České národní listy

Naši lidé zpočátku litovali Tyroláky, že jsou na tom stejně, ale brzy se ukázali nehodní soucitu

Dosud usazení Tyroláci hospodaří po svém, co mohou vyprodají. Z některých chlévů (č. 104, 92 aj.) prodali polovic dobytka. Chlév vyplnili slámou. Nejlíp se daří v přechodné době správci s drábem. Trží do svých kapes peníze za ovoce, které bylo v ceně a vyhledávané.

Smutně proslavený poštmistr Renner pravil přistěhovalce z Bochumu, která se zastávala vystěhovaných, že jí Čechů nemusí být lito, že do vánoc všichni, jak z gruntů, tak z chalup musí ven. Že vystěhovalky z Říše odsuzovaly vyhánění Čechů, bylo určeno, že do Nového roku musí přesídlit do sousedních německých obcí. Tyroláci mohou zůstat. Odstěhovaly se ale jen některé.

Hrálo jistě Rennerovi do noty, když o vánocích na Štěpána byli uvědoměni Štenclovi č. 11, že do dvou dnů se musí i s výměnkáři vystěhovat. Mladí šli do Dubicka, výměnkáři do tehdejšího mlýna č. 1.

Naši lidé zpočátku litovali Tyroláky, že jsou na tom stejně, ale brzy se ukázali nehodní soucitu. Jako do zaslíbené země volali a vodili své známé na prohlídky u "zabraných". Viděli pláč, nenávist, ale bez citu pokračovali v díle nacismu -vyhubit český živel - zatím v Sudetech, potom jistě dále. Jejich první starostí bylo ihned vyprodat, co se dá. Snad měli radost z papírových marek, lehko nabytých.

Dle poznámky v zápise "ale zajde jim" bylo zapsáno: "Po konferenci v Teheránu a Káhiře věříme, že den odplaty v několika měsících jistě přijde". Žel těch měsíců bylo ještě mnoho.

Počasí v roce 1943 bylo povětšině suché. Brambory, řepa i obilí ve spraši i štěrku mizerné. Bylo určeno dodat z 1 měřice 14 q bramborů, 190 kg ovsa, 200 kg ječmene, žito a pšenici vyjma osiva a samozásobitelských dávek odevzdat všechno zbývající.

Nejhůř bylo s brambory. Byly odměřeny a propočítány 2 q na osobu a sadba. Dobytek se prý může krmit řepou. Prasata šmahem vyprodávána. Čerstvého vepřového bylo dostatek, ale "na černo". Byl zákaz chovu hus.

V prosinci kontrolován po tři týdny počet drobného zvířectva. Neohlášené se octlo v různých skrýších, na půdách aj. Četníci střídali místa prohlídek. Od koho sami kupovali, tam nešli, neb jen "na oko", aby se neřeklo, Nalezené kusy zabaveny a k tomu přidány pokuty.

Správa obce a škola. Komisařem koncem roku byl Eklig z Uničova, tajemnicí Grohmanová ze Sukolomi. Prvni úředník Petschke z Uničova, pomocná písařka Hornungová z Loučky. Jediný Čech, V. Ott, se udržel jako pomocný písař a sluha. Od něho bylo čerpáno mnoho poznatků z tohoto úřadu. Pokladník Blazschke z Uničova úřadoval jednou týdně.

Učitelstvo: M. Minaříková-Krestýnová, S. Drlíková-Frömlová, V. Mottlová-Bartoňková, R. Dumbrovský. Ruční práce Gvozdíková, hanbíci se za české slezské jméno, přejmenovala se na Gillerová.

Jednou týdně docházel na dozor německý řídící učitel Ludwig z Břevence, neznající jednoho slova českého. Jinak ale neškodný. Farář D. Frnka učil v každé třídě 2 hodiny týdně náboženství. Na německé dvojtřídce učila Dostálová z Uničova s druhou učitelkou neznámého jména.

Počátkem školního roku byl před školou vztyčen hákový prapor a zpívána hymna "Deutschland über alles". České učitelstvo zkoušeno z německého jazyka. Školní výlety zakázány. Po prázdninách pro nedostatek německých učitelů vybrané české děti, dosud určené k návštěvě německé školy, musely zpět do české, k jejich nemalé radosti.

Zapomenuté pohraničí