Nálada lidu počátkem roku 1940 byla u valné většiny občanů z hloubi duše vzpurná
Nálada lidu počátkem roku 1940, vzdor národnostnímu útlaku lhaní v novinách a rozhlase, byla u valné většiny občanů z hloubi duše vzpurná
Německým rolníkům v sousedních obcích po roční okupací počalo v hlavách pozdě svítat. Jelo několik loučských do "staré říše". Vrátili se zle zklamáni. "Nemají tam zemědělci nikoho k práci. Mladí všichni v uniformách." Mechanizace byla tehdy na výši jako u nás. Mnoho bylo nuceno nastoupit s koňmi do války aj. věci, které jsme jim ani věřit nechtěli o spokojenosti v Říši. ("Maul halten und weiter dienen", držet hubu a dále sloužit bylo případným heslem diktatury.)
K tomu jedna skutečná událost na dosvědčení. Starší Němec Urbaschek ze Schröffelsdorfu (Nová Dědina) k výzvě zvýšit dodávky cukrovky dovolil si odpovědět cukrovarské společnosti v Breslau, že dodá tolik, kolik mu vyroste. Za troufalou odpověď potrestán účastí na pořadovém cvičení v mládežnickém táboře u Uničova - (Mährisch Neustadt.)
Mnozí pozdě vzpomínali svobodných projevů v bývalé ČSR. Velké pokuty byly za nedodržování předpisů. Obchodník s ovocem F. B. za neoznačení druhu ovoce 22 RM pokuty. Za týrání zvířat a jiné taktéž. Pro lidi ve věznicích to však neplatilo. Pokuty za ovoce byly jen zpočátku okupace. Zanedlouho se odváželo do staré říše bez označení druhu vše, co se jen odvézt dalo. To již byly veškeré velkoněmecké sily v pohybu na dobytí světa.
Nálada lidu počátkem roku 1940, vzdor národnostnímu útlaku, lhaní v novinách a rozhlase, byla u valné většiny občanů z hloubi duše vzpurná, navenek opatrná.
Záležitostí znovu nepochopitelnou byla tříměsíční válka SSSR s Finskem. Co to bylo různých dohadů a kritiky tehdejší politiky. Poslech zahraničního rozhlasu, hlavně z Francie a Anglie, byl potajmu rozšiřován. Byly vysoké tresty při zjištění poslechu. Víra v porážku nacismu a znovunabytí svobody byla všeobecná a pevná. Byla-li někým vyslovena možnost opaku, byla ihned připojena pomyslná hrůza, co by potom následovalo.
Na zimní pomoc (Winterhilfe) byly sbírky každý měsíc. Často oberlehrer Klein v černé uniformě SS stál v neděli před vchodem na hřbitov s pokladničkou a žádal příspěvek. Proti sbírkám nebylo zásadního odporu pro zlikvidování žebroty na vesnici.
Zapomenuté pohraničí
