České národní listy

Náš hrdina, československý Palach,  zanechal po sebe výzvu. Za spoločný štát - Československo“

Vážené médiá!

Dnes, v deň 75. výročia úmrtia prvého československého prezidenta, T. G. Masaryka, ako česko-slovenský aktivista si dovoľujem pripomenúť Vám, že spoločná vlasť Čechov a Slovákov bola pre oba naše národy veľmi prínosná a že je vhodné spomínať na ňu s úctou.

Nie všetci zanietení bojovníci za vlasť majú čestný veniec. Jedným z takýchto zabudnutých je prešovský rodák Jozef Aszmongyi, v roku 1992 61-ročný starousadlík v Českej republike, ktorý dňa 16. septembra 1992 v obci Hasina v okrese Nymburk spáchal samovraždu sebaupálením. Tento Maďar podľa priezviska, Slovák podľa pôvodu, Čech podľa bydliska a Čechoslovák nielen občianskym preukazom, ale Čechoslovák aj rozumom a srdcom, zanechal po sebe výzvu „Za spoločný štát – Československo“. Výzva sa obracala na všetkých ľudí dobrej vôle, na Čechov a na Slovákov, aby urobili všetko pre udržanie spoločného štátu. Táto jeho výzva je časom už prekonaná. Ako trvalé by sme si však mali vziať jadro Aszmongyiho odkazu: Nech sa k sebe vzájomne majú český a slovenský národ ako blízki bratia!

Nepripomínajme si len Jana Palacha, bol aj Jozef Aszmongyi !

Stupava 14 . 9. 2012

 S pozdravom

                                                                                        Michal Petrovič Slovanský

                                                                                               predseda SK ČSV

Poznámka:  Vzpomínám si, již ne tak zřetelně,  na mladé lidi, mladíka a jeho přítelkyni, Čechy, kteří spáchali společně sebevraždu. Vzkaz byl asi následující: Nemůžeme žít v také v takové nemocné společnosti.

Zamřelo ještě několik dalších lidí. Jejich sebevražda byla v podstatě protestem proti společenským neřádům. Vše se tehdy odbylo několika větami. V některých případech bylo naznačeno, že šlo o nemocného nebo jinak vyšinutého člověka. Byla to pravda?

Kde jsou jména těchto lidí? Proč tisk jejich společenský protest nezaznamenává i v současnosti. Ti lidé, zaplatili svým životem za to, aby naše společnost byla lepší. Proto bychom měli na ně vzpomínat. Kdo jejich oběť nejvyšší skrývá a proč?  

Vzpomínáme-li na J. Palacha, a to je velmi dobré, měli bychom vzpomínat i na oběť oněch dnes pro nás již bezejmenných. Dvojí metr v takových případech je hrůzný.

ČNL