České národní listy

Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 II

Habartov 1 - Vladimír Bružeňák

Habartov je hornické městečko nacházející se přibližně deset kilometrů od Sokolova.. Dnes má však z části jinou, zcela novou podobu, než tomu bylo v roce 1938. Po roce 1945 bylo totiž v důsledku povrchové těžby uhlí prakticky zbouráno a nedaleko vznikl nový Habartov tvořený z velké části panelovými domy. Zmizely i všechny budovy , jeř se v roce 1938 staly svědkem jednoho z nejznámějších a nejtragičtějších případů, které se tehdy v československém pohraničí odehrály.

Koncem 30. let tu žilo na 3200 obyvatel, z toho něco málo přes 200 Čechů (většinou horníků), kteří tu měli i vlastní školu. Četnická stanice byla umístěna v přízemí budovy jedné ze zdejších německých škol. Velitelem byl praporčík Jan Koukol, jenž bydlel zde se svou ženou Růženou a dvěma dětmi, osmiletou Jaruškou a dvouletým Honzíkem. . Koukol velel dalším třem četníkům, a sice strážmistru Matěji Přibíkovi, strážmistru Antonínu Křepelovi a strážmistru Janu Pardusovi, jenž tu měl též manželku Růženu (sloužila na zdejší poště) a roční dcerku Věru.

V noci 12. září sice místní henleinovci poslouchali Hitlerův projev z Norimberku a pak celou noc pochodovali s pochodněmi a za skandování protistátních hesel, k žádnému incidentu tuto noc však nedošlo. Nastalo 13. září. Brzy ráno spojila Růžena Pardusová  na poště hovor mezi místním pivovarem a Doupovem, ve kterém se místní henleinovci dožadovali posily 300 mužů. Okamžitě spojení vypnula, nicméně pochopila, že tohle není jen tak, že se něco chystá. Pardusová proto posílá listonoše Desorta na četnickou stanici, aby vše ohlásil. Listonoš se však daleko nedostal, je henleinovským davem vrácen zpět.

Kolem osmé hodiny se na četnickou stanici dostavuje organizátor místní SdP Franz Schugg s žádostí o průvod. Dostává jej a zaručuje jeho klidný průběh. S největší pravděpodobností byl ohlédnout situaci  na stanici pro chystaný útok. 

Zatím se na  náměstíčku před stanicí dav lidí neustále zvětšuje, začínají se ozvývat protistátní hesla. Na stanici navíc vbíhá zadýchaný německý antifašista Richard Kowarzík a sděluje, že na obecním úřadě vlaje prapor s hákovým křížem, byl zatčen obecní strážník a obsazena je i česká škola ve čtvrti Rad (Kluč). Velitel Koukol se strážmistrem Pardusem odcházejí na obecní úřad zjistit, co se děje a proč Schugg neplní sliby o zachování pořádku. Cestu si musí však čím dál více agresivnějším davem doslova proklestit, u budovy obecního úřadu se musí dokonce postavit zády ke zdi, aby se chránili. V rukou okolo stojících jsou vidět gumové tyče, krumpáče, násady od lopat. Situace se zhoršuje, Schugg rozhazuje provokativně ruce a říká, že v nastalé situaci už nemůže nic dělat. Oba četníci volí jediné řešení a horko těžko si klestí cestu zpět na stanici, kam se v pořádku o několik minut později dostanou. Volají na okresní velitelství v Sokolově (Falknově), co mají dělat. Odpověď je spíše zmatená a ne zrovna uklidňující - dotlačit vedení SdP k zachování pořádku a hlavně nezasahovat zbraní! Další telefonát už neproběhne, protože nacisté přerušili spojení. Je po deváté hodině ranní.

Zhruba v té době oblehli henleinovci poštu. Rozrazili dveře, které někdo z úředníků raději odemkl, c vtrhli dovnitř. V jejich čele stál důlní úředník Otto Plass a v rukou držel pistole. Všichni čtyři poštovní zaměstnanci si se strachem stoupají ke zdi. . Henleimovci se zmocňují služebních zbraní a rabují místnost. V tom zazvoní telefon. Plass nechává úřednici Pardusovou, aby se chopil sluchátka. Ta využije situaci a nenápadně spojuje poštu s četnickou stanicí. Na stanici zvedá sluchátko strážmistr Příbek, který s kolegou Křepelou střeží stanici. Pardus s Koukolem jsou ještě venku. Na jeho česky položenou otázku, co se děje dostává jednoznačnou německou odpověď: "Heil Hitler. Tady se bude mluvit německy, pošta je obsazena."

Do sluchátka zřejmě mluvil rozčílený Plass, který, když uslyšel český hovor, nechal paní Pardusovou vyvést před budovu. Pardusová je postavena k plotu a henleinovci se chystají že ji zastřelí. Naštěstí kolem prochází další skupina nacistů a ta ví, že ji ještě můžou potřebovat. Exekuce se tak odkládá, paní Pardusová je postrky hnána ke svému bytu na četnické stanici.

Je kolem půl desáté, celé městečko na nohou. Doly zastavily práci a do Habartova přicházejí desítky horníků a dalších lidí z okolních obcí. Za Koukolem a Pardusem, kteří se jen tak tak prodrali zpět na stanici, vchází dovnitř i delegace henleinovců. Po chvíli doráží další skupina v čele s Ottou Plassem, jenž před sebou žene paní Pardusovou.Ty využívá situace a prchá do svého bytu, kde se s malou Věrkou a babičkou ihned zamyká.

Plass požaduje okamžitě vydání stanice i zbraní a varuje, že německá armáda je už u Chebu. Za chvíli je přízemí plné lidí, další stojí na schodech vedoucích do I. patra. Pardus se strážmistrem Křepelou musejí pod náporem couvat až do zadní staniční místnosti, velitel Koukol se strážmistrem Příbkem  čelí nátlaku ve vedlejší kanceláři. Všichni mají pušky v ruko doufají však, že je nepoužijí. Praporčík Koukol Plassovo ultimatum  a odmítá a dožaduje se spojení se Sokolovem (Falknovem), je však odmítnut. Venku se mezitím řadí četa ordnerů v počtu asi  60 mužů, z Albertova hostince, jakéhosi štábu celé akce, přicházejí další. V jejich rukou se objevují zbraně, pušky, pistole. Plass dobře ví, že má přesilu, a je čím dál drzejší. Když vidí, že jednání nikam nevede, vrhne se ke stojanu, kde visí puška. Strážmistr Pardus mu v tom chce zabránit a vrhne se pro změnu na něho. Začíná rvačka.

Vyjednávání skončilo i v přední místnosti. Hostinský Mädler přiskočil k praporčíku koukolovi a než ten stačil zareagovat, vytrhl mu pušku a obrátil ji proti němu. Stanicí zabouřil první výstřel a praporčík Koukol klesá mrtev k zemi.

Strážmistr Příbek reaguje okamžitě a vrhá se na Mädlera. Je tu však sám  a nastane přetahovaná o pušku, kterou strážmistr po chvíli vyhrává. Do toho zazní další výstřely, z vedlejší místnosti začal totiž otevřenými dveřmi střílet strážmistr Křepala. Jedna z ran zasáhla do hrudi Rudolfa Hampla, jenž padl na zem a začal krvácet, po chvíli však uprchl ven , stejně jako většina henleinovců. Jen Plass utéci nestačil  a byl zasažen kulkou strážmistra Příbka, který během chvíle zasáhl  i hostinského Mädlera. Oba jsou do několika minut po smrti.

To již venku znějí další rány a na zeď stanice začíná dopadat déšť kulek. Je slyšet řinčení skala a křik, henleinovci mezitím vyklízejí náměstíčko a stahují se do okolních domů, četníci uvnitř stanice se opevňují. Ve velitelské místnosti vysazují dveře a přikrývají jimi okno, aby na ně nebylo vidět ze sousedního domu řezníka Kühnla. Několikrát se pokouší telefonovat do Sokolova, sluchátko je však němé.

První výstřely notně vylekaly i paní Pardusovou, která se s dcerou a matkou skrývala v bytě na stanici. Chce uprchnout, otevírá okno a s holčičkou v náručí vyskakuje ven. Je však zadržena místním učitelem Röschenthalerem a jeho pomocníky a odvedena pryč. Cestou si musí vyslechnout nadávky, spílání a vyhrožování, je poplivána, bita a spoutána.

Tři zabarikádovaní četníci na stanici mezi tím zahájili nerovný boj. Strážmistr Příbek má prostřelenou ruku, roztržený ukazováček a vykloubené palce. Pardus s Křepelou, ač zraněni střepinami rozstříleného skal, však pálí z oken stanice na cokoliv, co se kde pohne. A úspěšně. Josef Ehm a Franz Galli  jsou zasaženi a později umírají v sokolovské nemocnici.  Otto Werner a Josef Fritsch utrpěli těžká zranění. Henleinovci následně svolávali posily, protože četnická stanice stále odolávala. Už přes dvě hodiny.

Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938, Vladimír Bružeňák, Jan Ciglbauer, Karel Koc, Ondřej Kolář, Milan Rejthar, Jiří Vaněček, Alena Zatloukalová, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019, str. 9-12