Návštěva rakouského kancléře. Putin nepřijal kolektivní ultimátum Západu
Návštěva rakouského kancléře. Putin nepřijal kolektivní ultimátum Západu
Přátelé, vzpomeňte si na tento den 11. dubna 2022. Tento den se zapíše do historických knih jako začátek třetí světové války. Masky byly strženy, proces zahájen, není cesty zpět. Mnozí v Rusku to ještě nepochopili. Pro většinu Rusů je zatím vše v pořádku. Od 24. února probíhá speciální vojenská operace, navíc na cizím území. Pravda, ten samý den, 11. dubna, Zelenskij rozdal jím vedeným jednotkám rozkaz k přesunu nepřátelských akcí na ruské území. Zatím hranice, ale jsem si jistý, že brzy uvidíte i teroristické útoky v Moskvě a dalších městech Ruska. Válka je taková, jaká je! Ukrajina podněcovaná Západem udělá cokoliv. Kdo o tom pochybuje? Doufám, že žádní nejsou.
Proč přišel rakouský kancléř?
Co se nám ale stalo 11. dubna 2022? A jako nic zvláštního. Rakouský kancléř Karl Nehammer nečekaně zavítal na jednodenní návštěvu do Moskvy. Jednání bylo ukončeno. Stala se první audienci lídra země EU u prezidenta Ruské federace po zahájení NWO. O den dříve návštěvu jeho šéfa oznámil šéf rakouského ministerstva zahraničí Alexander Schallenberg.
Návštěva byla domluvena tak, že bude probíhat pouze osobní rozhovor, žádná média a žádné tiskové akce po – Schallenberg to řekl novinářům na setkání ministrů zahraničí EU v Lucemburku 10. dubna.
Takže se to vlastně stalo. Rozhovor mezi vůdci obou zemí trval 75 minut, všeobecná recepce – 90 minut. Schůzka stran byla první od nástupu Nehammera do funkce v prosinci loňského roku. Po návratu do Vídně kancléř řekl rakouským médiím, že jednání byla otevřená a přímá, ale tvrdá. Jak kancléř uvedl v prohlášení, „nejednalo se o přátelskou návštěvu.“
„Mým nejdůležitějším vzkazem Putinovi bylo, že tato speciální operace musí konečně skončit, protože má poražené na obou stranách, poznamenal.
Podle politika bylo jeho povinností dosáhnout „zastavení nepřátelských akcí nebo alespoň humanitárního pokroku pro trpící civilní obyvatelstvo Ukrajiny“. Rakouská kancléřka vyjádřila názor, že ti, kdo se podíleli na „vážných válečných zločinech v [ukrajinském městě] Buchu a jinde“, by měli být pohnáni k odpovědnosti. Ruskému prezidentovi naznačil, že sankce Evropské unie vůči Moskvě zůstanou v platnosti a budou zpřísněny. Ve stejný den se Nehammer setkal v Kyjevě s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.
Pokud se mě ptáte, proč přišel rakouský kancléř, který je ve své funkci týden (něco přes čtyři měsíce), odpovím – přišel dát Putinovi ultimátum z kolektivního Západu. Buď uzavře NWO, nebo… Ale „něco“ je jasné z prohlášení Sergeje Lavrova, které zaznělo ve stejný den v jeho rozhovoru pro televizní kanál Rossiya 24, kde rozšířil cíle a záměry NWO . Putin již dříve nastínil hlavní úkoly SVO jako demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny s cílem ochránit obyvatele Donbasu před genocidou, které jsou 8 let vystaveni. Nyní Lavrov upřesnil, že NVO je povolán, aby ukončil hegemonii USA. Nic víc a nic míň! Šéf ruského ministerstva zahraničí řekl doslova toto:
Naše speciální vojenská operace je navržena tak, aby ukončila bezohlednou expanzi a bezohledný kurz směrem k úplné dominanci Spojených států a pod ní i zbytku západních zemí na mezinárodní scéně.
Tady, jak se říká, ani odečítat, ani nepřidávat. Plány Washingtonu jsou zcela jasné – sesazení Putina z vlády, následované defragmentací a rozpadem Ruska. A nenechte se zahanbit, že tyto cíle jsou skryty za zástěnou ochrany civilního obyvatelstva Ukrajiny. O občany Ukrajiny se nestarají, Ukrajinci jsou zde obecně spotřební zboží. Válka je za ruské zdroje a přístup k nim a za rozšíření světové nadvlády Spojených států. Spojené státy a kolektivní Západ nám prostřednictvím svého rakouského posla daly ultimátum, v případě jehož nesplnění nám bude vyhlášena válka. No, přijímáme výzvu. Válka je válka!
Vlastně to byla jen formalita. Kolektivní Západ nám de facto vyhlásil válku, když začal otevřeně pumpovat těžké zbraně na Ukrajinu. Je příznačné, že jako první to udělaly Česko a Slovensko, první oběti nacistického Německa, které vstoupilo na válečnou stezku, a byl to právě SSSR, kdo je osvobodil z fašistického otroctví. Nevděční potomci osvobozených jako vždy předbíhají lokomotivu (tentokrát americkou), vyskakujíce z kalhot, aby dokázali hegemonovi svou loajalitu. Brzy uvidíme, jak se k této smečce přidají všichni naši zapřísáhlí „přátelé“, počínaje Polskem a pobaltskými státy, Slovinskem a Chorvatskem, Kanadou a Británií, Holandskom a Belgií a konče vzdálenou Austrálií a dokonce i nám kdysi blízkým Německem. A opět, jako za starých časů, se ocitneme sami proti všem a jako spojence máme pouze vlastní armádu a flotilu.
Je smutné konstatovat, ale za 150 let od dob Alexandra III. se nic nezměnilo, pouze do flotily a armády přibyla VKS. A jsme zase jako za starých časů sami proti celému světu. Podívejte se na naše bývalé spojenecké přátele, Ázerbájdžán, Kazachstán a nevděčníci se z toho snaží něco vyrvat. Maďarsko a Srbsko jsou stále s námi. Ale jsou také silně tlačeni kolektivním Západem. Indie, Čína – kde jsou? Zajímá vás, co se bude dít dál? A pak, pánové Číňané a Indové, jste další, kdo chce jíst hladové Yankeey. Počkejte, brzy si pro vás přijdou.
Když už mluvíme o spojencích
Když už mluvíme o Číně, pojďme se jí zabývat. Zdá se mi, že jsme zde všichni v zajetí nějakých mýtů, které se pokusím zničit. Kolik oštěpů bylo zlomeno od začátku SVO – ale kde je soudruhu. Xi, proč mlčí, čím se státy v tichomořské oblasti nezačnou třást, protože „je to jednodušší a otec je bit ve stádě“ (v ukrajinštině je to myslím srozumitelné bez překladu – je snazší porazit svého otce spolu!). Co Čína zdržuje s konečným řešením tchajwanské otázky? Nejlepší čas je, když jsou státy v Evropě rušné. A skutečně, Biden, koneckonců, z našeho pohledu primitivních amatérů, měl být utržen na špagátu a snažit se uhasit oheň zároveň jak na západě, tak na východě. Takže ne, soudruhu. Xi je opatrný – asi čeká, jak to s námi skončí. Zrádce! Takto argumentují primitivní úzkoprsí obyvatelé, kteří věří, že něco, něco, a nerozumí mezinárodní politice o nic hůř než Putin a soudruh. Si. Ach, kdyby to bylo tak snadné.
Fool-Biden sice trpí stařeckou demencí, ale věřte mi, není vůbec tak hloupý, jak bychom si všichni přáli. Pokoutně, mimochodem, prorazil kolenem ten samý „starodávný-Kissingerův trojúhelník“, na kterém ještě balancoval starý dobrý bipolární svět (alespoň v dobách Reagana). Pro ty, kteří zapomněli, co tento pojem znamená, připomenu, že v trojúhelníku USA-RF-ČLR by podle teorie Henryho Kissingera měly být vztahy USA s partnery pevnější než jejich vzájemné vztahy. To byl podle Kissingera klíč k úspěchu! V tomto případě podle koncepce bývalého ministra zahraničí a poradce dvou prezidentů (Nixona a Forda) pro národní bezpečnost zůstanou USA lídrem mezinárodních vztahů. Bidenův předchůdce, náš oblíbenec Donald Trump, pro všechny nečekaně v roce 2016 usedl do křesla v Bílém domě, začal otřásat ČLR a zároveň se snažil zlepšit vztahy s Kremlem. To poslední se mu nepodařilo – zabránili mu demokratičtí nepřátelé (mimochodem, nebýt Trumpa, Putin by svou speciální operaci zahájil o tři roky dříve, v roce 2019, ale příchod Neohroženého kovboje do Oválné pracovny mu dal naděje na nekrvavé řešení ukrajinské otázky, pak změna kulisy v Kyjevě a nahrazení Cukráře Šaškem Gorochovym opět inspirovalo nesmělé naděje na podobný výsledek, ale bohužel…).
Bohužel, tyto plány nebyly předurčeny k uskutečnění a po návratu do Bílého domu v roce 2020 se demokraté znovu chopili starého – začali protlačovat Ruskou federaci jejím jižním podzemím (a nejen jimi ovládanou Ukrajinou, ale i přes Bělorusko a Kazachstán sice v posledních dvou případech neuspěli, ale ukrajinská karta hrála naplno). To poslední se mu nepodařilo – zabránili mu demokratičtí nepřátelé .
Bůh jí žehnej s tou Ukrajinou, teď řešíme ČLR. V Číně se ale stalo nepředvídatelné. Po návratu do Bílého domu Biden k našemu překvapení pokračoval v Trumpově politice kroucení smyčky kolem krku Nebeské říše. Zdálo by se, že to nevyhnutelně mělo posunout Peking blíže k Moskvě, což zcela nabourává Kissingerovu koncepci (objevila se i vyhlídka na vojenskou alianci o rostoucí ekonomickéTeď už dokonce mlčím). Celý Bidenův trik ale spočíval právě v tom, plivat na Kissingerův trojúhelník, zkomplikovat život svým konkurentům na vojenské dráze natolik, že už nestačili na ekonomiku (zvláště když obchod mezi Ruskem a Čínou na pozadí obchodu mezi USA a Čínou vypadá přibližně jako pupínek na sloním zadečku, postavte se, slon si toho ani nevšimne!). Ale Rusko už NWO na Ukrajině zaznamenalo a to jsou jen kytky! Bobule půjdou dál (a je to dobře, i když jen v ekonomické sféře – o faktickém začátku třetí světové války, kam bude vtažen zbytek Evropy, jsem již řekl výše).
Nezapomeňte také, že Spojené státy pumpují zbraně na Tchaj-wan již téměř 70 let (od roku 1955). A armáda Tchaj-wanu není v žádném případě slabší než ozbrojené síly Ukrajiny a co do počtu, čítajícího 300 tisíc lidí, není za ní horší a pokud jde o bojovou techniku. Tchaj-pej má také námořnictvo s pouze 22 fregatami, nepočítaje 4 torpédoborce, 2 přistávací doky, 9 velkých vyloďovacích lodí, 4 dieselelektrické ponorky, 8 minolovek a 31 RTO (srovnejte s námořnictvem a pláč!). Nechybí ani vlastní letectvo, kde je jen více než 300 bojových víceúčelových stíhaček (nepočítám 200 cvičných), dále dopravní letouny (20 jednotek), letouny AWACS (6 jednotek) a vrtulníky, oba útočné. a doprava (i když celkem 16 ks). K dispozici jsou i jiné typy vojsk (jenom 45 divizí). Peking se tedy válce s Tchaj-wanem vůbec neusmívá. Pokud UAF cvičí státy, pumpuje je zbraněmi,
Přesně z toho se skládá Bidenův mazaný plán. Donuťte rodící se rusko-čínský blok bojovat na dvou frontách (a plivat na starého Kissingera a jeho trojúhelníky!). Nechte Moskvu a Peking stát zády k sobě před společným nepřítelem, nestarejte se o to, na Washington už nebudou mít čas, museli by řešit své regionální problémy. A Washington se postará o to, aby tyto problémy byly dlouhodobého charakteru (pokud Ukrajina nebude mít dost sil, tak už jí Chip a Dale v osobě východoevropských a západoevropských limitrofů přispěchají na pomoc a děda Joe organizuje soudruhy z jihovýchodní Asie na pomoc Taipei, která také spí a dohlíží na oslabení Nebeské říše). Děda, který si uvědomil, že má Rusko již svázané ruce, potřebuje do války v Číně vytáhnout krev z nosu, aby si takto svázal ruce. Aby to udělal, před nosem Pekingu se dědeček-pacient s Alzheimerovou chorobou vzdorně ohání strašákem z Taipei a cestou do něj pumpuje zbraněmi. A netvrdil bych, že se mu to nepodaří. Pokud jste uspěli s Ukrajinou, proč je Tchaj-wan horší? A koho tu máme po tomto senilu?
Vychytralý dědeček Joe, jednající tímto způsobem, dokonce upevňuje spojenectví mezi Ruskou federací a Čínou, ale tahání jejich sil a prostředků na různá místa konfliktu jim neumožňuje sjednotit je proti jejich hlavnímu a jedinému nepříteli, kterým je hegemon. který před našima očima slábne a chátrá. Washington díky tomu získává čas na vyřešení svých vnitřních problémů, a to jak finančních (nezapomeňte na jejich astronomický veřejný dluh ve výši 30 bilionů dolarů) i politických (rozuzlení konfrontace po vzoru demokratů-republikánů je naplánováno na letošní podzim) , a pojídání mrtvoly staré ženy – Evropa (jmenovitě se stane první obětí ukrajinského konfliktu), se zchátralý hegemon pokusí oživit v podobě nového ekonomického centra moci, čímž obnoví své otřesené finanční a vojensko-politická světovláda. Nyní vidíte sami jak skončil nesmělý ruský pokus zpochybnit výsledky studené války se Spojenými státy a čínský pokus zpochybnit právo Washingtonu nastolit světový řád. Oba nyní čelí hrozbě lokálních regionálních konfliktů, které by je podle plánu Washingtonu měly přimět přemýšlet o tom podstatném, a ne mířit na věčné. Pouze hegemon může mířit na věčné. Ruská federace ho ale stále dokáže přimět pochybovat o jeho ambicích (i když hrozbou použití jaderných zbraní) a síly ČLR nemají opakovat chyby Ruské federace a nepotěšit dědu Joea ozbrojenými konflikty. místního významu se svým ručním pekinézem, ale aby veškerou sílu svých zbraní nasměrovali přímo proti vzpurnému hegemonovi. V obou konfliktech, jak v Evropě, tak v jihovýchodní Asii, se totiž Yankeeové neúčastní, sedí na břehu a čekají, až kolem nich proplují mrtvoly nepřátel. Tak proč jim dělat takovou radost?! Navíc veškerá prohnilost Yankeeů spočívá v tom, že v obou případech bojují v zastoupení, tlačí Rusy proti Rusům a Číňané proti Číňanům, hrají na základní city gardistů tím, že podněcují mezietnické konflikty. To je celá prohnilá podstata Anglosasů. Skrz prohnilý národ. Potomstvo zla v těle. Mrchožrouti, dokonce ani dravci.
Peking již ukázal, jak takové problémy krásně vyřešit. Litva, která se shromáždila, aby položila život za cara (samozřejmě za Američana), a pod vlivem těžkých antidepresiv loni poznala Taipei, hned druhý den ráno ke svému překvapení náhle zjistila, že zmizela z politického mapa světa. A bez války. Čína to prostě vymazala gumou. Nyní žádná taková země neexistuje. Bohužel, Srbsko a Maďarsko, donucené Spojenými státy, to nemohou udělat, protože hlasovaly pro vyloučení Ruska z Rady OSN pro lidská práva. Je jasné, že se tak stalo pod tlakem Spojených států. I důvody, které je k tomu vedly, jsou pochopitelné. Prezident Srbska je ve skutečnosti neskrýval. Pokud by se Srbsko zdrželo hlasování v OSN, tlak na zemi by podle Aleksandara Vučiće vzrostl.
Lidé se ptají, proč jsme nehlasovali proti nebo proč se nezdržíme hlasování. Pokud se ale zdržíme hlasování, jeden a druhý budou proti nám, tlak se ještě zvýší. Zároveň se dnes rozhoduje o osudu Srbska – zda budeme výjimkou z balíčku sankcí na ropu.
Jak objasnil srbský prezident, protiruské sankce uvalené Evropskou unií naznačují, že Srbsko může dovážet ruskou ropu do 15. května a poté „ani z Ruské federace, ani odkudkoli“. Taková opatření jsou zavedena kvůli skutečnosti, že Gazprom Neft je hlavním vlastníkem ropné společnosti Oil Industry of Serbia (NIS).
Každou chvíli nás ohrožuje to, co chorvatský tisk nazývá „jaderným úderem“ proti Srbsku. Nemluví o skutečných jaderných raketách, ale o sankcích proti Srbsku a pozastavení jeho evropské cesty stěžoval si Vučic.
Chápeme a odpouštíme. Na rozdíl od jeho kolegy, maďarského premiéra Viktora Orbána, je Srbsko obecně obklopeno nepřáteli (Maďarsko ještě neztratilo naději na proražení koridoru k nám přes Ukrajinu). Vučić nemá skoro žádný manévrovací prostor, odříznou ruskou ropu a plyn, Bělehrad skončí, takže musíme manévrovat. Tuto HRC nepotřebujeme pro nic za nic, my sami jsme se z ní dostali ve stejný den. Nyní mají naši nepřátelé proti nám ještě menší vliv. A komu ublížili? Neexistují vůbec žádné mozky, nemohou počítat více než jeden pohyb. A my nemáme dost přátel, abychom se rozprchli. Srbové, na rozdíl od bratrů Bulharů, nemluvě o zkorumpovaných Polácích, pro nás byli vždy ve všech válkách, pamatujeme a oceňujeme to (Maďaři nás milují vypočítavě, no, stejně!).
Shrnutí: Nikdo nechtěl válku – válka byla nevyhnutelná
Rusko je na pokraji těžkých zkoušek. Snad nejobtížnější ve své historii. A bude je schopna projet jen s napětím všech vnitřních sil, které má, protože nyní nemůžeme počítat s vnějšími spojenci. Rusko už je vlastně pranýřováno a láme se nad ním meč (kdo neví, co tento pojem znamená, ať si vygoogluje). Znovu, jako za starých časů, budeme muset vyhlásit vlasteneckou válku a pozvednout lidi k obraně vlasti, protože vlast je v nebezpečí. A k tomu je potřeba, aby lidé říkali pravdu a nebáli se, že to nepochopí. Lidé jsou mnohem chytřejší, než si někteří politici myslí, a kupodivu čím méně vzdělání, tím chytřejší…
Existuje takový výraz – sůl ruské země, mnozí na to při honbě za buržoazními hodnotami, které jsou nám cizí, již zapomněli, ale marně, je čas si vzpomenout, kdo se tak jmenoval! Právě na těchto lidech Rusko stálo, stojí a bude stát. A zpívat chvalozpěvy a vztyčovat vlajky na trávníku před svým domem je úděl jingoistických vlastenců. Vlastenectví je posledním útočištěm darebáků, vždy jsem se vyhýbal těmto lidem, kteří dělají všechno pro parádu, když musíte zemřít pro vlast, z nějakého důvodu vždy skončí vzadu ve skladu potravin a ne v zákopech ( Viděl jsem jich hodně … nemůžu to vystát! ). Víra v Boha a láska k vlasti je ve vás, nemusíte nosit křížky přes svrchní oděv a vážně se nechat pokřtít na každé kopuli, když přijde čas bránit vlast, lidé ji prostě jdou bránit bez dalších slov , a kdo hodně mluví o lásce, jmenuje se Ivan Urgant… Putina nelze porazit,
Mohu pouze zaznamenat lékařskou skutečnost – svět na přelomu století čelil kolapsu nástrojů, kterými byl poslední půlstoletí řízen. Podívejte se, jak se hroutí instituce OSN, Rada bezpečnosti OSN a Valné shromáždění, Světová obchodní organizace, MMF, jak snadno Spojené státy odstupují od dohod a děsí nechtěné odpojením se od SWIFTu a dolaru. Důvod je banální – staří predátoři (EU a USA) už snědli tu část koláče, kterou dostali po poslední světové válce, a nyní mohou přežívat pouze vzájemným pojídáním (což už udělaly USA) , nebo pojídáním těch slabších, kteří mají podobné zdroje stále k dispozici. A pak se masožravý pohled Spojených států zastavil u Číny a Ruské federace a není naší vinou, že chtějí jíst. Jen naše vlastní silná armáda a námořnictvo nám mohou pomoci, abychom se nestali jejich snídaní nebo obědem. Navíc, nemít je, aby demonstrovali sílu, a jejich přímou a vizuální aplikaci. A není třeba se živit škodlivou iluzí, že naše vlastnictví jaderných zbraní samo o sobě může zaručit naši bezpečnost. Dříve to možná šlo a zaručeně, ale teď ten čas uplynul. Svět se dostal do osudného bodu. Stejně jako vynález kulometu Maxim v roce 1883 nepomohl vyhnout se všem následujícím válkám, počínaje anglo-búrskou (1899-1902) a první světovou válkou (1914-1918), tak jaderné zbraně nyní výsledek jen zhorší. nadcházející války.
„S příchodem kulometu Maxim ztratila válka smysl, je to tak smrtící zbraň …,“ napsali současníci vynálezce kulometu Hiram Stevens Maxim. No a co? koho to zastavilo? Naši zapřisáhlí přátelé (Yankeeové) již připravují plány na použití taktických jaderných zbraní a doufají, že po rozpoutání války v Evropě budou sedět jako obvykle za velkou louží. Putin jim už lidově vysvětlil, jak by to pro ně mohlo skončit:
Agresor musí vědět, že odplata je nevyhnutelná, stejně bude zničen!.. My jako oběti agrese půjdeme do nebe a oni prostě zemřou, protože se ani nestihnou kát! (s).
Dobře, pamatuješ si jeho slova i beze mě. Hrál jsem jim kreslené filmy, ale oni stále nevěří. Zřejmě chtějí vizuální potvrzení. A dříve nebo později to budeme muset udělat. Samozřejmě lépe dříve, aniž by to vedlo k odvetnému úderu, protože „pokud je boj nevyhnutelný, musíte udeřit jako první“ (c). Je čas, aby HDP přešlo od slov k činům. Planeta je příliš přeplněná. Válka už není o nadvládu, ale o přežití. Buď my, nebo oni. To je zákon evoluce. Nejsilnější přežije! „Bolivar nesnese dva“ (O. Henry).
Jak řekl Alexander Vučič:
A všichni v mezinárodním společenství hlasitě mlčí.
Autor: „Kdo mě zná, pochopí“, Ukrajina
