České národní listy

Muži na hranici. Příběhy z roku 1938

Varnsdorf 1 - Alena Zatloukalová

Varnsdorf leží v nejsevernější části naší republiky,vklíněný v jihovýchodní části Šluknovského výběžku, který je znám také jako České Švýcarsko, v létě hojně navštěvované turisty. Dnes v tomto klidném pohraničním městečku, obklopeném ze tří stran Německem, žije 15 tisíc obyvatel. V roce 1938, kdy se náš příběh odehrává, zde bydlelo o deset tisíc lidí více, protože zde žili společně Češi i Němci. , jak tomu ostatně bylo po celé dlouhé věky, a to od 2. poloviny 13. století. Pokud na Varnsdorfské dolehlo nějaké neštěstí, jako třeba v roce 1641, kdy během třicetileté války obec vydrancovali Švédové, místní drželi spolu.

Bohužel v roce 1938 tomu už tak nebylo. Přestože Československo a Německo oddělovala hraniční závora a celní úřad, Němci si stále víc nárokovali území na české straně. K tomu je podněcovala  štvavá rozhlasová propaganda, kterou přiživovali místní henleinovci čím dál hlasitě vykřikující, že "jejich den" přijde. Zdálo se, že se konečně dočkají. Dne 12. září byl z Berlína na večer ohlášen Hitlerův projev, přenášený rozhlasem. Ulice slibující teplý  pozdně letní večer se zcela vylidnily, lidé sedí s napětím u přijímačů. Češi v obavách, jaké další provokace ještě mohou očekávat, a německé obyvatelstvo naslouchá fanatické řeči svého "vůdce" s rostoucím nadšením.

Ve 21. hodin, sotva führer zakončil projev zdravicí Sieg heil!, vtrhla do varnsdorfských ulic horda henleinovců v počtu asi patnáct set až dva tisíce osob, řvoucích z plna hrdel: "Unsere Führer, macht uns frei von der Tschechoslowakei."  Nejprve míří na nádraží, ale členové Stráže obrany státu, sestavené z četnictva, finanční stráže a státní policie, na některých místech zesílené zaměstnanci celních úřadů, členy obecní stráže bezpečnosti a lesním personálem sloužícím v pohraničních lesích, už na ně čekají. Dobře vycvičeným příslušníkům 13. družstva roty SOS Varnsdorf pod vedením npor. četnictva Josefa Jansy a inspektora finanční stráže Marvana nedá moc práce zfanatizované Němce rozehnat. Ti se posléze za vykřikování urážek vůči českým spoluobčanům vydají ke státní hranici. Velitel roty Jansa vydá příkaz nechat všemu volný průchod a nezakročovat.

Na druhé straně státní hranice ve Velké Šenavě očekávají tlupu orndnerů jejich říšští bratři, aby je za vyhrávání místní kapely doprovodili na náměstí, kde se bude do pozdních nočních hodin odehrávat veselice. K ránu se rozjařená banda vrátí zpět na českou stranu, ale posílená zbraněmi, které dostala od tamních soukmenovců. Přestože již druhý den přichází z Prahy rozkaz povolat do zbraně posily a stav družstva se zvyšuje na třiadvacet mužů, členové SOS mohou jen bezbranně přihlížet, jak každou noc mizí do Šenavy stále větší počet bojechtivých Němců, aby se přidasli k nově se tvořící sudetoněmecké legii.

Teprve 23. září dostává SOS příkaz znemožňovat přechod státních hranic a zabraňovat mu. Proto se ještě téhož dne střetla dvoučlenná hlídka s třemi ordnery, kteří se snažili přejít do Německa mimo celní úřad. Po vyzvání, aby se zastavili, uprchli na německou stranu, odkud zahájili po české hlídce palbu.. Hlídka střelbu opětovala, ale nikoho nezasáhla. Avšak již za půl hodiny přilétlo z německého vnitrozemí bombardovací letadlo a několikrát výhrůžně zakroužilo nad městem. Druhý den opět hlídka zadržela tři ordnery, tentokrát však měla větší úspěch. a předala je krajskému soudu v České Lípě. Hned 19. září ráno přijeli nacisté na dvou nákladních autech a za spílání a vyhrožování požadovali jejich propuštění, což se po několika hodinách skutečně stalo, československé úřady jim vyhověly.

V noci z 21. na 22. září dostává inspektor Marvan, který funguje jako zástupce velitele roty SOS hlášení, že stanoviště Varnsdorf II. bylo dvakrát přepadeno. V obou případech použili narušitelé ruční granáty, ale nikdo z obránců nebyl naštěstí ani zabit, ani raněn.

V poledne se situace přiostřuje. Varnsdorfské továrny zastavily práci a kolem stanoviště SOS se houfují ordneři ve stále větším počtu a přijíždí osobní aura ozdobená prapory s hákovými kříži. "Četnická stanice již vydala zbraně, učiňte tak také," vykřikuje jeden z ordnerů. Inspektor Marvan okamžitě telefonuje na stanici, ale dozví se, že jim bylo oznámeno totéž o stanovišti SOS a stejně tak je tomu i s poštou. Seznamuje s událostmi Josefa Jansu. který jde zavolat na velitelství do Liberce. Je mu doporučeno, aby zachoval klid, a pokud to bude nutné, stáhl se bez boje se všemi svými muži na další bojové stanoviště u linie opevnění na Nové Huti. Muži se začnou připravovat k odchodu, aby se cestou spojili s obsluhou kulometu umístěného poblíž nádraží. Po deseti minutách, během nichž se muži musejí doslova prodírat stovkami zfanatizovaných Němců, jim zastupuje cestu zdejší německý lékař doktor Illner s revolverem v ruce, obklopený tlupou ozbrojených ordnerů. Žádá po Češích, aby mu vydali své zbraně. Marvan na jeho výzvu nereaguje. Je profesionál, proto mu stačí několik vteřin, aby doktora, který neumí se zbraní zacházet, odzbrojil a zajal. . Vzápětí oznamuje ordnerům, že stačí již jen jediný další pokus k použití zbraně a jejich velitel bude zastřelen. Demonstranti chvíli zaraženě mlčí, ale po chvíli začnou s hlasitými nadávkami ustupovat.

Marvan má v úmyslu, ještě než opustí Varnsdorf, vyčistit obsazené nádraží a vzít sebou české zaměstnance pošty a celního úřadu. Ordneři jsou však dobře připraveni. Skryli se v budově, zato ženy a děti českých zaměstnanců, které narychlo sehnali dohromady, postavili na koleje. Dojde-li k přestřelce, tito nevinní civilisté padnou jako první. Velitel tedy od příliš riskantního plánu osvobodit je upouští a společně s družstvem, které bylo až do této chvíle umístěné nad nádražím na kopci Finkelhübel, město opouští směrem na Dolní Grunt, Horní Grunt, Jiřetín, Lesnou a Novou Huť, kde je čeká nové bojové stanoviště. Ústup probíhá klidně až do Dolního Gruntu.

Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938, Vladimír Bružeňák, Jan Ciglbauer, Karel Koc, Ondřej Kolář, Milan Rejthar, Jiří Vaněček, Alena Zatloukalová, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019, (str. 58-61)