České národní listy

Jaká byla síla slovenské armády připravované na povstání?

Podle slovenských archivních fondů lze zjistit:

Před zahájením povstání bylo k dispozici 219 děl, 91 minometů, 1 540 těžkých a lehkých kulometů, 17 871 pušek, 130 samopalů, 6 558 pistolí, 30 tanků a samohybných děl, 42 letadel, 202 osobních aut, 525 nákladních aut, 63 speciálních aut a také na 6 000 koní. V posádkách, s kterými se počítalo pro povstání bylo 38 000 mužů.

Německá výzvědná služba, také zásluhou Němců žijících na Slo­vensku, měla zpravodajský předstih. Již 15. srpna 1944 zařadila do slovenských divizí pod Karpaty své spojovací a týlové jednotky. Slovenské informační zdroje byly podřízeny a tím i kontrolovány důstojníky německé skupiny armád Severní Ukrajina. To však nebylo vše.

24.8.1944, tedy před vznikem povstání, měli Němci již plán na odzbrojení slovenské armády. Dovedně a rychle využili svých zkušeno­stí z Itálie, kde byli postaveni před podobnou otázku. Vznikly dvě modifikace, jedna s krycím názvem Kartoffelnernte ohne Prémie I sběr brambor bez prémie/, kdy slovenské jednotky měly být odzbrojené, ale neinternované. Předpokládala se spolupráce se slovenskou vládou po stránce politické a ideologické. Podle akce Kartoffelnernte mit Prämien /sběr brambor s prémiemi / se počítalo s internaci, se zajetím Slováků. 31.8.1944 začali Němci plánovanou akci realizovat a zasadili tím smrtelnou ránu povstání hned na samém začátku. Jen část letců unikla přeletem na sovětskou stranu, menší skupiny se probojovávaly na střední Slovensko a posilovaly či dokonce vytvářely partyzánské oddíly.

Již 26. srpna 1944 Alexander Mach, ministr vnitra slo­venské vlády v Bratislavě, sděloval, že Německo bude okupovat slovenské území. 29. 8. to oznámil ještě ministr obrany, generál Čatloš. 30.srpna prezident J. Tiso a generál Malár žádali Slováky o kola­boraci s německým okupačním vojskem. Tehdejší velitel slovenské povstalecké armády J. Golian radiogramem burcuje východoslovenské divize "už tři dny jsme v boji s Němci a vy dosud ležíte v nečinnosti“. Nařídil, aby se 1. divize probila do údolí Váhu a 2. divize měla proniknout do údolí Hronu. A přitom plukovník V.Talský sliboval sovětským generálům obsazení karpatských průsmyků. Vznikl tedy zmatek a nereálný odhad situace. Pokud mělo být povstání úspěš­né, měly se povstalecké síly přesouvat k Dukle. Vypadá to, jako by vojenské velení na středním Slovensku ani o pomoc nestálo a věřilo, že v klidu vyčká kolem Banské Bystrice, až se k ním probojuje sovětské armáda. Také generál S. Ingr z Londýna navrhoval zapojení dvou výcho­doslovenských divizí do bojů ve středním Slovensku. Otálení a neakce­schopnost slovenských důstojníků napomohla štábu „Heinrich" zahájit odzbrojovací akci. Podílel se na tom 24. německý tankový sbor. 2 září mohl již hlásit uspokojivé výsledky v odzbrojování. To nebyl jediný úspěch. V noci z 1. na 2. září něm. pluk Schill odzbrojil bez boje mnohonásobně.početnější.bratislavskou posádku. Záhy měla německá armáda a oddíly SS pod kontrolou všechny posádky, které se nepřipojily k po­vstání. Následky byly tragické. V důsledku uvedených událostí mělo ve­lení 1. čs. armády na Slovensku k dispozici jen 16 praporů, 8 samo­statných rot pěchoty, asi 200 děl a minometů, 24 lehkých tanků, 2 samo­hybná děla a 13 letadel.