Muži na hranici. Příběhy z roku 1938, část 1
Muži na hranici. Příběhy z roku 1938, část 1
Vyšší Brod a Český Krumlov- Jan Ciglbauer
Města Vyšší Brod a Český Krumlov patřila v roce 1938 k největším baštám SdP na jihu Čech a na krumlovském politickém okrese kvůli henleinovským nepokojům muselo být již 13. září 1938 vyhlášeno stanné právo. Vyšší Brod představoval strategicky velmi důležité místo v předpolí hlavního obranného postavení a zároveň svou blízkostí k státní hranici také místo velmi ohrožené. Proto velitel budějovického praporu SOS pplk. Quido Matoušek soustředil na obranu tohoto města 250 mužů, z nichž 27 (9 policistů a 18 četníků) konalo službu přímo ve městě a ostatní na bojových stanovištích v okolí.
Velitelem byl ve Vyšším Brodě inspektor FS Mayer, jeho zástupcem vrchní strážmistr četnictva Josef Ondráček. Ve městě byl také silný oddíl rezortních příslušníků státní policie. Bohužel u vyšebrodských družstev SOS bylo množství německy hovořících vojenských posil, které nebyly vždy úplně spolehlivé. Například 19. září 1938 uprchl vojín Hintermüller.
21. září 1938 začalo na Vyšebrodsku docházet k akcím Sudetoněmeckého freikorpsu. Toho dne byl u Multerberských Chalup, 15 km západně od Vyššího Brodu, zákeřně přepaden vrchní strážmistr četnictva Antonín Měsíček palbou z automatů a ručními granáty, když převážel na motocyklu rozkazy a žol pro družstvo SOS. Druhý den Měsíček vykrvácel v krumlovské nemocnici, jeho vrahovi Franzi Bayerovi nacisté vyplatili odměnu 200 říšských marek (o rok později bude vyloučen z NSDAP pro zpronevěru stranických peněz a po válce dopaden a popraven).
Původně chtěli nacisté zavraždit četníka Jana Trněného, ale v osudný den si s Měsíčkem vyměnil službu. Také vyšebrodští henleinovci začali vystrkovat růžky, když se 22. září večer jejich deputace dostavila na hraniční přechod Studánky, kde vyzvali desetičlenné družstvo SOS ke složení zbraní. Velitel družstva respicient FS František Dočekal je sice vyhodil, ale v půl třetí v noci byla celnice napadena ze tří stran přibližně 200 teroristy.
U sousedního družstva navíc v tu chvíli zběhl dozorce FS německé národnosti Fechtner i s vojenskými posilami rovněž německé národnosti a Dočekalovu družstvu tak neměl kdo pomoci. Celé družstvo tedy ustoupilo, ale brzy ráno dobylo celnici zpět ručními granáty a dvěma lehkými kulomety. Po ztrátě spojení s Vyšším Brodem však museli sosáci ustoupit znovu a šest hodin se probojovávat do města.
Od 21. září se střílelo také v Kaplických Chalupách, sedm kilometrů od Vyššího Brodu. V boji se proslavil dozorce finanční stráže František Binder, který sám ukryt za ochrannou zdí pancéřové závory Ippen palbou z lehkého kulometu odrazil několik útoků freikorpsu. Znovu se zde střílelo 24. září, kdy bylo tamní družstvo SOS napadeno palbou těžkých kulometů z říšskoněmeckého území, bylo nuceno ustoupit. František Binder později 4. března 1942 padne jako palební střelec bombardéru čs. 311. bombardovací perutě RAF.
Nastalé vlny teroristických akcí freikorpsu v pohraničí využili místní předáci SdP a odpoledne 22. září 1938 se dostavili na vyšebrodskou policejní expozituru k tajemníku Vanešovi a žádali společné hlídky ordnerů a četníků, navrácení zabavených stranických materiálů, povolení vyvěšovat prapory s hákovým křížem a především odchod státní uniformované policie. Navečer se předáci henleinovců vytratili do rakouského Leonfeldenu a zanedlouho se vrátili s čerstvými zprávami.
Bývalý starosta Schumberger a současný starosta města shodně Vanešovi tvrdili, že na rakouské straně čeká 3000 německých vojáků, kteří mají druhá den obsadit Vyšší Brod a všechny ryze německá území v omkolí. Vaneš zprávě uvěřila začal rozesílat poplašné telegramy na nejrůznější úřady a vojenská velitelství. Když se navečer dověděl, že teroristé obsadili hraniční přechod Studánky a že jeho samotného chtějí zajmout, psychicky nevydržel a se všemi státními policisty ustoupil z města.
Kvůli Venešovým poplašným zprávám vyslal do Vyššího Brodu 23. zářím 1938 brzy ráno velitel 5. pěší divize brig. generál Bedřich Neumann vojenskou důstojnickou hlídku (se 40 vojáky), která zjistila, že ve městě je klid a ani v okolí se žádní němečtí vojáci nenacházejí.
Ten den čekali vysokobrodští henleinovci až do dopoledních hodin na příchod německé armády, ale marně. Večer byla vyhlášena mobilizace čs. branné moci a po zákroku velitele praporu SOS pplk. Matouška se 24. září 1938 do města opět vrátila státní policie. Toho dne začaly znovu fungovat všechny úřady, ale město bylo jako po vymření. Jen málokdo vycházel ven, obchody byly zavřené, domy zabarikádované a všude vlály prapory s hákovým křížem., že Vyšší Brod spíše připomínal Norimberk během nacistického sjezdu.
Do města byl vyslán kvůli demonstraci síly tzv. Létací oddíl št. kapitána Bohumíra Uhlíka. Šlo o asistenční jednotku armády postavenou k podpoře českobudějovického praporu SOS. Uhlík měl k dispozici dvě čety vojáků na nákladních automobilech , několik těžkých kulometů a především četu tří tančíků vz. 33 (každý s dvoučlennou posádkou a dvěma lehkými kulomety). Během zářijových událostí musel Uhlík zasahovat na řadě míst jižních Čech, nejvíce se jeho vojáci vyznamenali při dobývání pohraniční obce Cetviny v Novohradských horách. Když 24. září Uhlík dorazil do Vyššího Brodu, vyhledal četnickou stanici, kam si pozval starostu města. Na ulici zatím zaparkovaly tři tančíky vz.33 a vojáci oddílu zaujali palebná postavení. Starostovi Uhlík nařídil odstranění všech praporů do 15 minut, jinak že budou odstraněny střelbou jeho vojáků. Starosta raději poslechl. Poté Uhlík s oddílem odjel k Rožemberku.
Henleinovci na nic nečekali a během nepokojů si začaly vyřizovat účty se svými odpůrci. Vlna jejich hněvu dolehla v daleko větší míře na "zrádce z vlastních řad", tedy na demokraticky smýšlející Němce, než třeba na Čechy žijící v pohraničí. Již 21. září 1938 členové freikorpsu - kominicky mistr Josef Göppner, zástupce pojišťovny Hans Priecher, zubní technik Josef kasper a obchodník se zeleninou Hans Kappel - zadrželi 21. září 1938 člena Německé sociální demokracie, Němce Ulricha Wallnera a automobilem jej zavlekli přes teroristy obsazený hraniční přechod Studánky do rakouského města Leonfeldu. Wallner byl pak nacisty vězněn v koncentračních táborech Dachau a Mauthausen, kde ho nacisté v roce 1945 usmrtili injekcí s tyfovým virem. Protože ještě v září 1938 začal vrchní strážmistr četnictva Františel Velfel vyšetřovat zavlečení Ulricha Wallnera a zjistil, kdo únos provedl, všichni čtyři henleinovci znovu uprchli za hranice a vrátili se až v říjnu 1938 po německém záboru.
Wallnerova rodina byla ve Vyšším Brodu henleinovci nenáviděna. Ulrichův zemřelý otec byl rovněž členem Německé sociální demokracie a bratr Viktor Wallner bojoval jako dobrovolník ve Španělsku proti fašistům generála Franka. Do ČSR se už před vypuknutím druhé světové války nevrátil. Zůstal ve Francii, kde 16. prosince 1939 v městě Gurs vstoupil do československé zahraniční armády a po válce se navrátil do vlasti v řadách československé obrněné brigády. Všichni čtyři henleinovci, kteří Wallnerův únos provedli, pocházeli z Vyššího Brodu a uprchli z ČSR již po vyhlášení stanného práva na krumlovském okrese.
Podle poválečného šetření 21. září 1938 jeli pro Wallnera do osady Větrná u Malšína, kde ho hledali i v místním hostinci, ale nenašli. Zato zde spatřili dva opilé československé vojáky, kterým odcizili pušky a ty předali svým soukmenovcům ve Vyšším Brodě. Podle výpovědi Hanse Kappla se mělo jednat o zběhlé vojáky německé národnosti. Na Wallnera narazili při zpáteční cestě u železniční zastávky Čertova stěna, kde ho zajali. Po válce byl Josef Göppner a Josef Kasper popraveni.
Z knihy "Muži na hranici" - Příběhy z roku 1938, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019, (str. 102-108)
