České národní listy

 Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.

Pravicově orientovaní publicisté a dokonce pseudohistorici s profašistickým zaměřením se i v den výročí Slovenského národního otírají o pozitivní ohlas této významné události. Prohla­šují, že Sovětský svaz neměl zájem pomoc protifašistickému povstání, že dokonce toto úsilí sabotoval, netakticky jednal v otázkách vo­jenských. Myslí tím otázku výzbroje a těžkých bojů o Dukelský prů­smyk. Dnes, díky přístupnosti německých, slovenských a sovětských archivních fondů, známe řadu faktografických údajů, dobře osvětlující danou problematiku.

V polovině srpna 1944 si sovětské hlavní velení uvědomilo, že lze rychlým postupem polskou a maďarskou nížinou obklíčit horský masiv na Slovensku postupem z jihu a severu, ušetřit lidské živo­ty při dobývání nesmírně obtížného terénu. V paměti byly i vzpomínky na první světovou válku, kdy ruská armáda krvácela na horských hřebenech Karpat. Sovětské divize, oslabené v předchozích bojích měly často jen 5 500 až 6 000 vojáků, německé divize disponovaly ve stejnou dobu 10 000 až 11 000 mužů, což dokazují německé prame­ny. Obrana vždy umožňuje ušetřit nějaké lidské zdroje, útok vy­žaduje několika násobnou převahu sil. 26. srpna 1944 měla ukrajinská fronta přejít dočasně do obrany, doplnit stavy bojových svazků, na­plnit sklady potravin, střeliva, pohonných hmot apod. Bez toho by se nedal organizovat další postup. Na Slovensku vypuklo povstání a již 29. srpna čs. vyslanec v Moskvě požádal o pomoc. Krátce na to, dostal J. V. Stalin informaci, že na sovětskou stranu přelétla skupina slovesných letadel a mezi důstojníky je také plukovník Viliam Talský, který nabídl dvě vý­chodoslovenské divize k otevření karpatských průsmyků s. možnosti uskutečnit vstřícný úder směrem na Krosno ke spojení s Rudou armá­dou. Za této situace bylo možno proniknout na Slovensko během 5 dnů.

K tomu je možno podotknout, že i nacisté počítali, že zákrok proti povstání nebude vyžadovat více než 4-5 dnů.

Bezprostřední úkol pomoci Slovenskému národnímu povstání dostala 38. armáda zesílena 25. tankovým, 1. gardovým jezdeckým a 1. čs. armádním sborem posíleným příslušným letectvem, dělostřelectvem, ženijními oddíly apod. Počítalo se s operační hloubkou 95 km. Potom by musel následovat další přísun záloh. Celkem mělo sovětské velení k dispozici 246 000 vojáků, 5140 děl, 322 tanků a 1165 letadel. Německá zpravodajská služba uváděla, že na polské straně Karpat zaznamenala přítomnost jednotek z 36 divizí. Proti sovětským a československým vojákům stála 1. německá tanková a 1. královská maďarská armáda a sovětské informační zdroje uvedly, že je to na 300 000 vojáků, 3250 děl a minometů, 100 tanků a samohybných děl a 450 letadel. Němci a Maďaři měli převahu jen v živé síle a značné potíže s přísunem záloh a střeliva. Po prvních dotykových bojích již 8. září vzplály tvrdé boje a 19. září pronikly útočící jednotky ve větším měřítku přes čs. hranice. Vojska 1. a 4. ukrajinského frontu hlásila, že zlikvidovala jednu německou divizi a u dalších se odhadují ztráty na živé síle v rozsahu 50 až 75%. Němci okamžitě stahovali do karpatského oblouku dalších 10 divizí, které jim ovšem chyběly na jiných úsecích východní fronty. Samo německé velení uvádělo, že kdyby německé divize nepoutala karpatská fronta, mohlo nejméně 8 divizí zasáhnout proti slovenskému povstání. Mluvilo také o obavě, že kdyby sovětské divize pronikly na Slovensko, mohly by německá vojska ohrožovat z jižního boku, směrem do Maďarska. A na severu by podnikaly diverzní údery do Polska, do zázemí německé armády. Takovou situaci nechtělo německé velení připustit. Ruští vojenští historikové uvádějí, že v té době na karpatském směru sovětská armáda ztratila 21 000 mužů a dalších 89 000 bylo zraněno a někteří ještě zamřeli. Do sovětského zajetí padlo 31 360 německých vojáků.