Na rozum
Na rozum
Marek Řezanka
Kdysi v jedné zemi malé
za sedmero svahy
poslouchali lidé krále,
který jim byl drahý.
Když dostal vztek na Marušku,
boj vyhlásil soli.
Utopit ji dalo fušku
(tu sůl) – sankce bolí.
Ze soli byl symbol zrady
dcery svého otce,
k níž ten obrátil se zády.
Přijala to krotce.
Otec zuřil, vzteky rudý,
že je dcera hrubá
a že šíří samé bludy,
až mu v oku škubá.
Kdo by cekl, že sůl chutná,
byl by na seznamu.
Udavač je funkce nutná,
prásknout má i mámu.
„Bez soli se dobře vaří“,
hlásal šašek dvorní.
„Kdo si stěžují, jsou lháři“,
biřic upozorní.
Každou babku povolali,
ať se soli zbaví.
Vedl se boj dokonalý,
jak líčily zprávy.
Když byla sůl utopená,
nebylo co prodat:
U všeho tak rostla cena
a s ní větší škoda.
Na soli tam postavené
měli téměř všechno.
Poddané hlad k hradu žene.
Křičí, že prý zdechnou.
Král je trochu rozmrzelý,
že nic není slané.
Kyselé holt žvýká zelí,
hned jak ráno vstane.
„Za vše může kmotra její“,
vladař z trůnu hřímá.
Lidé tonou v beznaději:
Král chce sůl vézt z Říma.
Kolik jí je, hned se kasá:
„Tahle sůl je jiná“.
Už ji ochutnala chasa:
„Brr – vždyť je to hlína.“
Cestou se holt vysypala,
hrnuli ji zpátky.
Rádci křičí svorně „Sláva“
a špulí své zadky.
Brzy rozneslo se v kraji,
kolik stála špetka
(i když dvůr to děsně tají):
„Svrhněte ho, zmetka.“
Co dřív bylo za dva groše,
tisíc zlatých stojí.
I ten chromý s holí došel,
připravený k boji.
Jak již v pohádkách to bývá,
k dobrému vše spělo.
Sůl byla, i chleba skýva,
jedlo se a pělo.
Kmotra všechny zachránila
(soli měla mraky).
Z babizny je paní milá.
Rádcům balí paky.
Poučení je zde zřejmé:
Jak že zahnat krizi?
Na rozum vždy svorně dejme,
hlupák potom zmizí.
Zde je báseň namluvena: muamarek.cz/files/mp3/na-rozum.mp3
Trest pro pana Šafra
Dne 20. 7. 2022 zveřejnil Pavel Šafr na svých facebookových stránkách následující text:
„Měli bychom postavit mimo zákon všechny kolaboranty s Ruskem. Kdo na sociálních sítích vyjádří obdiv k masovému vrahovi Vladimíru Putinovi, měl by být okamžitě předveden na policii. Měl by se zodpovídat z trestého činu podpory genocidy. Každý vlastizrádce, který šíří ruskou zločineckou propagandu, musí čelit trestnímu stíhání. Je konec. Musíme trestat hnusnou zradu našeho národa, kterou představuje šíření ruské zločinecké propagandy. Musíme trestat zradu České republiky. A zradu lidskosti.“
Tuto výzvu psanou osobou činnou v médiích považuji za skandální a krajně nebezpečnou hned z několika důvodů: 1) Názorové odpůrce generalizuje do škatulky „kolaborant s Ruskem“ a „zrádce“. 2) Takto označené jedince různých názorů a postojů, kteří mají společnou pouze onu Šafrovu nálepku, hodlá kriminalizovat (Trochu si přitom odporuje, že požaduje, aby tito lidé stáli mimo zákon, i před ním, ale co čekat od tohoto zjevně nevyrovnaného člověka, který svým dlouhodobým působením do puntíku naplňuje definici fanatika?). 3) Šafr požaduje lynč „zrádců“, což je výzva k nenávisti. Jen za toto prohlášení by měl být zbaven možnosti veřejně publikovat, neboť šíří předsudečnou nenávist a společnost pouze rozeštvává. Osobně bych měl pro něho trest zcela jiný, motivovaný Čapkovou povídkou „Zločin v chalupě“. Šafr by tak měl stokrát ručně přepsat následující text:
Proč je zcela legitimní požadovat pád stávajícího ukrajinské režimu
Z různých stran slyšíme, že Ukrajina „musí za každou cenu vyhrát“. Že jde o princip, o mezinárodní právo, o humanitu, o hodnoty demokracie, a já nevím co všechno. Sami autoři těchto výroků si patrně jejich plytkost a prázdnotu tváří v tvář realitě neuvědomují. Přitom by stačilo držet se následujícího desatera.
1) Postupujeme-li konsistentně, musíme přihlédnout k tomu, jak bylo u nás posuzováno hrubé porušování mezinárodního práva a jak bylo nahlíženo na zločiny proti lidskosti ve válkách vedených Spojenými státy americkými (bombardování Bělehradu v roce 1999, útok na Irák v roce 2003, napadení Libye v roce 2011 atd.). Použijeme-li Šafrovu dikci, potom kolaboranti s USA se měli zpovídat z podpory genocidy. Ale dobře víme, že se z ní nezpovídali – a ještě kontrolovali, zda i jejich okolí vyjadřuje správné nadšení ze zabíjení civilistů a mučení osob na Guantánamu.
2) Každý občan má právo na svůj názor a jeho svobodné šíření. Doplním-li bod číslo 1, nikdo nám nemůže vnucovat, jak který z válečných konfliktů smíme či nesmíme hodnotit a se kterou ze zúčastněných stran smíme či nesmíme sympatizovat. Stíháno by mělo být pouze jednání vybízející ke genocidě (typické je volání po zplynování či jiném způsobu likvidace části populace či etnika). Možnost vyjadřovat odpor vůči jakémukoli politickému režimu ale musí být z logiky demokratického přístupu samozřejmostí.
3) Na Ukrajině proběhl puč. Násilný převrat – a to v roce 2014. Tento puč vynesl k moci politiky, jakými byli Jaceňuk, Avakov, Ťahnybok, Porošenko a nejnověji Zelenskyj. Někteří z dříve jmenovaných již i na Ukrajině dostali přívlastek zrádce – například Porošenko. Výše jmenovaní zavedli v zemi tvrdou cenzuru a oktrojovali své politické odpůrce. Zelenskyj zakázal hned několik opozičních stran včetně Socialistické strany Ukrajiny, Socialistů, Pokrokové socialistické strany Ukrajiny, Levé opozice, Svazu levicových sil, Opozičního bloku či Opoziční platformy-Za život s tím, že je všechny šmahem – zcela v souladu s fašistickými příručkami – označil za „nepřátelské“, tedy „proruské“. Jakmile někdo takovýmto způsobem decimuje opozici, je zřejmé, že se jedná o totalitáře nejhrubšího zrna. Demokraticky smýšlející lidé by měli tlačit na jeho svržení.
4) Zelenskyj zatáhl zemi do válečného konfliktu. Sliboval voličům mírové dohody s Ruskem, aby v praxi obě Minské dohody naprosto bojkotoval. Místo toho pokračoval ve vedení občanské války, která si od roku 2014 do konce roku 2021 vyžádala cca 13 000 obětí. Jak dlouho ještě měla být tato válka za nečinnosti Evropské unie tolerována? Proč zde nebyl vyvíjen tlak (ekonomický s pohrůžkou vojenského zásahu) na ukrajinské režimy, aby Minské dohody dodržovaly?
5) Zelenskyj je jedním z hlavních aktérů aféry Pandora Papers. Již proto by mělo být jeho setrvávání ve funkci nemyslitelné.
6) Současný režim nechává vlastní obyvatelstvo zcela nesmyslně krvácet. Oficiální denní počet ukrajinských padlých vojáků je stanoven na cca 500, a to je nutné počítat s výrazným podhodnocením oproti skutečnosti. Občané Ukrajiny nemají, jak se Zelenského zvůli bránit. Jsou mu doslova vydáni na milost a nemilost.
7) Pokud se stávající režim na Ukrajině ještě nějaký čas udrží, vzroste podíl ukrajinského území obsazeného Ruskem a hrozí, že zbylá osekaná Ukrajina zanikne ve splynutí s Polskem.
8) Zelenského režim je podezřelý z páchání zločinů proti lidskosti, zejména vůči civilnímu obyvatelstvu. Tyto zločiny by měly být prošetřeny.
9) Aby se mohla Ukrajina začít rekonstruovat, je třeba dojednat mír. Ten ale Zelenského režim setrvale odmítá a pokračuje v linii vyostřování války s Ruskem ke globální válce.
10) Přejeme-li si multipolární svět s pevně danými pravidly a zákony, kde nerozhoduje toliko zvůle jediné mocnosti, je zapotřebí, aby současný ukrajinský režim a potažmo americké pokusy o eliminaci Ruska byly totálně poraženy.
Snahy o kriminalizaci zde sepsaných bodů znamenají ve výsledku jediné: Tvrdou cenzuru a totalitu. A to je to, proti čemu bychom měli bojovat. Ne proti odlišným názorům a argumentům, s nimiž máme polemizovat, ale v žádném případě je potírat násilím. Jinak pak nechápu, na obranu jakých že hodnot to mnozí – pana Šafra nevyjímaje, bijí na poplach.
