Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 II Bublava 2 - Vladimír Bružeňák
Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 II
Bublava 2 - Vladimír Bružeňák
Drama září 1938 na Bublavě však ještě neskončilo. Jen asi 3 km vzdušnou čarou leží Stříbrná, tehdejší Silberbach. I zde se pokusili henleinovci převzít onoho 13. září moc a obsadit četnickou stanici. Rázný velitel četnické stanice vrchní strážmistr František Novák však všechny jejich návrhy jednoznačně odmítl a pohrozil, že pokud se někdo o něco pokusí, četníci a financové, kteří zde byli jako posila družstva Stráže obrany státu, zakročí se vší tvrdostí. Tím vlastně jakékoliv rozbroje na Stříbrné skončily. Kolem osmé večerní však přišel však přišel telefonát od okresního hejtmana Grösmanna, jenž Novákovi tlumočil rozkaz okresního četnického velitele poručíka Perglera vyslat na Bublavu hlídku a pokusit se vysvobodit zajaté kolegy. Novákovi se rozkaz příliš nezamlouval, od místních i bublavských antifašistů věděl, kolik je na Bublavě soustředěno henleinovců, tudíž splnit úkol bude spíše připomínat sebevražednou misi. Poručík Pergler však trval na svém.
Zanedlouho, již za tmy, se tak družstvo SOS ve složení dva četníci, deset financů a dva čeští hajní vydalo směrem k Bublavě. Někdy před desátou zahlédli světlo bublavských domů, včetně mohutně osvětlené četnické stanice, blízko níž se po chvíli ocitli. Doufali, že právě zde své zajaté kolegy najdou, ti však už byli odvlečeni na celnici. Co se stalo pak, není zcela jasné. Velitel družstva Novák zřejmě došel pod okna stanice a údajně zakřičel "Hände hoch", načež se rozpoutalo peklo. Okamžitě mu odpověděla palba nejen ze stanice, ale i z okolních domů. Ze staničního okna navíc vyletělo několik ručních granátů a celý prostor ozářila světlice. Bylo zřejmé, že henleinovci počítali s tím, že se někdo pokusí bublavské družstvo osviobodit, a připravili léčku.
Záblesky výstřelů a výbuchy ručních granátů ostře prořízli tmavou krušnohorskou noc. Financ Josef Říšský zmačkl spoušť lehkého kulometu, pálit začali i další člrnové družstva ze Stříbrné. Přesila je však velká. Dozorci Emilu Martinů vyráží výbuch granátu pušku z ruky, směrem k němu se potácí strážmistr Brčák. Drží se za břicho, chroptí a vzápětí padá k zemi.. K zemi se hroutí i velitel Novák, jeho padající tělo zřejmě zachránilo od většího zranění finance Hájka, který byl jen dva kroky za ním. Ostatní členové o sobě navzájem přestávají vědět. Odevšad se ozývá palba , nezbývá proto nic jiného, než zachránit si holý život a ustoupit.Družstvo SOD ze Stříbrné je tak dokonale rozbito. Martinů s Říšským mizí v noční tmě, cestou potkávají Františka Mouchu, jenž krvácí z rány na hlavě. Zanedlouho dostihnou hajného Jankovského a respicienta Cheníčka, taktéž poraněného v obličeji. Kolem půlnoci se zbytek družstva šťastně dostáván zpět do Stříbrné. Zranění hlásí i financi Hájek, Kovanda a Říšský.
Chybějí však velitel Novák a strážmistr Brčák. Brzy je to všem jasné. Neúspěšná akce k osvobození jejich kolegů je stála cenu nejvyšší,m, oba zahynuli v palbě henleinovských zbraní.
Půlnoc se pomalu přehoupla, bylo 14. září brzy ráno., když obcí zaburácely motory. Z Kraslic dorazil, pohotovostní oddíl majora Váji v síle až 120 mužů, kolem páté navíc přijíždí i tři lehké tanky LT-35, dvě obrněná vozidla a další vojenské posily. Vše nasvědčovalo tomu, že Bublava bude vzata útokem. Ten byl však prozatím odložen na svítání. Podle hlášení německých antifašistů měli henleinovci stále přesilu, sice jen početní, ale přesto major Vája váhal. Útok na Bublavu by znamenal poměrně velké ztráty, navíc by jistě nějaká střela zaletěla na německou stranu, čehož se československé úřady značně obávaly.
Nakonec bylo rozhodnuto - útok na Bublavu bude zastaven! Ranní úsvit 14. září tak na Stříbrné ukázal desítky rozmístněných vojáků a četníků, přiopravených na rozkaz k útoku. Motory tanků a obrněných aut byly nahozeny, stačilo dát povel. Jenže ten nepřišel. Ještě během dne probíhaly diskuse o možnostech či nemožnostech Bublavn obsadit a zajaté četníky, vojáky a finance, pokud tam ještě jsou, osvobodit. Vpodvečer pronikla do olbce průzkumná hlídka, která zjistila, že tu už prakticky nikdo není. Obyvatelé prchali ve strachu před zásahem československých sil do Německa. Zajatci již v obci nebyli, jen před márnicí ležela těla tří zabitých četníků.
Tím pádem bylo sice jasné, že útokem by obec byla obsazena prakticky bez obtíží, nicméně k čemu by to bylo? Zajatci tam již evidentně dávno nebyli a co s prázdnou obcí přímo na hranicích, kterou by v případě války bylo velice těžko vzhledem k její poloze jakkoliv ubránit? Rozhodnutí bylo jasné. Automobil odvezl 15. září těla tří četníků do Kraslic k pitvě a posléze do Sokolova a Bublava zůstala až do mnichovské dohody v jakémsi pásmu nikoho. Henleinovci, vycvičení v Kliegenthalu již jako Sudetendeutsche Freikorps (vznikl oficiálně 17. září 1938), posílali čas od času do obce své hlídky, stejně tak činily i československé jednotky SOS, které zůstaly rozmístněné na kopcích nad Stříbrnou. Postupně se do obce vracela i část místního obyvatelstva, hlavně ženy, děti a staří lidé. A tento stav setrval až do osudné mnichovské dohody.
Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938, Vladimír Bružeňák, Jan Ciglbauer, Karel Koc, Ondřej Kolář, Milan Rejthar, Jiří Vaněček, Alena Zatloukalová, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019, str. 23 - 24
