Naše vyhnání bylo vlastně jednou z prvních válečných akcí německého fašismu
Naše vyhnání bylo vlastně jednou z prvních válečných akcí německého fašismu
Od roku 1934 sloužil otec u finanční stráže v Kunštátě v Orlických horách, dnešním Orlickém Záhoří. V roce 1937 – 1938 se postupně zvyšovala agresivita zejména mladých Němců, která přerostla v otevřené teroristické akce – vypalování čs. celnic, přestřelky. Po Mnichově byla státní hranice posunuta, což pro nás znamenalo násilné vystěhování z domova.
Všichni členové pohraniční i celní stráže a správy byli s rodinami vystěhováni do nových pohraničních obcí. V našem případě do Pěčína. Protože nebyl náhradní byt, pouze ubytování v zařízené místnosti, stěhovali jsme nábytek k rodičům mého otce do Skalice u Benešova, kde byl „uskladněn“ v části stodoly, čímž mimořádně utrpěl. Za ostatní věci, které jsme museli nechat na místě, jsme nikdy nedostali žádné odškodnění. Naše vyhnání bylo provedeno v době míru jako důsledek německé expanze vůči sousedním zemím a bylo vlastně jednou z prvních válečných akcí německého fašismu.
Lumír Kovář, tehdy Kunštát
