Největší kritička Babiše si zadávala kompro.
Největší kritička Babiše si zadávala kompro.
Dokumenty, fotky, videa, o kterých se i my bojíme napsat. Muži, ženy, propletené ruce, nohy…
07.03.2020 5:28
Kdo je ona kritička českého premiéra, europoslankyně Monika Hohlmeierová, které se někteří Češi omlouvají, a jiní jí pro změnu vyhrožují? A která, mimochodem, na lednovém zasedání Evropského parlamentu si připnula na hruď odznak českého Milionu chvilek, protože chtěla být přátelská ke kolegům.
propletené ruce, nohy…
Foto: repro youtube, tan
Popisek: Monika Hohlmeierová, poslankyně Evropského parlamentu od 2009
reklama
Hohlmeierová v orgánech EU působí již od roku 2009. Aktuálně je předsedkyní Výboru pro rozpočtovou kontrolu, členkou Konference předsedů výborů, Rozpočtového výboru, delegace pro vztahy s Čínskou lidovou republikou a je také náhradnicí ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, v delegaci pro vztahy s Palestinou a v delegaci pro vztahy s Kanadou. Mezi její poslední činnosti dle oficiálního webu EU patřila příprava mimořádného zasedání Evropské rady o víceletém finančním rámci, obnovení trestního stíhání předsedy vlády České republiky v souvislosti se zneužitím finančních prostředků EU a potenciálními střety zájmů.
Ale od začátku.
Jak uvádějí německé zdroje, Hohlmeierová v sedmdesátých letech vystudovala gymnázium, konkrétně od roku 1972 do 1981. Poté dva roky navštěvovala školu s hotelovým a restauračním zaměřením. Od roku 1985 do roku 1986 navštěvovala Ústav cizích jazyků v Mnichově (FIM) s jazykovou kombinací francouzštiny a španělštiny. Studium údajně nedokončila. V roce 2008 pak dokončila základní studia na Fernuniversität Hagen.
Hohlmeirová se poprvé politicky angažovala již během středoškolských studií. V roce 1976 vstoupila k mladým Křesťanským demokratům a v roce 1978 pak přímo do CSU. Její kariéra následně strmě stoupala. Problémy přišly až ve chvíli, kdy zastávala post bavorské ministryně školství, do které ji uvedl tehdejší ministerský předseda Edmund Stoiber (mimo jiné hlasitý odpůrce Benešových dekretů a také pravidelný účastník setkání Sudetoněmeckého landsmanšaftu).
Hohlmeierová na školském resortu usilovala o to, aby rodiče začali za své děti hradit učebnice – s výjimkou chudých rodin. Proti tomuto návrhu se však zvedla silná vlna nevole jak ze strany rodičů, asociace učitelů, tak z opozice, která dokonce plánovala referendum. Hohlmeierové se tak vlastní návrh nepodařilo protlačit a byla zvolena jiná metoda. Studenti si učebnice nekupovali, ale půjčovali. Podle sueddeutsche.de však částky za pronájem měly převýšit celkovou sumu, kterou předtím obce a stát za učebnice vynakládaly. Neuspěla ani se zrušením slev na jízdné.
Další pozornost médií si vysloužilo jmenování jejího tiskového tajemníka Petera Bendela ředitelem gymnázia v Pfarrkirchen. Jak napsal Bayerischer Rundfunk: opozice tehdy tento krok hodnotila jako protekcionismus. Studenti a rodiče však stáli na jeho straně. Velmi podobné to bylo i s další kolegyní – Zeyer-Müllerovou. Proti jejímu jmenování tehdy vystoupili jak rodiče, tak studenti. Podle Stuttgarter Zeitung totiž ani Zeyer-Müllerová nesplňovala kritéria.
Řekla na adresu premiéra a odznaku Milionu chvilek: Jsme absolutně nestranní. Andreje Babiše jsem nikdy nepotkala, nic proti němu nemám. Jeho případ je pro mě jako každý jiný. Všichni členové Výboru pro rozpočtovou kontrolu jsou zvyklí na to, že s nimi zacházejí agresivně vlády, které mají problémy se zneužíváním fondů. A za druhé: když v Evropském parlamentu kolegové donesou nějaké odznaky, je normální, že je nosíme. Chceme být k sobě přátelští.
Hohlmeierové však politicky zlomily vaz jiné kauzy.
Psal se rok 2004, když do médií pronikly informace o tlaku, který Hohlmeirová vyvíjí na své kolegy. Podle médií na své spolustraníky sbírala složky, a tím je vydírala. „Pokud řekne, že nikoho nevydírala a nevytvořila žádné složky, nemluví pravdu,“ uvedl tehdy kolega z CSU Ludwig Spaenle deníku Süddeutche Zeitung na adresu Hohlmeierové.
Ta totiž do své složky údajně zahrnula také jeho manželku. V roce 2004 nakonec opustila post předsedkyně mnichovské CSU a přesunula se do Vaterstettenu. Na postu ministryně však zůstávala i nadále. „Kolovaly o tom doslova báje,“ řekl náš bruselský zdroj k tématu sběru kompromitujících materiálů. „Mělo se jednat o videa všech a všeho, fotky a takový ty klasický drby,“ dodal s tím, že snad žádné německé médium raději po obsahu dále nepátralo.
Spiegel o vydírání
Vypadalo to, že se situace uklidnila a Hohlmeierová bude moci pokračovat. Neuběhl však ani rok a stala se hrdinkou další kauzy. Tentokrát se jednalo o kupčení s hlasy. O co se jednalo? Nakupovali se noví členové, zřejmě se falšovaly také přihlášky. Tyto hlasy pak pomohly v hlasování uvnitř strany. Hohlmeierová nejprve požadovala vyloučení Maximiliana Junkera, který za kupčením údajně stál, ale ten později uvedl, že hlavou všeho byla právě současná kritička premiéra Babiše. Tuto aféru již neustála. Na ministerstvu v roce 2005 skončila.
Spaenle se proti Hohlmeierové postavil i v roce 2008, když byla zařazena na desáté místo kandidátky do bavorského parlamentu. „Politická neslušnost a neschopnost se nestávají promlčenými,” uvedl tehdy pro Welt.
Životopis europoslankyně Moniky Hohlmeierové je ovšem natolik obsáhlý, že se mu redakce bude věnovat i v příštích dnech.
PL
