Nejnovější levice 5, Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Nejnovější levice 5
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
V 70. letech minulého století ovšem nastoupil v západních zemích neoliberalismus a následkem toho i demokracie nikoli humanitní, ale liberální. Osou všeho společenského dění se stávaly stále více peníze, finanční kapitál.
Na obdobné ohrožení demokracie upozornil již r. 1916 americký president W. Wilson, když řekl: „Nejsme vládou z přesvědčení demokratické většiny, jsme vládou mínění a nátlaku malé skupiny dominantních jedinců, kteří systémem úvěrů kontrolují a omezují veškerou činnost a růst národa.“
Na rozdíl od presidenta Wilsona a některých dalších, kteří se s nadvládou finančního kapitálu nechtěli smířit, president R. Reagan mu svým neoliberálním programem otevřel cestu. Podle něj a podle jeho nástupců vláda nemá zasahovat regulativně do ekonomiky, trh je všemocný a autoregulativní, progresivní daně a deficitní výdaje jsou nepřípustné. Obchodu s penězi, spekulativnímu kapitálu a lichvářství se dostalo dokonce jisté glorifikace. Lichvu v minulosti odsuzovalo náboženství, morálka i zákony. Za vlády neoliberalismu je to zásluha, protože kapitalismus přece závisí na ziscích jednotlivců a lichvářství takové zisky rozmnožuje.
A demokracie? Vláda lidu, lidem a pro lid? Pouhá mašinérie na získávání hlasů, praví N. Chomski.
A víme, jak bohatý musí být kandidát na presidenta? Ani při uplatnění volebního práva si občané nejsou rovni. Slovo demokracie je jen pokrytecký klam, reklamní heslo, zdůvodňující nekončící řady válečných konfliktů.
Ale vraťme se domů. Do Máchovy „země krásné, země milované“. Země složitého geopolitického postavení, jak řekl Z. Mahler: „ Občas jsme překáželi velmocím a ty se nás chtěly zmocnit. 50 generací našich předků zvelebovalo tuto zem na zahradu. Nedivme se, že kdekoho láká.“
Cestou od vzniku samostatného státu r. 1918 jsme prožili historii plnou nástrah a nebezpečí. Přesto jsme si zachovali ideje demokratického Československa jako živý ideál a vzor. Proti všemu očekávání však vývoj po převratu r. 1989 nastoupil jinou, odlišnou cestu, než jsme si přáli.
Vidíme, jak jsou české dějiny přepisovány, jak se vyzvedávají jiné hodnoty než demokratické a národní. Odmítá se husitská reformace, národní obrození, první republika. Chválí se protireformační baroko, habsburské mocnářství, katolická církev i někdejší nedemokratická německá menšina. Jsou síly, které v cizím zájmu a žoldu nepřestávají oslabovat náš stát, falšují dějiny, vytrhávají z kořenů tradic, zesměšňují všechno národní a vlastenecké.
Popřením naší minulosti a tím i budoucnosti se popírá naše národní historie a filosofie dějin. Společnost se stále drobí a štěpí na nepřehlednou tříšť zájmových skupinek, rozptyluje se a proměňuje v manipulovatelný dav konzumentů. Rozkládá se stát, národ i rodina.
Historik hovoří o tom, co jsme:
1. Protektorát II., EU, pod diktátem z Bruselu. 2. Kolonie Berlína. 3. Federát NATO.
Útvarem s pouhými zbytky suverenity, samostatnosti, svébytnosti, národní paměti a kultury. A ve stálém ohrožení, že i ty poslední zbytky ztratíme.
A co v dané situaci dělají naše politické strany? Jak reagují na současné politické poměry?
I ony, jako celá demokracie, jsou v úpadku. Týká se to i levicových stran. Pakliže levicové strany nehledají alternativu k rozkladné skutečnosti v zájmu poctivě pracujících vrstev společnosti, nejsou již levicové.
Závěr :
Kdosi napsal článek „Nástup nové levice“. Je to slibný název. A čtenář čeká návod, jak spojit především ty rozptýlené myslitele a vlastence, rozptýlené po komunikačních sítích a neznajících se navzájem. Ale zastávajících naše národní, sociální a demokratické ideje. Aby kolem sebe shromáždili i všechny sobě podobné a abychom mohli všichni společně čelit vysoce znepokojujícím rozkladným jevům našeho světa a života.
Splnil autor článku se slibným názvem, co jsme očekávali? K našemu úžasu jako „nástup nové levice“ nabídl „Piráty“ a „Milion chvilek pro demokracii.“
Přispěl tak jen k současnému pojmovému zmatku. Víme, že bez sociálního programu a národních tradic nelze nikoho řadit k politické levici. Když už se toho názvosloví nemůžeme vzdát – pak je to „antilevice“ .
V současné době nastala největší krize kapitalismu – hrozivá světová pandemie. Nevíme, kdy skončí, ale tušíme, že po ní nezůstane kámen na kameni. I my budeme na dně. Ale bude to šance začít znovu, bez všech lží, klamů a podvodů, pravdivě a s tvořivou poctivou prací. S návratem k tradicím našich dějin a k odkazu velkých představitelů našeho národa.
