Mysleme na naše zájmy…
Mysleme na naše zájmy…
Marek Řezanka
Podle mainstreamových průzkumů má Jaroslav Bašta minimální šanci na postup do druhého kola, natož na vítězství v prezidentských volbách. Pokud by tyto průzkumy měly pravdu, znamenalo by to, že: 1) Daný kandidát je jako osobnost nezajímavý a 2) Program tohoto kandidáta je ve společnosti zastoupen pouze marginálně.
Skutečnost je však taková, že z devítky kandidujících má nejvyšší politické zkušenosti a nejvýraznější stopu v dlouhodobém boji za demokracii právě Jaroslav Bašta. Zatímco vládní politici o podobném kandidátovi pouze mluví, alternativa takového kandidáta skutečně nalezla.
Nyní tedy přistupme k tématům, kterým se Jaroslav Bašta věnuje a v přístupu k nimž se zcela jednoznačně profiluje:
1) Téma ohrožení svobody slova cenzurou a politikou nálepkování uplatňovanou kabinetem Petra Fialy. Jaroslav Bašta jako jediný z kandidujících poukazuje na nebezpečí totalitarizace naší společnosti, která pramení z nálepkování, potlačování diskuse a kriminalizace lidí s kritickými názory: „Když demokracie existuje a funguje, není jí zapotřebí dávat nějaké přívlastky. Potřebuje-li dovysvětlení, není to demokracie. Kdysi jsme měli „lidovou“, dnes „libovou“ (rozuměj, jen pro někoho)… Dnes zvolna také nálepky nahrazují diskusi a vytvářejí předpoklady pro následná trestní stíhání. Je to jedna z varovných známek přicházející totality… Česká společnost polarizovaná je. Asi nejvíce za posledních třicet let. Rozděluje ji především otevřeně konfrontační politika současné vlády vůči nezanedbatelné části vlastních občanů a neutěšená ekonomická situace způsobená enormními náklady na energie a vysokou inflací. Situaci záměrně i nezáměrně zhoršují média hlavního proudu např. adorací provládních demonstrací, a naopak démonizací a urážkami demonstrantů protivládních. Negativně působí i pohrůžky cenzurou, výzvy k udávání občanů majících jiný názor. Tohle nemůže dobře dopadnout.“
2) Téma role prezidenta republiky. Jaroslav Bašta nepřistupuje na nic neříkající a prázdný výkřik o sjednocování neslučitelného – a místo toho nabízí roli moderátora v diskusi, kterou pokládá, podobně jako Masaryk, za stavební kámen demokratického procesu: „Úlohou prezidenta není národ sjednocovat líbivými thymolinovými frázemi nebo generálským juntovním zastrašováním… – ale vysvětlovat, že to rozdělení je normální jev, se kterým se musíme naučit žít. Prezident má moderovat dialog mezi různými názorovými skupinami v masarykovském duchu – demokracie je diskuse. Jen v totalitě existuje jediný povolený názor.“
3) Téma postavení České republiky poté, co se rozpadne Evropská unie (EU). Jako analytik vyhodnotil současný stav Evropské unie, odříznuté za přispění nesmyslných „protiruských“ sankcí, které jsou ve skutečnosti protievropské, a následky teroristických útoků na Nord Stream 1 a 2 od klíčových zdrojů, za kritický a neudržitelný. Potřebujeme scénář, co dělat poté, co evropský projekt zkrachuje: „Nemyslím si, že by Česká republika musela z Evropské unie vystoupit, spíš očekávám, že se Evropská unie v podobě, v jaké je teď, rozpadne, protože je nereformovatelná a první náznaky přicházejí právě od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.“
4) Téma míru, jehož prapor drží ze všech kandidujících právě Jaroslav Bašta, jenž chce zabránit vojenské mobilizaci naší společnosti: „Chci mír a normální život. Ne válku a bídu.“
5) Téma spolupráce se všemi světovými velmocemi, které budeme potřebovat, zvláště, připustíme-li neodvratnost rozpadu EU. Zatímco provládní kandidáti se mohou přetrhnout, kdo se více vymezí jako „prozápadní“ a kdo více odsoudí Rusko a Čínu, Jaroslav Bašta myslí na naše pracující: „Bez ohledu na současný stav, je třeba hledět do budoucnosti. Ruská federace zůstane největším sousedem a výzvou Evropské unie a o Čínské lidové republice stále platí, že je druhou největší světovou ekonomikou. Západ tam navíc převedl většinu výroby spotřebního zboží. Je třeba myslet na poválečné období už dnes.“
6) Téma tzv. Grean Dealu, kterému většina prezidentských kandidátů tleská. Oproti tomu Jaroslav Bašta varuje před zbídačením mnohým z nás a před totalitním prosazováním kroků, jež k tomuto zbídačení povedou: „Psychologicky jde o osvědčený postup – jakmile si lidé zvyknou, že někdo může být veřejně označen za neplnoprávného občana, Schwabové vyhráli. Pak už je jedno, zda to bude kvůli neočkování nebo bílé barvě pleti či náboženství. Tvůrci nové zelené totality jsou eklektici a vybrali ze všech minulých zrůdných ideologií to, co se jim hodí: od Maa velký skok vpřed (Green Deal) a metody kulturní revoluce (cancel culture); protibělošský rasismus se svou tezí o neodčinitelném dědičném hříchu bělosti páchne odvarem z nacistického holokaustu.“
7) Téma pravomocí prezidenta republiky, konkrétně jmenování ústavních soudců. Je to právě Jaroslav Bašta, který by neprosazoval vládě nakloněné kandidáty: „Asi by hlavně šlo o soudce, které z malicherných důvodů odmítl schválit Senát.“
Opravdu si myslíme, že s těmito tématy a Baštovými postoji souzní jenom 3-4 % naší společnosti? Osobně jsem přesvědčen, že se jedná o postoje většiny z nás. Část voličů s těmito postoji dá svůj hlas A. Babišovi, ostatní J. Baštovi. Bavíme se ale celkově o nadpolovičním souboru hlasujících, o tom jsem přesvědčen.
Mainstream, který nám ukazuje preference pro Roberta Nerudu ze společnosti Havel & Partners, která mimo jiné vymáhá pohledávky, pardon, pro jeho ženu Danuši, již jaksi neukazuje pláč a bezmoc lidí, nejvíce žen samoživitelek, jimž jsou v těchto časech odpojovány elektroměry.
Jaroslav Bašta tu není pro rádoby elity a jejich kompars. Je tu zejména pro lidi, na něž stávající pseudodemokracie zvysoka kašle. Pokud tito lidé potřebují pomoc, rozhodně by během prezidentské volby neměli zůstat doma.
Osobně tuto hroznou dobu vnímám jako novodobé Temno, které jsem popsal v následujícím epigramu:
Návrat do středověku
Opět je doba temně středověká:
Chudí ať chcípnou. Splní rozkazy.
Pro soušku hajný vetchou babku leká,
pán zatím celé lesy porazí…
Jestliže nám toto vše vadí a hýbá žlučí, pojďme udělat minimum, které je v naší moci: Pojďme společně zvolit člověka, který udělá maximum pro nápravu věcí, které nás v toto chvíli dusí, paralyzují a neskutečně frustrují a štvou.
