Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 III, Krajková 2 - Vladimír Bružeňák
Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 III
Krajková 2 - Vladimír Bružeňák
To bylo již v době, kdy obec Krajkovou opět obsadila československá moc, konkrétně pohotovostní četnický oddíl nadporučíka Františka Svobody. Většina z těch, kteří včera v obci vyvolali nepokoje, uprchla. Někteří však nebyli tak prozíraví a ukryli se většinou u příbuzných v okolních obcích. Tam si je však Svobodovi četníci vrzy našli, stejně jako v budově úřadu nalezli oba uvězněné , Šarocha se Šrejlem.
Brzy ráno 15. září dostali rozkaz posílit Svobodovy četníky cyklisté první roty cyklistického praporu ze Slaného, dislokovaní od předchozího dne v Sokolově. Pod vedením štábního kapitána Rudolfa Stůje brzy dosahují vytčeného prostoru. V Krajkové se cyklisté stali vítanou posilou Svobodových četníků., kteří tak mohli pokračovat ve vyšetřování událostí ze 13. září. Rota se ubytovala v Maderově hostinci přímo naproti úřadu, velení roty na úřadu samotném. V obci byl brzy nastolen absolutní klid, který zajistili hlídky, co procházely sem a tam. Byl tu však jeden možný problém - rota z velké části byla tvořena odvedenými záložními vojáky německé národnosti. Část z nich byla antifašisticky smýšlejících, o loajalitě některých však mohly vzniknou pochybnosti. Je mezi nimi i čtyřiadvacetiletý vojín Franz Ludwig z Bernartic u Trutnova. Nepatří zrovna mezi ukázněné vojáky, během dne se při hlídce několikrát bavil s jednou z místních žen, zřejmě ženou hostinského Madery, v té době zatčeného. O čem? To nikdo neví.
Postupně se setmělo. V budově pošty a úřadu se stále svítilo, neboť tu probíhalo vyšetřování. Právě do budovy mířící velitel stráže desátník Antonín Krbec dal pokyny k vystřídání dalších hlídek. Venkovním strážím přikazuje, aby zůstaly na místě. Vojín Ludwig však stále někam odchází. Po chvíli se velitel stráže Krbec shání po Ludwigovi, ten se zrovna vrací od pumpy. Je pokárán a velitel stráže nařizuje jeho vystřídání. Zavelí "Náboj skryj", načež Ludwug předpisově sklání hlaveň pušky k zemi a cvakl závěrem. Vmžiku ale hlaveň změnila směr a Ludwig svou pušku namířil na velitele stráže. Večerní ticho prořízly dva rychlé za sebou jdoucí výstřely.
"Ježíšmarjá," vykřikl desátník Krbec a skácel se na zem. Nebohý desátník byl po chvíli mrtev, zemřel na vnitřním krvácení. Vojín Frank, jenž byl součástí hlídky, okamžitě skáče na schodiště úřadu a kryje se za nízkou zídkou. Vojín Novotný se vrhá ke dveřím úřadu a vniká dovnitř pronásledován střelbou. Proti němu se objevuje štábní kapitán Stůj a poručík Kopecký, vyrušení střelbou při rozhovoru v prvním patře úřadu. Stůj vytahuje pistoli a míří jí na hruď vojína Novotného v domnění, že on je střelcem, je však vyveden z omylu. Skloní pistoli a otevírá dveře, oči mu však oslepí zážeh a vzápětí uslyší výstřel. Ihned dveře přibouchl , když v tom jimi prošla další rána, která se zaryla do zdi. Vybíhá proto zpět do patra a skrytý vedle okna bezmocně sleduje záblesky výstřelů jsoucích od protějšího hostince.
Z pravé strany úřadu spěchají malou uličkou k místu střelby vojíni Čapek a Netík, aby zjistili, kdo střílí. Sotva se dostali na roh budovy, Ludwig, jehož oči již dobře uvykli noční tmě, je přivítal bohužel přesnou střelbou. Vojín Bohumil Čapek jen zasažen pod pravé rameno, padá k zemi a po chvíli umírá na vykrvácení. Vojína Františka Netíka zasahuje zákeřný střelec do levé strany hrudního koše, mezi žebra. Kulka prostřelila srdce i plíce, nebohý vojín je na místě mrtev.
Střelba prakticky okamžitě probrala i zbytek vojáků podřimujících v prostorách Maderova hostince. Nikdo z nich však neví, co se vlastně děje, a nastává zmatek.Mezitím se z hlídky vyrušen střelbou vrátil z horní části obce četař Broženský s četařem Karešem a vojínem Bartákem. Na rohu úřadu naráží hlídka na tři těla ležící nedaleko sebe a Boženský okamžitě zahajuje pol Ludwigovi, jehož polohu tuší z křiku kapitána Stůje, palbu z pistole. Následně se všichni tři členové hlídky vrhají do hostince, aby vyburcovali ostatní.
Pomalinku se objevují další vojáci a společně se dostávají k rohu budovy směrem do hlavní ulice, když v tom se ozvou další výstřely. Všichni opět mizí v útrobách hostince, jen svobodník Strnad se přikrčil u zdi domu. Vzápětí však ucítil prudkou bolest v pravém rameni a také rychle prchá zpět do hostince. Kulka mu naštěstí prošla jen svalstvem, vražedné střelbě Franze Ludwiga unikl.
Spolu s ním byl na rohu hostince zraněn i četař Broženský, naštěstí ani jeho zranění nebylo smrtelné, i když bylo počítáno mezi těžké (průstřel levého loketního kloubu). Člen Broženského hlídky četař Stanislav Kareš střílí po Ludwigovi dvě rány z pušky a následně nato si bere k ruce vojíny Zemana a Bartáka a společně přebíhají silnici k budově úřadu. Snaží se ihned zmizet v příkopu, přičemž jsou pronásledováni zuřivou palbou Franze Ludwiga. Ta je bohužel opět přesná. Zasahuje četaře Kareše do levého ramene , a to tak nešťastně, že kulka projede oběma plícemi a vyjde pod pravou lopatkou. Četař Stanislav Kareš během několika minut umírá na krvácení do hrudní dutiny.
Právě v tomto okamžiku se situace ještě více zkomplikuje. Od Sokolova (Falknova) totiž přijíždí četnický autokar s 12 četníky pod velením vrchního strážmistra Václava Kožíškas úkolem eskortovat šest nebo sedm zatčených henleinovců z Krajkové do Sokolova.Autokar s četníky dojel až před úřad a zastavil několik metrů za pragovkou, pod níž ležel střílející Ludwig. Její řidič rozsvěcuje světla a volá na přijíždějící četníky, aby nestříleli. Ti ho však zřejmě neslyší, navíc se ozvou další výstřely. Vrchní Kožíšek proto okamžitě velí "Sesedat" a všichni četníci se kryjí, někteří u schodiště úřadu, další včetně velitele v průjezdu u hostince, kde před několika desítkami minut začal Franz Ludwig své vražedné dílo. Málokdo v tu dobu ví, kde se vlastně střelec nachází.
Ve světle reflektorů pragovky a četnického autokaru, jehož řidič nestačil vypnout světla, zpozorovali z hostince svobodník Václav Čmedla a vojín Josef Lorenz ležícího četaře Kareše. V domnění, že je jen zraněn , se mu rozhodli jít na pomoc. Po chvíli jsou u něho, berou jej pod ramena a táhnou zpět k hostinci, avšak několik metrů pod nimi opět vyšlehnou plamínky vražedných výstřelů. Jedna ze střel zasahuje svobodníka Čmedlu nad levou lopatkou, projede žebry i plícemi a okamžitě jej usmrtí, Další z kulek zasahuje vojína Lorenze, naštěstí ne tak vážně. Raněný se doplíží zpět do hostince.
Nastává ještě větší zmatek, ve kterém vojáci a četníci začnou pálit po sobě. Brzy se však ozývají hlasy:"Nestřílet, střílíte po sobě!" Četníci ze Sokolova poznali hlas svého kolegy Hrubína a palba pomalu utichla. Ve světle reflektorů zatím uprostřed silnice ležel osamocený vojín Ludwig v kaluži krve a těžce chroptěl. Sám si posledním nábojem prostřelil bradu. Bylo krátce po půlnoci, od počátku střelby uběhly zhruba dvě hodiny.
Zpoza rohů a jiných úkrytů se pozvolna vynořovali vojáci a četníci, zbraně připravené ke střelbě. Nebylo však již třeba. Šéflékař cyklistického praporu Jiří Smrčka může jen konstatovat smrt pěti vojáků. Vlastně šesti, neboť asi dvě hodiny po přestřelce přímo před lékařovýma očima umírá i sám vrah, vojín Franz Ludwig. Všichni mrtví byli po sepsání protokolu odvezeni ráno 16. září do sokolovské nemocnice, kde proběhla soudní pitva, jež měla pomoci celou událost osvětlit. Následně byla jejich těla převezena do rodných obcí, kde jim byly v příštích dnech uspořádány velké pohřby, kterých se zúčastnily tisíce lidí a které se tak staly i manifestací odhodlání bránit republiku a její zřízení v okamžiku ohrožení. Vojín Ludwig byl pohřben 20. září v rodných Bernarticích. Pohřbu se dle zápisu v kronice zúčastnilo mnoho členů SdP, ale nikdo nesměl promluvit, neboť na vše dohlížela policie a jakýkoliv projev nad jeho rakví zakázala.
Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019, str. 82-89