České národní listy

Můžeme mluvit zejména ve 30. letech minulého století o poklidném soužití našich hraničářů s tzv. sudetskými Němci?

O tomto „poklidném soužití“ necháme vyprávět pamětníky,  především ty, kteří v našem pohraničí byli doma. Jejich svědectví vám přiblíží svět, v němž žili.  Byl často plný utrpení, urážek, napadaní i fyzických útoků na ně, jejich rodiny, včetně dětí. Tekla nejen  jejich krev, ale desítky, stovky z nich byly vyhnány svými německými sousedy ze života. Tento teror znacizovaných henleinovců byl namířen nejen proti Čechům, ale také proti německým antifašistům a Židům. Byl nejen nahodilý, ale i cílený. Již v době předmnichovské henleinovci sepisovali „černé listiny“ českých vlastenců. Ti měli být po „připojení“ pohraničí k Německu týráni, zatčeni a některým z nich hrozil koncentrační tábor. Sám K. Henlein vyhrožoval, že všechny odpůrce němectví zavře až zčernají.

Tisíce našich lidí muselo utéct, aby zachránily  životy, ze svých domovů. Často jen s tím, co měli na sobě. V lepším případě s několika taškami nebo dokonce i s částí svého majetku. Ti, kteří zůstali v tzv. Sudetengau, např. zemědělci, vlastníci jiných nemovitostí, horníci a další, se stali druhořadými občany, bez českých škol, možností studovat, učit se řemeslo, knihoven, spolkového života. Někde i bez možnosti česky na veřejnosti mluvit. Přišly i horší věci. Nemovitosti jim byly postupně zabavovány a část z nich byla donucena odejít do „protektorátu“. Ti vzpurnější Němci zavírali.

Henlein slíbil Hitlerovi, že očistí Sudetengau od Čechů. Válka však vyžadovala stále více pracovních sil . Přicházeli další Češi, aby zaplnili volná místa po Němcích, kteří odcházeli do armády. Sudetengau se stala jednou velkou otrokárnou. Byly v ní desítky poboček koncentráků a samozřejmě také zajatecké tábory. O tom nám napsal několik článků i jeden německý antifašista, který se svým otcem strávil několik let v koncentračním táboře, kde byli na „převychování“. Tisíce lidí v nich bylo zavražděno, či umíralo na nejrůznější nemoci. Henleinovci, z nichž se stali členové NSDAP, gestapáci, esesmani, ukázali, jak dovedou vládnout. Sudetengau byla velkým hřbitovem. Zfanatizovaní Němci, ženy i mládež, k tomu napomáhali. Němečtí antifašisté proti tomu nemohli vystupovat. Pokud se pokusili pomáhat novodobým otrokům, dostali se též do koncentračních táborů, a po nich zpravidla do trestních jednotek německé armády.

Budete-li sledovat naše texty, sami si budete moci odpovědět na otázku, zda česko-německé soužití bylo poklidné nebo plné násilí, utrpení a též i krve.

Dr. O. Tuleškov