Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejnovější levice 3, Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc

8. 12. 2020

Nejnovější levice 3

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

 

Tak třeba označení „neomarxismus“ nemá s Marxem a Engelsem nic společného. V ničem na jejich učení nenavazuje. Neomarxismem se označují všechny ty směry a spolky, organizace či hnutí gendrové, sexuální, ekologické, klimatické, etnické, imigrační, multikulturní, náboženské, protiautoritativní, protivládní apod. Nečekaně se vynořují a vydělují z celku společnosti a vyhlašují boj proti údajné diskriminaci. Když už bych podržela pejorativně myšlenou vzpomínku na marxismus, označila bych je ve shodě se skutečností pravdivě jako jako „neoantimarxismus“. Marxismus chtěl přece spojení pracujících celého světa, zatímco tomu „neomarxismu“ jde naopak o maximální rozdrobení společnosti. Všechny ty spolky a společky mají svobodu projevu, názoru, shromažďování. Slouží jedinému cíli: rozbíjet evropské státy, jejich soudržnost, kulturu, civilizaci.

 

I hledači nové levice jsou dnes vystaveni úskokům a šalbám hned u samotného názvu. Víme my dnes, co je pravice a co je levice?

 

Zásadní rozlišení politické orientace na pravici a levici vzniklo v době Velké francouzské revoluce (1789–1794). V revolučním Národním shromáždění seděli tehdy na pravé straně royalisté, zástupci monarchie a aristokracie, na levé straně mluvčí třetího stavu, měštanstva. Můžeme podle tehdejší pravice ztotožnit pravici s orientací na svobodu a levici s orientací na rovnost, jak se dnes často děje? Nikterak. Poslanci na pravé straně měli předrevoluční privilegia, byli na ně zvyklí, nechtěli o ně přijít. A tak sázeli na tradice, respekt k odkazu minulosti. Ne na svobodu. Svobodu chtělo měšťanstvo a čtvrtý stav, který také zastupovalo. Neurozený lid ve městě i na venkově toužil zbavit se nadvlády vrchnosti, zbavit se množství předpisů a poplatků a daní, přímých i nepřímých. Řemeslníci, rolníci, nádeníci – všichni chtěli svobodu. Svobodu od mnohostranné závislosti na vrchnosti. Svobodu nebýt otrok, nebýt nevolník, nebýt poddaný. A v té svobodě je obsažena i rovnost. Předpokládá zrušení nadvlády a privilegií mocných, neboť všichni lidé jsou si přece rovni. Tak je to dané přírodou, tak je to od přírody, tak je to přirozené. A tak to říkají jak mluvčí Velké francouzské revoluce, tak vůdcové amerického Boje za nezávislost, který proběhl téměř ve stejné době.

 

K manipulativním trikům a slovnímu zastírání skutečnosti patří i jednostranné přisouzení hesla svobody pravici a hesla rovnosti levici. Svět se po ukončení „studené války“ opájel svobodou, která přemohla totalitu. Americký společenský vědec japonského původu Fukujama zaznamenal tehdy konec dějin, protože už navždy zvítězil liberální kapitalismus. Kapitalismus nad socialismem, svoboda nad rovností. Takže – napříště bude vládnout už jen pravice a s levicí je konec.

 

Zdálo se, že tím se potvrdilo učení pana F. A. Hayeka (1899 – 1992), známého představitele neoliberalismu v minulosti: „Heslo sociální spravedlnosti (vč. spravedlivé ceny či odměny) nemá nic společného se společností svobodných lidí. Patří do kategorie nesmyslů, je to iluze, která pobláznila socialisty. Společnost nemůže nést odpovědnost za hmotné postavení svých členů a za to, že každý dostane, co mu patří. Víra v sociální spravedlnost je největší hrozbou pro většinu hodnot civilizace svobody, totiž soukromého vlastnictví, nerušeného sledování osobních cílů a tím i vytváření spontánního řádu tržního hospodářství.“

 

Jakákoli omezení realizace zisku pocházejí podle tohoto guru neoliberalismu „ještě od Aristotela a tradovala je středověká a raně novověká církev.“ Dodejme ovšem, že „spontánní řád tržního hospodářství“ není nic jiného než právo silnějšího, pokud neexistuje panem Hayekem odmítaná hodnotová regulace právní a mravní. A na krize, jako byly ty předchozí, si prý musíme zvykat. Je přirozené, že se periodicky opakují, soudí hlasatel neomezené ekonomické svobody.

 

Neoliberalismus zavládl v západních zemích v 70. letech minulého století, k nám přišel o 20 let později, po roce 1989.

 

Není sporu o tom, že neoliberalismus v globálním měřítku vážně ohrožuje platnost dosavadních morálních hodnot a představ v celosvětovém rozsahu. Místo dosavadních společenských ohledů (sociocentrismus) a uznávání etických ideálů a norem (normocentrismus) nastoupil sebestředný bezohledný egocentrismus a hedonismus. Hledání požitků a slastí bez práce, bez námahy, bez odpovědnosti. Narůstá sobectví a agresivita, ubývá prosociální chování a altruismus. Vládne všeobecná prodejnost a koupitelnost. Boj s korupcí je zcela neúčinný. Nejmocnější civilizace dík vojensko–finančně–ekonomické převaze nad zbytkem světa šíří svou hegemonii očividně i rafinovaně na úkor přirozené existence a rozvoje zemí jiných kultur. Její jednostranný ekonomismus si přitom uzurpuje právo redukovat smysl života na peněžní zisk z výroby, obchodu a konzumu. S touhou po neomezeném zisku legitimizuje lidskou lačnost a bezohlednost, nenasytnost a hamižnost. Kult peněz je provázen násilím, brutalitou a destrukcí dobrých mravů a veškeré kultivovanosti. Padla všechna tradiční omezení lichvy a lichvářství. „Není žádné dobro a zlo. Jsou jen dobré a špatné obchody“, hlásají mluvčí doby.

 

Marně se očekávala „tichá“ revoluce v zemích nadbytku – totiž odklon od materiálních hodnot k postmateriálním, k hledání smyslu života v hájemství ducha. Midasův efekt (stará báje o prokletí proměnou všeho, čeho se dotkl, ve zlato) působí, že i alternativně vytvořený pojem – program kvality života, namířený původně proti masové spotřebě, je okupován ekonomickými zřeteli a hodnocen podle ekonomických kritérií. Nemohl na skutečnosti nic změnit.

 

Pojem pravice a levice se v průběhu dějin různě modifikuje. Ale vždycky je vklíněn do protikladu mezi zámožnými vlastníky a držiteli moci (lid se chce od nich osvobodit) a mezi chudými pracujícími (lid si je s bohatými přece roven). Nelze ten protiklad redukovat na dílčí svobody ( jako třeba projevu) a dílčí rovnosti (např. pohlaví). Pravice i levice znamenají ucelený politický názor a program. Týkají se veškerého společenského celku jako systému se všemi částmi.