Náš komentář - květen 2020
Náš komentář - květen 2020
Motto: „Sovětský svaz budeme paralyzovat tím, že proti němu zkoncentrujeme nenávist a síly celého světa." /Bismarck, diplomat a vnuk železného kancléře r. 1933/
Jak to bylo doopravdy
Byl květen 1945, válka v Evropě skončila a lidé jásali, že díky spojencům bylo fašistické Německo poraženo. Konečně přišel tolik očekávaný mír. Ve východní Asii se však ještě stále bojovalo. Hlavní aktér těchto bojů, císařské Japonsko, se stále nemínil vzdát a na východních bojištích 2. světové války umírali lidé.
Málokdo však věděl a mnozí to nevědí ani dnes, že chybělo tak málo a křehký mír v Evropě mohl vzít za své a změnit se ve 3. světovou válku. Svůj podíl na tomto stavu měla tehdejší Churchillova Velká Británie. Tehdejší štáb plánování válečného kabinetu Velké Británie připravoval útok na svého tehdejšího spojence SSSR, aby splnil směrnici předsedy vlády W. Churchilla. Cíl této zvláštní operace připravené pod krycím názvem „Nemyslitelné" měl přinutit Rusko, aby se podřídilo vůli Spojených států a britského impéria. K dosažení tohoto cíle měla posloužit porážka Ruska v následné totální válce. Její začátek byl naplánován na 1. července r. 1945. Na straně Velké Británie se jí měly zúčastnit spojené sily USA, britských dominií, polského expedičního sboru a 10 divizí wehrmachtu s postupným zvětšováním německého kontingentu až (podle některých pramenů) na 40 bojových divizí. W. Churchill zřejmě nepoučen katastrofou Gallipoli v letech 1915 – 16, na které se spolupodílel, a za kterou byl tehdy odvolán, se domníval, že nadešel čas se vypořádat s bolševickým Ruskem. F. D. Roosevelt byl už mrtev a tak si W. Churchill myslel, že přišla jeho chvíle. Churchillova iniciativa však narazila na odpor USA. Spojené státy byly názoru, že plán Anglie je kontraproduktivní, neboť USA potřebují prioritně ruskou vojenskou pomoc v boji proti Japoncům a nikoliv novou válku v Evropě k vůli britským imperiálním zájmům. Churchillův plán šel tak k ledu. Tehdy ještě účelová kontinuita Rooseveltovy politiky vůči SSSR, svému spojenci, měla svoji váhu. Pravdou také je, že v říjnu 1998 se oficiální místa v Londýně za svoji tehdejší „iniciativu" omluvila.
Je smutnou skutečností, že právě dnes, kdy od konce 2. světové války uběhlo už celých 75 let, dochází ke zkreslování řady faktů a událostí, které tato období nejenom provázely ale i předcházely. Přímí účastníci vymřeli, či vymírají a tak se daří těm, kteří tyto doby nejenom bagatelizují ale i účelově zkreslují k obrazu svému a svých chlebodárců. Politika je mocná čarodějka a demagogie její věrná služebnice, která dokáže dělat divy, o čemž se přesvědčujeme takřka každodenně. V současné době jsou účelově stavěny do jedné roviny hitlerovské Německo s tehdejším SSSR, což není nic jiného než účelová lumpárna non plus ultra. Trubači antirusismu se snaží srovnávat nesrovnatelné a vyvolávat duchy studené války. Zdá se, jakoby se někteří z nich nepoučili z historie a chtěli si ji zopakovat. Pro taková nepoučitelná, diletanská individua nezbývá nic jiného než jim popřát, aby si jakoukoliv paralelu s dobou 2. světové války měli možnost prožít a řádně si ji se vším všudy vychutnat. Teprve pak by snad mluvili jinak, ale i to je u těchto lidí otázka. Zřejmě známé české přísloví: „Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí“ plně vystihuje naši současnou realitu. Velmi slušně řečeno, alespoň částečně vystihuje duševní kvality takových lidí.
Dnes je nejrůznějšími zahraničními a domácími quislingy, narcisy a hochštaplery všeho druhu účelově a systematicky rozšiřována myšlenka, že za rozpoutání druhé světové války mohou rovným dílem jak hitlerovské Německo, tak SSSR. Tuto impertinenci sobě vlastní dokládají tito lidé sovětsko - německou smlouvou z 23. srpna 1939. Nehovoří se ale o tom, že s Německem měly v obdobném duchu podepsané smlouvy už mnohé jiné země před 23. 8. 1939. Byly to např. - POLSKO /- Prohlášení mezi Německem a Polskem o nepoužití násilí známé jako Smlouva o neútočení (26. 1. 1934). Kromě toho, Polsko podepsalo zvláštní dodatek s goebellsovským ministerstvem propagandy, že polský tisk ani rozhlasové vysílání a filmy nebudou zveřejňovat nic s nepřátelským obsahem. - VELKÁ BRITÁNIE /Pakt o neútočení (30. 9. 1938) podepsán s Německem den poté co nás Velká Británie zradila v Mnichově. – FRANCIE /Deklarace o přátelských vztazích s Německem (6. 12. 1938). - LOTYŠSKO a ESTÓNSKO /Pakty o neútočení těchto zemí s Německem (7. 6. 1939) aj.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že předválečné období bylo jednou z nejrozpornějších epizod ve světových dějinách 20. století. Zapomíná se ale, že to byla právě Mnichovská dohoda, kterou začalo přerozdělování evropských hranic což lze považovat za začátek 2. světové války. A to nemluvím o okupaci Albánie italskými jednotkami 7. 4. 1939, natož pak, pokud jde o Asii, o 2. válce Japonska proti Číně 7. 7. 1937 - 2. 9. 1945, či v Africe o italsko habešské válce 1935 - květen 1936 aj. Je vcelku logické, že ti, kteří se přímo či nepřímo podíleli na naší mnichovské katastrofě (schválili změnu hranic) si tuto svojí zradu neradi připomínají a dělají vše proto, aby se o ní nemluvilo a zapomnělo. Má to svoji logiku. Vždyť ti, kteří se o naši tragedii nejvíce zasloužili, jsou dnes našimi přáteli „ve zbrani", tak proč jim připomínat nepříjemné věci? Nezapomínejme ale, že to byly právě Anglie s Francií, které politikou appeasementu a svého pomyslného chvilkového dílčího prospěchu přímo zapříčinily rozpoutání 2. světové války. Svůj kořistnický podíl na rozbití tehdejšího Československa měly vedle Německa i jeho tehdejší „ministranti" - bekovské Polsko a horthyovské Maďarsko. Zvláště roztrpčeno bylo Polsko, a to proto, že nebylo coby pátý účastník přizváno k jednání v Mnichově, o což tak vehementně usilovalo. Ve své aktivitě a chtivosti na podílu kořisti urychleně předložilo Praze ultimatum požadující vydání slezského Těšína, který také už 2. října 1938 obsadilo. Maďarsko, aby nezůstalo pozadu, vzneslo své nároky na velkou část Slovenska a Podkarpatskou Rus. A. Hitler s požadavky Polska a Maďarska souhlasil, neboť si byl dobře vědom, že ústupkem polským a maďarským ambicím se mu podařilo „aktivizovat spojence" proti Československu. Hitlerovým cílem byla legalizace německé okupace a veřejná prezentace, že jakýkoliv odpor proti rozdělení Československa nemá žádnou perspektivu. Je smutnou skutečností, že dokonce polský historik P. Wieczorkovski ještě v r. 2005 litoval, že Polsko se v roce 1939 nedokázalo dohodnout s Hitlerem (i když se o to pokoušelo) a že s ním neporazilo neoblíbené Rusko.
A co říci závěrem? Snad už pouze a jen tolik, že k dnešní ostrakizaci Ruska se využívá vše možné i nemožné. Markantním příkladem je i zmiňovaná Smlouva o neútočení mezi Německem a SSSR z 23. 8. 1939. Ve smlouvě se obě strany zavázaly, že nepoužijí vojenskou sílu proti druhé straně a nespojí se s jejich nepřáteli. Jsem názoru, že tento pakt byl do určité míry i vynucený okolnostmi, které mu předcházely. (Např. opakované snahy SSSR se dohodnout s Anglií a Francií na společném postupu proti Hitlerovi, které se z taktických důvodů setkávaly s jejich strany s nezájmem). Anglie a Francie do poslední chvíle zřejmě věřily, že SSSR se dostane do přímé konfrontace s hitlerovským Německem a samy budou uchráněny, v čemž se krutě zmýlily. Záměrně rozšiřovaný strach z bolševismu však vykonal své. SSSR na podporu a pomoc tehdejší Anglie a Francie spoléhat nemohl, spíše naopak. Vědom si prohlašování N. Chamberlaina: „Aby Británie mohla žít, musí sovětské Rusko zmizet." SSSR byl proto nepřímo přinucen jednat, i když to nebylo „košér" (Př. dodatek k sovětsko - německé smlouvě), neboť na válku s Německem nebyl tehdy připraven. Jak hovoří staré jezuitské heslo „Účel světí prostředky" se také stalo. Jedním z důležitých pozitiv této smlouvy pro SSSR bylo získat „pauzu" na přípravy k válce, která už klepala na dveře. Mohl tak mj. posílit průmysl a zvýšit početní stav Rudé armády. Anebo se snad mýlím? Ale na to si již musí odpovědět každý sám!
Ing. Václav Svátek
Severoceskapravda.cz
