České národní listy

Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 II

Bublava 1 - Vladimír Bružeňák

V obci Schwaderbach, dnes Bublava, žilo před válkou přes 4000 obyvatel, z drtivé většiny Němců. Byla tu i četnická stanice a vzhledem k poloze obce přímo na hranicích také celnice. Kromě příslušníků četnictva tu tedy na bezpečnost a pořádek dohlíželi i příslušníci finanční stráže,.

Dne 12. září k večeru se místní nacisté shromáždili  v sále hotelu "Schwaderbacher Hof", kde hromadně poslouchali přenos Adolfa Hitlera z Norimberku. Po jeho skončení se dav vydal za zpěvu zakázaných písní k cventru obce, k žádnému incidentu však nedošlo.

Ještě dopoledne následujícího dne se zdálo, že místní henleinovci nic nového nechystají. Byl to však omyl. Jeden z antifašistů informoval velitele četnické stanice praporčíka Emiliána Hrádka, že v sousedním německém Sachsenbergu se srocují velůké davy, které mají namířeno na Bublavu. Hrádek o tom okamžitě uvědomil  nadřízené orgány v Kraslicích. Od okresního velitele poručíka Perglera  se však dozvěděl, že situace je vážná i jinde, v mnoha okolních městech už vidí prapory s hákovým křížem.- Poskytnout pomoc mu tedy žádnou nemůže.

Okolo poledne zamířila hlídka členů finanční strážeJosefa Novotného a Stanislava Štory z obchůzky na oběd do místního hotelu "Schützenhaus". Poté co se naobědvali, byli při vycházení z restaurace  napadeni několika henleinovci. V mžiku oba přišli o své zbraně, stihli však uskočit zpět do hotelu, kde se zabarikádovali. A měli štěstí, protože hotel ležel jen pás metrů od četnické stanice, odkud četníci vše viděli. Okamžitě proto vyběhli a oba finance osvobodili. Navíc se jim podařilo získat zpět i služební pušky, ovšem bylo jasné, že klid v obci skončil.

To se již přímo na hranicích , jen pár metrů od budovy celního úřadu, srocoval na německé straně dav  čítající desítky jedinců. Z okna celní kanceláře Jaroslava Urbana v přízemí sledovalo spolu s ním neobvyklý ruch sedm financů, kteří na celnici zůstali, neboť ostatní odešli jako posila na četnickou stanici v centru obce. Inspektor Urban okamžitě zvedá telefon a oznamuje srocování na četnickou stanici.

U hraniční závory se zatím utvořil poměrně velký dav především mužů, mezi nimiž zahlédl Urban i místní ordnery a činovníky SdP. Proto raději rychle zamířil zpět k celnici a zamkl dveře. Sám zůstal venku, protože viděl, že místní henleinovec Josef Schmäche spolu s několika dalšími a po chvíli žádal vyvěšení nacistické vlajky na budově celnice. Inspektor, když viděl zvětšující se dav, usoudil, že nezbývá než Schmächemu vyhovět. . Po několik minutách tak nad československou celnicí zavlála nacistická vlajka, což dav henleinovců přivítal s neskonalou radostí. Brzy se však pohledu  na vlající zástavu nacisté nabažili a začali se dobývat do úřadu, který financové mezitím uzamkli. Telefon je navíc hluchý - nacisté přestřihli dráty a celnice byla tak dokonale odříznuta. Co teď? Přesila byla příliš veliká, navíc použití zbraně v těsné blízkosti hranic bylo prakticky zakázáno. Zakrátko dav vtrhl do budovy a všechny uvnitř zcela obklopil. Inspektoru Urbanovi nezbylo nic jiného, než aby odevzdal svou služební zbraň , stejně tak učinil vrchní respicient Baudyš a po něm i ostatní přítomní financové. Henleinovci vtrhávají do bytů, ničí zařízení, strhávají ze stěn obrazy prezidenta Beneše, někteří se prohrabávají v osobních věcech financů a jejich rodin a sprostě kradou. Těhotnou paní Pěchotovou ohrožuje s nožem v ruce řezník (zřejmě majitel protějšího hostince Weidlich) se slovy , že ji toho "českého parchanta vyřízne z těla." Jen křik a prosby jedné z místních žen jej od toho zřejmě odradily.

Je zhruba půl jedné. Praporčík Hrádek dostává z celnice hlášení o průvodu směřujícím do centra obce, tedy k jeho stanici.  A brzy je už vidí, v čele kráčí starosta Martinetz s velkou nacistickou vlajkou. . Dochází k vyjednávání, starosta požaduje společné hlídky z ordnerů a četníků. Je odmítnut, jako ještě několikrát. Své požadavky však drze stupňuje, žádá předání stanice a odevzdání zbraní. Hrádek je čím dál nervóznější, nechává před stanicí rozestavit hlídky. Navíc neví, co se stalo na celnici , spojení přestalo fungovat. Financové, kteří byli na četnické stanici, mají strach o své rodiny a kamarády, které zanechali v budově celnice. Situace se vyhrocuj když v tom se ozvou motory. Všichni na četnické stanici si oddychnou, přijely dva autokary s posilami. Vede je velitel kraslické četnické stanice a zároveň zástupce okresního velitele vrchní strážmistr Václav Fröhlich, který má k ruce čtrnáct četníků z kadaňského pohotovostního oddílu v čele s praporčíkem Bohuslavem Tachecím a několik vojáků, vesměs Slováků.

Příjezd posil mění situaci. Nabízí se možnost zachránit finance a jejich rodiny v celnici. Velitel Fröhlich však otálí. Co se stalo v následujících minutách, bývá interpretováno různě. Jedna verze praví, že autokar vyslaný Fröhlichem měl dojet do Kraslic s klíči od skladu zbraní a trochu nečekaně změnil směr k celnici. Druhá, že byl vyslaný pro rodiny celníků na stanici rovnou. Autokar každopádně vyjel k budově bublavské celnice a v něm řidič strážmistr Bohuslav Kazda, strážmistr Josef Falber a zdejší financ Josef Nový.

Po několika minutách už všichni vidí hraniční závoru, která je obklopena davem desítek lidí, v rukou některých jsou vidět zbraně. Kazda zastavuje autokar. Dozorce Nová vystupuje, pušku svírá v ruce a žádám propuštění financů a jejich rodin a odevzdání zbraní. Henleinovci mu něco říkají. Nový začíná couvat, když v tom zaburácejí výstřely. Na autokar pálí henleinovci skrytí za betonovými sloupy závěry, zleva i zprava. Strážmistr Falber nemá žádnou šanci. Jedna z kulek, které pronikají dveřmi autokaru, za kterými sedí, jej trefí do břicha. Snaží se vyskočit ven, což se mu podaří. Vzápětí však klesne  k zemi a během několika okamžiků vedle autokaru vykrvácí.

Strážmistr Kazda se snaží vyrvat z pouzdra pistoli a otevřít dveře, ale dostává zásah do hlavy u pravého ucha , je tak těžce raněn. Sune se k zemi a ztrácí vědomí. Dozorce Nový uskakuje zpět do autokaru a odpovídá střelbou ze své pušky. Brzy je však raněn do ruky a stehna a navíc mu dojdou náboje, a tak se rozhodne doběhnout ke dveřím celnice. Sotva však udělá pár kroků je stržen k zemi a nelítostně mlácen a kopán. Z protějšího hostince vybíhá řezník a hostinský Weidlich s nožem v ruce a hrozí, že jej podřízne. Naštěstí mu bylo v tom zabráněno, zřejmě německými celníky, kteří se boje neúčastnili a spíše se snažili henleinovský dav mírnit. Přesto je nový surově ztlučen. Později využil situace a prchl na četnickou stanici.

Raněný Gazda se za několik minut probírá z vědomí a snaží se prchnout zpět k četnické stanici. Je však zpozorován a hned na to zaslechne za sebou výstřely. Naštěstí jej žádná ze střel nezasáhne a Kazda dobíhá k druhému autokaru , který mu jel právě v ústrety. Střelba totiž dolehla až k četnické stanici a vyburcovala k akci praporčíka Hrádka. On a šest dobrovolníků, dva četníci a čtyři členové finanční stráže, se rozhodli vyjet se druhým autokarem celnici na pomoc. Nějakých sto metrů před celnicí jsou však zastaveni prudkou palbou přicházející jak od celnice, tak od okolních domů. Četníci a financi musejí vyskákat a střelbu opětovat. Strážmistr Alois Šmejkal   dostává zásah do pravého bérce, střela naštěstí projde svalstvem a neporaní kost, zranění není tak vážné. Hrádek však poznává, že proti velké přesile nemá šanci, dává proto povel naložit zraněné Kazdu a Šmejkala a ustoupit zpět na stanici.

Po návratu na stanici volá praporčík Hrádek Kraslice.. Jak má dál postupovat?  Okresní velitel poručík Pergler je mu schopen dát jen dva rozkazy, nestřílet na německé území a nevydat četnickou stanici. To není moc v situaci, kdy se dav vydal od celnice k četnické stanici.  Zanedlouho se na stanici opět dostavila delegace v čele se starostou Martintzem. Výsledkem jednání byl dočasný ústupek vzbouřenců, kteří souhlasili s odvozem financů internovaných na celnici spolu se  všemi ženami a dětmi, které na stanici pobývaly Tak se i stalo a brzy nasedli členové finanční stráže i s rodinami do připraveného autokaru, který řídil jeden z henleinovců, a vydali se na ani ne kilometr dlouhou cestu ke stanici, kde zanedlouho také všichni v pořádku vystoupili. Inspektor Urban spolu se zraněným dozorcem Novým a ženami a dětmi pokračovali dále do Kraslic, stejně jako zranění Šmejkal a Kazda, které na požádání praporčíka Hrádka odvezl do Kraslic místní učitel Zimmer. Ostatní financi však posílili posádku stanice a pokud měli čím, rychle se ozbrojili a očekávali další boj.

Na stanici tak bylo pětačtyřicet mužů, kteří čekali, co se bude dál dít. Spojení s Kraslicemi již nefungovalo, henleinovci i zde  přetrhali vedení. Navíc bylo vidět, jak kolem stanice staví nejrůznější barikády, včetně hromad dřeva a otepí slámy. Bylo jasné, že se chtějí stanice a jeho osazenstva zmocnit stůj co stůj, včetně možnosti ozbrojeného přepadu a podpálení. Situace byla napjatá, schylovalo se ke krveprolití. Hrádek s Fröhlichem  pálili tajné spisy, aby nepadly henleinovcům do rukou, ostatní se snažili zabarikádovat dveře a okna. Uvažovalo se i o možnosti podniknout ze stanice výpad za použití zbraní a granátů, při pohledu na mohutnou přesilu venku  byl však tento nápad brzy zamítnut.

Došlo na další vyjednávání se starostou Martintzem. Ten požadoval složení zbraní a zaručoval všem volný odchod.Hrádek s Fröhlichem navrhovali, že všichni, vojáci, četníci i financové odevzdají závěry pušek a ponechají si "dřeva". Martinetz souhlasil, brzy však do budovy za vyjednávači vtrhli další ozbrojení vzbouřenci  a ti již nekompromisně namířili zbraně. Zbývaly dvě možnosti, vzdát se, nebo zahájit palbu, která by znamenala masakr. Pistole místního henleinovce Emila Leichta přiložená k hlavě praporčíka Hrádka mluvila jasnou řečí. Vrchní strážmistr Fröhlich  po chvíli pokrčil rameny a odevzdal svou pistoli. Po něm to učinili i ostatní. Vítězoslavný řev nacistů se roznesl obcí, kterou teď zcela ovládli.

Všichni zajatci byli odvedeni do Hartlova hostince (Zur Wachstube), jenž stál naproti četnické stanici, odkud mohli vidět, jak je stanice včetně jejich osobních věcí dokonale vyrabována a vykradena. Po dvou hodinách pak byli odvedeni do budovy celního úřadu, který někteří z nich sotva před pár hodinami šťastně opustili. V noci je navštívil poslanec SdP Georg Böhm, jenž chodil mezinámi s pistolí v ruce a nařídil, že pokud se je někdo pokusí osvobodit, mají henleinovci mezi ně naházet granáty a utéct do Německa. Následovaly nadávky a významné klepání pistolí po hlavách zajatců.

Ráno byli všichni zajatí dopraveni do Německa, kde po výsleších a věznění zůstali až do poloviny října. Teprve tehdy byli již na nové hranici  u Terezína předáni československým úřadům.

Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938, Vladimír Bružeňák, Jan Ciglbauer, Karel Koc, Ondřej Kolář, Milan Rejthar, Jiří Vaněček, Alena Zatloukalová, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019, str. 17-23