Několik slov o Trumpovi, který skončil, a o úctě ke Spojeným státům
Několik slov o Trumpovi, který skončil, a o úctě ke Spojeným státům
Michail Kornienko
21. ledna 2021
Trump využil poslední den své prezidentské funkce k tomu, aby napsal řeč na rozloučenou. Celých 20 minut mluvil o svých úspěších, jak je vidí on. Některé jeho úspěchy však vypadají velice pochybně. Například toto: „Odešli jsme z nemožné Pařížské klimatické dohody.“ Přitom je to dohoda, která reguluje opatření ke snížení obsahu oxidu uhličitého v atmosféře a brzdí globální oteplení. Dohodu ratifikovalo 186 zemí světa i Evropská unie. To, že USA odešly z nemožné Pařížské klimatické dohody ve skutečnosti znamená, že se vykašlaly na všechny a že zájmy USA stojí nad zájmy celého světa.
Nebo další: „Vystoupili jsme proti represivnímu íránskému režimu a zabili jsme
hlavního teroristu světa, íránského kata Kásima Sulejmáního.“
Jak to bylo? V noci 3. ledna 2020 zaútočily americké bezpilotníky na kolonu aut poblíž mezinárodního letiště v Bagdádu i na toto letiště. Bylo zabito nejméně 8 lidí a mezi nimi íránský generálporučík a politik Kásim Sulejmání a íránský a irácký politický činitel Abú Mahdí al-Muhandis. Oba aktivně bojovali proti Islámskému státu, stejnému Islámskému státu, o kterém Trump řekl: „Zničili jsme kalifát IS.“ Trumpovo „vystoupili jsme proti despotickému íránskému režimu a zabili hlavního teroristu světa, kata Kásima Sulejmáního“ ve skutečnosti znamená: „Spáchali jsme teroristický čin na území suverénního státu, protože kašleme na všechny.“
„Jsem zvláště hrdý na to, že jsem prvním prezidentem za desetiletí, který nezahájil nové války.“
Dne 7. dubna 2017 USA zaútočily na syrskou vládní leteckou základnu v provincii Homs. Bylo vystřeleno 59 raket Tomahawk. Dne 14. dubna 2018 dal Trump rozkaz ozbrojeným silám USA zaútočit na Damašek. Bylo vystřeleno 105 raket. To se samozřejmě nepočítá. Jakápak je to válka se 100 raketami.
Pro neoptimistický konec. „Obnovili jsme americkou sílu doma a americké vůdcovství za hranicemi. Svět si nás znovu váží.“
Jenže je to ve skutečnosti tak, že někdo se neskrývaně bojí, někdo se obává, někdo to bere v úvahu, protože musí, ale vážit si – to sotva.
Převzato z blogu Kamerton
outsidermedia.cz
