjádřila své znepokojení nad malou pozorností, jíž věnovalo zasedání Koordinační rady německo-českého diskusního fóra německé menšině v ČR. Dokonce naznačuje, že některá vystoupení oficiálních představitelů z ČR byla škodlivá. „Přestože německá menšina dostává od státu jen minimální podporu, byla vždy k tomuto státu loajální.“ Naopak M. Bednář, v souvislosti s peticí ZSN předanou v r. 2001 petičnímu výboru PS PČR, vytkl W. Piverkovi nedostatek této loajality. „ Postoje zástupců německé menšiny se v podstatě koncentrují na podporu základních politických cílů sudetoněmeckého landsmanšaftu a s ním těsně svázanou bavorskou vládou. Cílem je dostat ČR pomocí kombinace vnějšího a vnitřního tlaku, včetně masové mediální agitace, ke zrušení (Benešových) dekretů.“ (LZ,26.3.2002, přeložil PhDr. Vladimír Novák, CSc.)

31.3.

I na 53. sjezdu odsunutých Němců se diskutovalo o BD. Sociálně demokratický ministr vnitra, Otto Schilly, veřejně požadoval zrušení dekretů. Na sjezdu se prezentovaly i krojované skupiny německé menšiny v ČR.

Abychom si udělali představu, jak nenávistně píší SdZ, citujme několik vět z článku „Šlechetný vrah Beneš“, jehož autorem je šéfredaktor G. Wildt. To, že bylo ve srovnání s Hitlerem a Stalinem „vyhnáno jen 3,5 milionu sudetských Němců a povražděno čtvrt milionu, nemění nic na tom, že vrah Beneš musí být jmenován jedním dechem s největšími vrahy století … Benešův Osvětim se jmenuje Ústí, jeho Bergen-Belsen se jmenuje Brno…“.(SdZ z 31.5.2002) 

Zatímco odborník na mezinárodní právo, prof. Jochen Frowein, přišel k závěrům, že BD nebrání přijetí ČR do EU, LZ z 6.11.2002 přinesl podrobnou informaci o tom, že podle dobrozdání prof. R. Dolzera a prof. M. Nettesheima, které si vyžádal E. Stoiber a předal je EU, jsou BD neslučitelné s evropským právem.

Článek „Zdi, které nelze přeskočit“ píše o informačním fóru, uspořádaném Ackermann-Gemeinde a mnichovským Mezinárodním institutem pro národnostní práva a regionalismus . Vystoupil i prof. Blumenwitz, který prohlásil: „Vyvlastnění a vyhnání sudetských Němců a Maďarů bylo genocidou na menšinách v ČSR tehdy usídlených.“ (LZ  6.11.2002)

EU parlament dekrety již pohřbil je také výmluvným názvem článku.

V čísle SdZ z 28.6.2002 je publikován článek „Prolomit ducha doby“. Je o pořadu německé televize, která se zabývá několika událostmi po skončení války. Pořad měl dokumentovat beztrestnou brutalitu Čechů, což měli dosvědčit tehdejší údajní svědkové  a k věrohodnosti měli přispět i pánové Bohumil Doležal, proněmecký politolog a publicista, a Ondřej Liška, student politologie a předseda organizace „Mládež pro interkulturní porozumění“, který proslul svým požadavkem, aby se brněnský magistrát omluvil Němcům za „pochod smrti“ v r. 1945.

Též Lída Rakušanová, komentátorka Deníku Bohemia, pokládá za diskriminaci, že Němci v ČR jsou vyloučeni z restituce vlastního majetku. Český vztah k SL označila za ještě horší.

O Sidonii Dědinové víme toho velmi málo. Přesto však je autorkou knih „Edvard Beneš – likvidátor“ a „Pyrrhovo vítězství Edvarda Beneše“. Můžeme se dozvědět, že „ při vyhnání sudetských Němců byl Stalin jen jakýmsi kmotrem teroru. Protokoly o ústních jednání prokazují, že tento zločin… nese jen jedno jméno, a to jméno Edvarda Beneše“. Benešovy prodloužené ruce tvořila řada českých politiků protiněmecky smýšlejících zaslepených psychopatů, např. Fierlinger, Nosek, Drtina, Zápotocký, Laušman. I Jan Masaryk k nim patřil.

Paní Dědinové se nelze divit. SdZ považuje za důležitý informační zdroj. Považuje zřízení etnicky vyhraněných, ale prostupných  kantonů za možné řešení v ČR.

Za krvavou dohru druhé světové války jsou považovány vraždy Němců. Jejich ostatky jsou uloženy i v masových hrobech. Jeden takový, podle článku „Masové hroby: Kolik jich v Čechách ještě je?“ LZ, 16.8.2005)  je nedaleko kina Bořislavka, kde má být pohřbeno asi 50 Němců. … V r. 1995 byl odhalen pomník obětem vyhnání z Brna. Vlastenecký spolek Bruna ho nechal postavit v areálu místního augustýnského kláštera sv. Tomáše. Další pomník stojí v blízkosti Pohořelic, kde, při cestě do Rakouska, zemřelo několik set lidí. …Tři masové hroby jsou i nedaleko Ostravy.

Prager Volkszeitung z 24.11.2005 přinesl článek, jehož autorem je W.Pflughaupt, o divokém odsunu Němců. Je velmi působivě psán. Jako všechny takové články mluví však jen o utrpení okamžiku, bez historických souvislostí. Přesto je článek velmi vemlouvavý. Čtenář si může pomyslet, čeho všeho ti zlí Češi byli schopní. 

15.6.2006 Rada Kulturního svazu občanů německé národnosti v České republice zvolila novou předsedkyni KS paní Irenu Novákovou, je rozená Schmied, sudetoněmeckého původu. Nová předsedkyně se dobře zná s P. Bartoněm, a to z doby jeho působení v Nadaci Hans Seidel v Praze. Paní Nováková zde pracovala jako průvodkyně německých hostů nadace. Dnes pracuje v cestovní kanceláři „Maivatour“ v Praze, se kterou spolupracuje Sudetoněmecká kancelář v Praze. Okruh vztahů nové předsedkyně je takto viditelně určen. Práce s německy mluvícími zákazníky posiluje její pocit sounáležitosti s jejím národem.

Ke zvolení jí gratuloval B. Posselt, Petr Bartoň. Richard Šulko, viceprezident ZSN, ji osobně navštívil. Díky tomu bylo možné, aby se tak setkali zástupcí tří sudetoněmeckých organizací – landsmanšaftu, KS a ZSN. „Pan Šulko velice ocenil práci pana Petra Bartoně, který podle jeho názoru odvádí jako vedoucí sudetoněmecké kanceláře vynikající práci mezi Němci v ČR.“ (SdZ, 23.6.2006)

Posselt ubezpečil, že se landsmanšaft nebude do práce KS vměšovat. Zastával ale stanovisko, že by bylo dobré najít pro všechny Němce ve vlasti společnou střechu.

KS v r. 2006 měl přibližně 2000 členů v 26 základních organizacích.

O Prager Volkszeitung se B. Posselt pochvalně vyjádřil. Byl jeho čtenářem. Není divu! Z tohoto orgánu KS, který byl celé roky novinami, jež se zabývaly skutečně otázkami německé menšiny, se stala velmi rychle tiskovina, která šířila i štvavé články. V tomto směru vynikal Hanz Gebe. Pro údajný nedostatek finančních prostředků přestal zřejmě počátkem roku 2006 vycházet. Jaké zájmy se za kulisami skrývaly?

LZ ve svém vývoji prodělal též několik etap. Celkově nelze říci, že by byl štvavým plátkem. Jeho seriál o utrpení Němců v různých místech ČR je však pro tiskový orgán ZSN, velmi slušně řečeno, nevhodný až provokační. LZ  v článku Zklamání z humanitárního gesta, označeným šifrou In, si postěžoval: „ Druhým problémem je snížení finanční podpory pro vydávání printmédii menšiny. Vydávání novin je velice náročná úloha. Vzhledem k nedostatečnému vzdělání v mateřském jazyce jsou překlady a korektury nutné. Požadavek 30 % vlastního podílu na schválené podpoře 1 778 000 Kč pro Landeszeitung je velice vysoký a těžce dosažitelný.“

LZ v témže článku napsaly, že německou menšinou očekávané humanitární gesto nakonec nabylo podoby pouhé omluvy, týkající se pouze sudetoněmeckých sociálních demokratů a antifašistů, je velmi zklamalo, zvláště když JUDr. Němec, ministr spravedlnosti prohlásil, že omluvou J. Paroubka je toto téma ukončeno. „Příslušníci německé menšiny se cítí tváří v tvář tomuto vývoji občany druhé třídy.“ (LZ, 7.11.2006)