Jdi na obsah Jdi na menu
 


Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 Cheb - Vladimír Bružeňák

10. 12. 2024

Muži na hranici. Příběhy z roku 1938

Cheb - Vladimír Bružeňák

 

Město Cheb bylo jednou z hlavních bašt henleinovského hnutí. Podle sčítání lidu v roce 1930 žilo na území okresu Cheb 76 979 obyvatel, z toho5 125 národnosti československé. Své první oběti si zdejší neklidná situace vyžádala již v květnu 1938, konkrétně v době částečné mobilizace československé branné moci. Zhruba o půlnoci 20. května směřoval ke Zlatému vrchu v Chebu motocykl se dvěma místními němci, příslušníky SdP. Postavení zde držela dvoučlenná policejní hlídka praporčíka Aloise Kriegla a strážmistra Františka Korandy. Byla tma, pršelo, ale i tak oba policisté brzy uviděli přijíždějící motocykl. Praporčík Kriegel se jej pokusil zastavit, ovšem řidič jeho pokynů nedbal a plnou rychlostí se řítil přímo na něho. Kriegl naštěstí stačil uskočit a strážmistr Koranda nato zahájil palbu. Oba motocyklisté po několika metrech se strojem havarovali a před veškeré ošetření zemřeli.  Vedení SdP z této události udělalo propagandistickou senzaci a obvinilo československé úřady ze smrti dvou nevinných civilistů, přestože oba byli kurýři SdP a nereagovali na výzvy zákonných orgánů k zastavení. Byl jim uspořádán velkolepý pohřeb na chebském náměstí, včetně účasti špiček SdP  Konráda Henleina Karla Hermana Franka. Pohřební věnec zaslal i samotný Hitler. Pro oba policisty měla událost velice tragické následky.Vzápětí po okupaci byli zatčeni a posláni do koncentračního tábora, kde oby zahynuli.

 

Další střety mezi československými úřady a místními nacisty propukly v době henleinovského puče v září 1938. Již v neděli 11. září se na náměstí u divadla konal sraz Branného sboru československých motoristů. Henleinovci se shromáždili v horní části náměstí a s úmyslem překazit průvod na sraz zaútočili. V bitce trvající asi hodinu bylo zraněno 18 policejních strážníků, z toho Václav Brůžek těžce a pět českých civilistů. Průvod se však podařilo ochránit, i když se vydal náhradní trasou.

 

O den později, 12. září, zde byl jako jinde v pohraničí poslouchán Hitlerův norimberský projev. Po osmé večer se u budovy spořitelny shromáždilo asi 4000 příznivců SdP, kteří poté táhli v průvodech městem. Cestou zdemolovali a vykradli 38 českých a židovských obchodů, útočili na Čechy a neúspěšně se pokusili dobýt Lidový dům, v němž se bránila skupina levicových antifašistů. K obnovení pořádku bylo soustředěno 70 četníků a 30 policistů, kteří však nesměli zakročit s použitím střelných zbraní, s výjimkou nutné obrany. Po půlnoci se jim za použití obušků podařilo některé skupiny výtržníků zpacifikovat.

 

Ráno 13. září, v den vypuknutí puče v pohraničí, se náměstí i přilehlé ulice se opět zaplnily henleinovci. Krátce před osmou hodinou ranní dostal praporčík Jan Mrázek rozkaz projít s deseti policisty Nádražní třídou  a zjistit situaci ve městě. Dav takřka 2000 lidí je však napadl kameny, klacky a dalšími předměty. Policisté proto nasadili bodáky a rozhodli se ustoupit zpět. Dav je však pronásledoval a snažil se policisty napadat, strážníka Budila se někdo dokonce pokusil bodnout nožem do zad, naštěstí mu propíchl jen blůzu. Zraněni byli i strážníci Lodr, Anděl a Čmelák. Jen stěží se jim podařilo ustoupit k Tržnímu náměstí. Policisté a četníci odpověděli devíti výstřely, z nichž jeden smrtelně zasáhl Hanse Gibtnera, který proti četníkům vystřelil z revolveru. Poté se podařilo náměstí vyklidit a obnovit pořádek.

 

Dopoledne dorazila jako posila 60 plzeňských policistů, vojenská asistence s tankovou četou a čtyři obrněná auta. V okresu Cheb bylo vyhlášeno stanné právo. Policie zatkla řadu nacistických činovníků, mnozí další však uprchli za hranice do Německa.. Zdánlivě nastal klid, ovšem netrval dlouho. Policie brzy získala prostřednictvím anonymu poznatek o údajném přechovávání zbraní  v sídle zdejší SdP v hotelu Victoria u nádraží  a v sousedním hotelu Welzel. Mělo jít o zaměstnance konzumu WeKa, který udal, že do obou hotelů přijíždějí nákladní automobily s pražskou značkou a mizí v průjezdu.

 

Policejní komisař Urban proto vyrazil 14. září pozdě odpoledne na místo s příkazem provést domovní prohlídku v obou budovách. K dispozici měl několik členů neuniformované stráže, četu uniformované Stráže bezpečnosti pod vedením praporčíka Jana Mrázka a vojenský pohotovostní oddíl pěchoty pod velením nadporučíka Rendla se dvěma obrněnými automobily, jež dorazily předešlý den. Vojáci obsadili okolí obou hotelů a policisté zazvonili u dveří Victorie. Nic se nedělo, a to ani po Mrázkově zvolání "Jménem zákona, otevřete", což několikrát opakoval česky i německy. Strážmistr Laštovka zalomcoval klikou, bylo však zamčeno. Vypadalo to, že v hotelu opravdu nikdo není. Po chvíli však přiběhl civilní strážník Václav Kozák, že viděl ve sklepě světlo. . Strážníci tedy pažbami pušek vyrazili díru ve dveřích a pokusili se vniknout dovnitř. Strážmistr Košťál s napřaženou pistolí prolezl dírou, ovšem po chvíli se vrátil, neboť prý uvnitř ve tmě nic neviděl. Vtom se ozval výstřel a po něm následovaly další. Z obou hotelů začali henleinovci střílet na ulici z pušek, pistolí a dokonce se ozval i kulomet. Prostranství před hotelem se v mžiku vyprázdnilo, policisté se rozprchli a snažili se ukrýt, kde to šlo. Rozpoutala se přestřelka, do níž se zapojil i kulomet obrněného vozu. Záhy byl u benzinového čerpadla několika ranami zasažen policejní strážník Jan Klenner. Pomoci se mu snažil železniční zřízenec  Emanuel Bláha, ještě před rokem poddůstojník čsl. armády. Převzal navíc Klennerovu pušku a zřejmě chtěl pokračovat v boji. Avšak i jej dostihly kulky z henleinovských zbraní a po několika zásazích se zhroutil vedle mrtvého policisty. Zastřelen byl i vrátný ČSD Václav Tejček, který oběma běžek na pomoc. Střely nacistů zasáhly i nevinné a nezúčastněné místní obyvatele z řad chebských Němců. Zastřelen byl řidič dodávky novin Egerer Zeitung Franz Dienel, kancelářský pomocník Franz Schneider a jeho manželka Anni Schneiderová, kteří byli zasaženi palbou z hotelu pod nádražními schody. Telegrafista z dopravního úřadu někdy v tu chvíli posílal do železniční centrály v Praze zprávu: "Cheb je přepaden. Pošlete posily. zde se střílí. Strana SdP přepadla město. Policie se brání. Nutně vojenskou posilu."

 

Bylo něco po sedmé hodině večer, když na pokyn komisaře Urbana zatroubil trubač pokyn "Palbu stav!" a praporčík Mrázek vyzval henleinovce, že pokud do minuty opustí hotely, nic se jim nestane. Záškodníci čekali necelou minutu a pak zahájili palbu znovu. Po osmé hodině večerní se nakonec podporučík Rendl rozhodl, že pomocí ručních granátů vyrazí dveře hotelu Victoria. Popadl bedničku s granáty a přískoky přeběhl ke zdi hotelu. Přihlížející policisté pak sledovali, jak se takřka  dvaceti granáty pokouší vyraziti masivní dveře. Ty však dlouho odolávaly, ovšem nakonec povolily a policisté vnikli dovnitř. Další skupina pronikla dveřmi do výčepu a restaurace. Hotel Welzel pak byl dobyt po půl desáté. Uvnitř policisté nalezli množství střeliva, tři pistole (první zprávy ministerstvu vnitra ještě ten den hovořily o devíti) a tašky a pouzdra od zbraní zahraničního původu. Bohužel, záškodníci i s většinou zbraní unikli ve tmě zadem. Jediným zadrženým byl Georg Leicht, kterého civilní inspektor Kozák nalezl schovaného za komínem na půdě. Nedaleko byla pohozena pistole Mauser. Při výslechu na policejním ředitelství přiznal, že v hotelu Victoria, kam přijel 14. září z Prahy, viděl dva kulomety a nejméně tři muže ozbrojené pistolemi. Z jednoho kulometu měl při přestřelce střílet jakýsi Kerl, celkem pobývalo v hotelu asi 10 osob. Leicht předstoupil před soud 21. září. Nepodařilo se mu však dokázat, že střílel, a za několik dní byl propuštěn. V roce 1940 vymohl hoteliér Max Hentschel  na protektorátních úřadech odškodné  ve výši 10 641 říšských marek za poškození hotelu Victoria. Strážník Jan Klenner byl pochován na Olšanských hřbitovech a za svou statečnost byl vyznamenán v roce 1945 Československým válečným křížem 1939 in memoriam.

 

Nádraží ani oba hotely již v Chebu nestojí, byly zničeny při bombardování  v dubnu 1945. Celý incident, který stál životy 6 lidí připomíná pouze malá deska na budově nového nádraží. Na ní jsou ovšem jen jména českých obětí.

 

Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938, Vladimír Bružeňák, Jan Ciglbauer, Karel Koc, Ondřej Kolář, Milan Rejthar, Jiří Vaněček, Alena Zatloukalová, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019, (str. 49-57)