České národní listy

Vrcholem nacistické nadutosti byla také prosazovaná představa, že "doba těsné spojitosti Čech s Říší byla pro ně vždy kulturního a hospodářského rozmachu" (s. 35). Přesvědčení o výhodnosti spojení s Říší je často citace obsažené ve Zlaté bule sicilské z r. 1356, která upravovala volbu německého krále. "Mezi sedmi kurfiřty zaujímal český král jakožto říšský číšník první místo" (s. 35).

Zcela nepochopeným obdobím je pro nacistickou propagandu doba husitská a nemá cenu opakovat lživá tvrzení. Určitý ohlas falešných názorů dnes najdeme jen v literatuře novofašistické a pravicově extrémní v českém prostředí. Mezi Němci jen kritičtí badatelé uznávají význam evangelického, nekatolického Luthera.

Řád německých rytířů se stal oslavnou osou německých dějin. Zdůrazňoval úlohu Heindrichova Lva na pobřeží Ostsee, pokračovatelem se stal řád německých rytířů. Učebnice z roku 1943 o tom sděluje základní fakta. "Jeden polský kníže povolal řád, který vedl velmistr Hermann Salza na pomoc proti pohanským Prusům. Podrobili si zemi v těžkých bojích. Za mečem následoval pluh. Do země byli povoláni němečtí sedláci a měšťané". Závěr poučení vyzněl, že životní německý prostor byl rozšířen tím, že bylo získáno staré území germánského lidu (s. 38). Zmíněné území nebylo germánským územím.

Další obdivné řádky učebnice věnuje německému mocenskému spolku - Německá hansa a též výpravám Vikingů. Světové prvenství si přisvojili němečtí vědci, prý „tvůrčí síla německého národa podala ve všech oborech velké výkony" (s. 41).

Nepřekvapí skutečnost, že značná pozornost je věnována Martinu Lutherovi a třicetileté válce. Zde opět vyvstane nacistické hodnocení Albrechta Valdštejna, Němci ho uvádějí jako Wallensteina. U Luthera oceňují jazykové sjednocení německého lidu, u Valdštejna jeho vojenskou zdatnost, jeho jménem jsou pojmenovány i vojenské jednotky SS.  "Zabavením majetku protestantské šlechty za protireformace Valdštejn neobyčejně zbohatl a svého majetku použil k tomu, aby najal silné vojsko. Valdštejn zastupoval především věc Říše. Měl v úmyslu zřídit jednotnou silnou Říši se silným císařem. Především však chtěl ukončit náboženské zápasy jednotlivých vyznání, ve smíru náboženských stran viděl předpoklad politické jednoty Říše. Proto také nechtěl vytáhnout znovu do pole proti protestantům. Když vyjednával se Švédy, aby tím zajistil Říši mír, byl zavražděn r. 1634 v Eger na rozkaz vídeňského dvora, ovlivněného jezuity" (s. 45).

V kolaborantském popisu historie je i nabádání k válce proti Francii. Válka zuřila ještě dalších 14 let. "Také Francie se vyřítila na smrtelně zraněné Německo. Katolický kardinál Richelie naprosto neměl náboženské rozpaky, když se spojoval s protestantskými Švédy. Německo mělo být v zájmu silné Francie nadobro rozbito a hranicí se měl stát Rhein" (s. 45).

Další popis historie má opět sloužit k podněcování války, když příslušná kapitola nese označení "nepřátelé využívají slabosti Říše". Důkazem má být francouzský král Ludvík XIV., štval Turky proti Německu. Roku 1683 postupem proti proudu Donau obklíčili Vídeň. Závěr je vítězný. "Němci opětovně osvobodili Evropu od nebezpečí, které hrozilo v dalekých stepí východu. Dodatečně je tu i poznámka, že němečtí sedláci se usadili při Donau, Tise a v Banátě (s. 48).

Zcela propagandistický charakter má část publikace věnovaná Velké francouzské revoluci, \" závěrečném hodnocení je tato revoluce označena za "nebezpečná bludná učení z Francie ohrožující Evropu" (s. 52). Vše s čím dnes argumentuje česká i světová pravice tu již najdete v zárodečné podobě. Příklady: Svoboda je ochota podřídit se národním požadavkům. Lidé jsou rasově rozdílní. Lidé nejsou ve výkonech stejně cení. Každému, což jeho jest. Židovstvo začalo jako mezinárodní moc bojovat rozkladně proti národům, aby dobylo světovlády (s. 54).

Z napoleonského úseku dějin vytěžila nacistická propaganda i pro české studenty poučení o cestě k politickému sjednocení Německa. "Pruský král Vilém I. poznal, že jeho stát si může činit nárok na vůdčí postavení, jen bude-li mít silnou armádu" (s.59). "Jmenoval proto vedoucího ministra Otto von Bismarcka. Vesla státu se uchopil muž světodějné velikosti". A dodatek? "Německá otázka se dala řešit jen krví a železem" (s. 39). Další oslavná slova jásala, že Prusko převzalo vedení německých věcí a Bismarck skoval znovu Říši".

Další strategické záměry jsou zde obsaženy v myšlence sjednotit státy jižního a severního Německa. Cílem bylo vytvořit spolek na výboj a odboj. Rakousko po válce prusko-rakouské muselo být usmířeno, aby se nestalo ochotným spojencem Francie. Mezi německou veřejnost bylo vypuštěno tvrzení o židech, kteří vypsali odměnu jeden milion franků na zavraždění pruského krále, kancléře Bismarcka a Moltkeho. Nikdy se nic takového neuskutečnilo. Bezprostředním důvodem k německo-francouzské válce se stala Berlínem odmítnutá záruka, že pruská dynastie neobklíčí Francii tím, že Hohenzollernové se nestanou panovníky také Španělsku. S podobnou myšlenkou zapůsobil A. Hitler, když na západní frontě obkličoval Francii svým nacistickým režimem a od roku 1939 také na jihu fašistickým Španělskem. To vyvolalo obavu v Paříži jít na pomoc Československu v době mnichovské krize. Německé vítězství přimělo Bismarcka, aby za obléhání Paříže vyhlásil Německo císařstvím. Učebnice praví, že Německo muselo být znovu vybudováno krví a železem (s. 64). U maturitních zkoušek se zadávala otázka: „jak byla Říše znovu ukuta". Poražená Francie musela zaplatit pět miliard franků za válečné náhrady. Po ukončení první světové války se situace obrátila, platit mělo Německo a Hitler této skutečnosti využil k vyhlášení za zločin a pokoření Německa.

Další pasáže učebnice se zaměřují na problematiku jak železný Kancléř zajistil své dílo (s. 64). Říše byla spolkovým státem s císařem v čele. Věci vládní vedl říšský kancléř v úloze ministerského předsedy a císařova zástupce. Tím byl vyřazen slabošský parlament a odstředivé snahy jednotlivých zemí. Zákonem o kazatelně bylo zakázáno, aby církev komentovala kriticky vládní cíle. Školy byly vyňaty z rukou církve. Jezuitský řád byl zakázán, stát si osvojil právo instalovat duchovní. Od roku 1875 byl platný jen občanský sňatek. Duchovní před nástupem svého úřadu museli složit státní zkoušku. Stát omezil finanční vydržování církve. Proti sociálně demokratickým snahám použilo Německo sociální zákony.