Naproti století Asie

Jelena Pustovojtova

27. října 2019

Když se ukázala nepřiměřenost amerického vyžadování statusu „jediné globální supervelmoci“ (podle Brzezińského), začaly rozvojové země hledat své místo ve světě. Pojilo se to k hospodářskému růstu velkých asijských zemí. Ve skutečnosti růst způsobil nespokojenost Asijsko-pacifického regionu. Snaha západních států udržet si zde své pozice a zisky byla krvavá.

Hlavní nástroj korporátní kolonizace světa je globalizace po americku, tedy jedno selhání za druhým. Ta ustupuje své rodné sestře jdoucí z východu – globalizaci po asijsku. USA od poloviny dvacátého století  měnily dolarem a zbraněmi státy starého světa ve vazaly, k nimž připojily i část bývalých sovětských republik. Čína si dnes nakupuje svůj „tým“ a  investicemi k sobě poutá ekonomiku asijských sousedů i Afriky a všech, na které dosáhne.

Příklad: Dnes jsou veškeré strategické plány rozvoje Filipín přímo závislé na čínských investorech. Filipínský prezident Duterte chce získat od Číny 180 miliard dolarů na infrastrukturní projekty. Přitom důvěra Filipínců k Číně není větší než 24 %, naproti tomu USA je nakloněno 73 % obyvatel země. Spojené státy vždy považovaly Filipíny za jednu ze svých hlavních opor mimo NATO. V roce 2011 podepsaly Manilskou deklaraci k potvrzení dohody o americko-filipínské vzájemné obraně z roku 1951. Za dva roky nato se objevila iniciativa Si Ťin-pchinga Jeden pás – jedna cesta, k níž se za 6 let připojilo 126 zemí a 29 mezinárodních organizací z Asie, Afriky, Oceánie, Evropy a Jižní Ameriky. Hlavní čínský argument je přes 70 miliard dolarů vložených do účastnických zemí. Dnes existuje 82 zón týkajících se hospodářské spolupráce s Čínou, je otevřeno 4 tisíce podniků a vytvořeno 244 tisíc nových pracovních míst. Je něčeho takového schopná Amerika?

Ekonomové nemají pochyby o tom, že 1,4 miliardy Číňanů se v ekonomických záležitostech bezpochyby „obejde“ bez 329 milionům Američanů. Hlavní otázkou zde je, kolik potřebují času v honbě za vedoucím postavením, aby mohli svůj hospodářský růst podporovat vojenskou silou. Asi ne mnoho a je potřeba zvolit, kam se kdo přiřadí, zda k Pekingu nebo k Washingtonu. Otázkou je to především pro Japonsko, Indii a Jižní Koreu.

Jedním z příznaků probíhající volby je například to, že Čína s Indií při setkání svých vrcholných představitelů oznámily, že „začínají nové vedení spolupráce uvážlivě beroucí v úvahu svoje rozdíly“. Za tři dny návštěvy se ukázalo oteplení vztahů mezi indickým premiérem a čínským prezidentem. Times of India napsaly: „Významným výsledkem druhého neformálního setkání Módiho je to, že zahrnuje vytvoření nového mechanismu pro rozvoj obchodu a investic na vyšší úrovni, čínské záruky neopomíjet obavy Indie při jednáních o připravované dohodě o všestranném regionálním  hospodářském partnerství, spolupráci a bezpečnosti a doplňujících opatřeních na upevnění důvěry při udržování klidu na hranicích.“

Jelikož Brity zosnované teritoriální spory mezi Dillí a Pekingem o MacMahonovu linii v indickém státu Arunáčalpradéš již třikrát vedly k ozbrojenému konfliktu mezi Indií a Čínou, rozhodli se vůdci obou asijských mocností „brát obezřetně v úvahu rozdíly  a neučinit z nich předmět sporů“. Tak je pro Dillí odstraněna hlavní důvod vojenské spolupráce s Amerikou.

Podle pekingského Global Times se evropeizace 19. století a amerikanizace 20. století mění na éru Asie, „která je podmíněna  rozmachem Číny a hospodářským růstem Indie“. K odstranění dlouhodobé podezřívavosti jednoho k druhému musejí tyto dvě mocnosti spolupracovat tak jako nikdy dříve.

V NASA odhadli, že pokud se Čína a Indie „vezmou za ruce“, pak může Asie do roku 2040 produkovat přes 50 % světového HDP a spotřebovávat kolem 40 % světové výroby. Číňané jsou přesvědčeni, že nikdy „nepropasou možnost chytit příležitost za pačesy“. Pokud by se tak stalo, bude to začátek „století Asie na planetě“.

Dosud k takové perspektivě silně napomáhá Washington. Jak postupně kroutí „přátelům“ ruce a hovoří jazykem sankcí s konkurenty a geopolitickými soupeři, využívá sílu jako poslední argument ve sporu s potenciálními Spojenými státy asijskými, stále více připomíná poskakování slábnoucího borce v ringu.

Převzato z Fondsk.ru

Outsidermedia.cz